Článek
Když Jiříkova maminka osobně mluvila s Benešem, ten jí naprosto chladně a věrohodně řekl, že zkoušeli na vojenském cvičišti a poté jej doprovodil před plavecký bazén, kde se měl Jirka sejít se svým bratrem. Naposledy jej viděl před šestou hodinou, víc nic.
Jenže o chvíli později již zadržený Beneš na policejní stanici projevoval značnou nervozitu, protože policisté měli velmi nepříjemné otázky a snažili se zjistit, kde je chlapec schovaný. A proč byl Beneš v tu chvíli již zadržený? Je to jednoduché – policisté věděli o jeho minulosti…
Jaroslav Beneš byl již totiž v předchozích letech trestán – za pohlavní zneužívání mu hrozil trest odnětí svobody, ale protože byl nezletilý, byla tato trestní věc odložena. Sociální kurátorka, která jej dostala na starost v rámci nařízeného dohledu, se později sice dozvěděla, že Beneš dělá skautského vedoucího v Junáku, ale protože podle zákona nesměla nikomu nic prozradit, musela mlčet…
Beneš nicméně strávil dva měsíce na psychiatrické klinice v Plzni a zdejší lékaři dospěli k názoru, že Beneš může být sexuálně deviantní, nicméně díky dosud nevyzrálé osobnosti nemohli učinit definitivní závěry…
Ale vraťme se teď zpátky ke zmizelému Jiříkovi…
Naše vyprávění jsme opustili ve chvíli, kdy již zadržený Beneš vzdoruje policistům… Jakmile se jej kriminalista zeptal, kam chlapce dal, Beneš se začal přiznávat…
Chlapce prý odvedl na chatu svých rodičů, kde byl také později nalezen. Bohužel, mrtvý…
Tato chatka se nacházela v zahrádkářské kolonii Pod Vavřincem a chlapec sám byl nalezen v betonové jímce částečně zaplněné vodou. Beneš vypověděl, že chlapci navrhl hru vyprošťování z pout. Když se chlapec poprvé dokázal ze smyčky dostat, vymyslel Beneš pevnější a složitější uzel. Navíc mu dal šátek na oči, položil ho na břicho a ruce dal dopředu. Jakmile ho svlékal, Jiřík se začal bránit. Protože křičel, dal mu Beneše do pusy roubík a krémem mu pomazal konečník. Nejdříve mu do něj strčil „pouze“ prst, potom dokonal samotnou soulož…
Když se chlapec dokázal vyprostit z pout, začal do Beneše mlátit rukama a vyhrožoval, že všechno poví rodičům. Beneš jej proto začal škrtit a svůj čin dokonal obinadlem. Když byl chlapec bezvládný, Beneš toho nechal a chlapce hodil do jedné z betonových kobek. Naložil tedy bezvládné tělo na pracovní kolečko, přikryl je potahem a odešel do zahrádkářské kolonie. Cestou ještě potkal neznámou paní, se kterou se dokázal chladnokrevně bavit… Když chlapce shodil do zmíněné kobky, viděl, že má hlavu ve vodě a zavřel poklop.
Když bylo po všem, přemýšlel prý nad sebevraždou…
Po tomto přiznání byl Beneš vzat do vazby a podroboval se dalšímu znaleckému zkoumání. Následný posudek uvedl, že Beneš zřejmě trpěl lehkou mozkovou dysfunkcí, kdy ale během činu byly jeho rozpoznávací schopnosti plně zachovány, byť ty ovládací byly zcela vymizelé. Jeho pobyt na svobodě byl pro společnost krajně nebezpečný, protože Jaroslav Beneš byl klasifikován jako polymorfní psychopat a člověk s homosexuálně-pedofilním zaměřením s jednoznačnými sadistickými prvky. Byla tedy navržena ústavní ochranná léčba.
S tímto materiálem následně pracoval Krajský soud v Plzni, který Jaroslava Beneše v květnu a prosinci 1997 odsoudil k trestu 8,5 roku ve vězení a kdy tento rozsudek navíc potvrdil i následný odvolací Vrchní soud v Praze.
Zdroj: Panoptikum sexuálních vražd
