Článek
Proč se lidé tohoto Kaisera tak báli?
19. 9. 1990 totiž ve Slaném vylákal 5letou holčičku, vysvlékl ji a strkal ji prsty do přirození takovou silou, že jí způsobil těžké zranění s trvalými následky, a to nejen těmi psychickými…
Za tento odporný čin byl odsouzen na 6,5 roku ve vězení, nicméně odvoláním dosáhl snížení trestu na 5,5 roku. Z Bělušic vyšel v červnu 1996, a i když se měl ihned hlásit k výkonu ambulantního ochranného léčení v místě bydliště, nechtěli jej prý nikde přijmout. Zavolal tedy své ošetřující psychiatričce a později to vypadalo, že nabyl dojmu, že svým voláním tuto ochrannou léčbu plní. A podle této lékařky Kaiser měl dobrou vůli se léčit, jenže na české straně, ne na rodném Slovensku…
Ale zpátky k Ondřejovi…
Po jeho zmizení chlapcova matka Kaisera vyhledala a on jí dokázal s úsměvem lhát do obličeje a přitom působil velmi přesvědčivě.
Když pátrání rodičů skončilo nezdarem, nahlásili jeho pohřešování na policii a začala oficiální pátrací akce. I když nebylo nalezeno nic důkazného, byl Kaiser zadržen. Byť se cítil ukřivděný, přesto Kaiser spolupracoval, se vším souhlasil a také zopakoval, že s Ondřejovým zmizením nemá nic společného.
Jakmile vypověděl celý den, kriminalisté zjistili, že Kaiser má částečné alibi. Respektive, že jeho výpověď souhlasně orámovali někteří další svědci. Každý, kdo Kaisera viděl, totiž vypověděl, že byl sám a choval se normálně…
A i když chlapce hledali všichni policisté, záchranáři, psovodi, hasiči, vojáci a další lidé, podpoření nejlepší tehdejší technikou, Ondra se nenacházel…
Po několika týdnech a nepsaném měření sil mezi Kaiserem a policií zažádal Kaiser o umístění do Psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích. Po pár dnech potom Kaiser vyšetřovatelům vzkázal, že chce mluvit. Potvrdil svoje přiznání k vraždě Ondřeje a byl ochoten ukázat chlapcovo tělo. To bylo nalezeno v obci Srby v kladenském okrese, v malém drážním domku železniční tratě do Chomutova a Kačice.
Kaiser byl celou dobu naprosto klidný, jen nechtěl být natáčen a fotografován. Když kriminalisty dovedl na místo, chlapce objevili v jedné velké kovové nádrži na dešťovou vodu a Kaiser byl ihned oficiálně zadržen a vyslechnut, tentokrát již jako obviněný.
Chlapec se mu líbil a už od začátku byl rozhodnut, že chlapec nesmí přežít. Když našel vhodné místo ve formě drážního domku, začal Kaiser chlapce fackovat a donutil jej se svléknout. Potom s ním souložil do konečníku. Po ejakulaci si všiml, že chlapec krvácel, a proto mu řekl, ať vleze do cisterny. Jenže chlapec pořád křičel, že to pálí a bolí, a tak Kaiser vzal chlapce za hlavu a potopil jej pod vodu. Potom zavřel poklop, chlapcovy šaty hodil do potoka a vrátil se zpět…
Následný znalecký posudek prokázal preferenci podnětů v oblasti sexuální agresivity. Kaiser trpěl sexuální úchylkou, tedy nediferencovanou pedofilií se sexuálně agresivními až sadistickými rysy. Jeho resocializace byla výrazně nepříznivá, pobyt na svobodě považován za velmi nebezpečný pro společnost. Nicméně nebyla doporučena ústavní forma léčení, protože Kaiser vlastně netrpěl žádnou deviací.
V lednu 1997 tak Krajský soud v Praze vynesl rozsudek 20ti let za mřížemi a následné ochranné sexuologické léčení ústavní formou.
Zdroj: Autorský text, Panoptikum sexuálních vražd
