Článek
Petr Zelenka se narodil v únoru roku 1976 jako předčasně narozený prvorozený syn, později přišla na svět ještě mladší sestra. Jako dítě byl popisován jako nekonfliktní a ve škole procházel s dobrým průměrem. První problémy se objevily v jeho 9 letech, kdy byla jeho matka hospitalizována na psychiatrii a byly jí diagnostikovány deprese z častých konfliktů v zaměstnání.
Zelenka po základní škole nastoupil na střední zemědělskou školu, kterou sice vystudoval, ale protože jej velice lákalo pracovat ve zdravotnictví, úspěšně absolvoval ještě pomaturitní studium v oboru zdravotnický záchranář. Poté pracoval v několika zdravotnických zařízeních, ale byl opakovaně propouštěn, a to vždy ze stejného důvodu – byl nespolehlivý a měl neomluvené absence.
Během těchto nevydařených zaměstnání se začala prohlubovat krize mezi ním a otcem, který mu vyčítal právě onu nezodpovědnost a nespolehlivost v práci.
I když měl za sebou několik heterosexuálních vztahů, ve svých 26 letech získal první homosexuální zkušenost. A protože si ve svém nitru uvědomil, že je gay, jeho život se aspoň v této oblasti ustálil. Našel si tedy přítele a v zaměstnání začal být spolehlivý, zodpovědný a díky své povaze i celkem oblíbený. Nicméně i přesto, že mohl být spokojený v zaměstnání i sám se sebou, protože zvládal úspěšně i studium ošetřovatelství, nebylo tomu tak. Ve svém okolí totiž používal vymyšlené lži, kdy například tvrdil, že vystudoval vysokou školu, že získal magisterský diplom apod.
Když ve svém posledním zaměstnání působil již několik let, začal pociťovat určitou formu stereotypu a vyhoření. Jako únik z této situace volil například přiznání rodičům se svou orientací, kdy ale především otci trvalo delší dobu, než se s tím smířil a syna přijal. Zelenka jako únik z této situace volil konzumaci alkoholu a ten v něm vyvolával buď plačtivé stavy nebo naopak silné agresivní výlevy, kdy například rozbíjel nábytek. A protože ani to mu nestačilo, začal dělat své farmaceutické pokusy na pacientech…
Nejdříve to byly léky na spaní v kombinaci s inzulinem, později přešel na heparin. Ten podle své pozdější výpovědi podával náhodně vytipovaným pacientům, protože ti pro něj představovali jen položky. A protože na ARO, kde pracoval, byly zcela běžné náhlé komplikace a změny zdravotních stavů, Zelenka nebyl hodně dlouho v žádném podezření a vždy se mu dařilo podání heparinu zamaskovat.
V tuto chvíli se ale v příběhu objevuje primář ARO oddělení, MUDr. Pavel Longin, který získal podezření a snažil se přijít na to, proč se na jeho oddělení tak často zhoršují i celkem stabilizované stavy. A proč je u toho vždy přítomen právě Zelenka…
Začal tedy tyto stavy konzultovat i s jinými odborníky v ostatních nemocnicích a postupně se mu dařilo vyvracet různé hypotézy a teorie, až mu postupem času zůstala jen jedna – nějaký pracovník jeho oddělení to má na svědomí. A také získal podezření, že tento pracovník není nikdo jiný než Petr Zelenka.
Postupem času tedy primář získal dostatek důkazů o Zelenkových aktivitách a ten byl konečně odhalen.
Následné vyšetřování bylo ale ztěžováno skutečností, že Zelenkovi chyběl významný motiv a také to, že heparin jako takový je v těle velmi těžce odhalitelný a tudíž někdy těžce prokazatelný. A o tom byl Zelenka přesvědčen – že mu nikdo nic nedokáže…
Během následujících týdnů a měsíců a probíhajícího znaleckého zkoumání vyšlo najevo, že Zelenka chtěl lékaře na oddělení dostat do úzkých, chtěl navodit situace a stavy, kdy lékaři nebudou vědět, proč se pacientům stav tak náhle zhoršil, rád zažíval tyto kritické a chaotické momenty a užíval si svůj vnitřní pocit radosti, protože jen on věděl, co se opravdu děje. I když by vždy pomohlo podání jednoho konkrétního léku, on nikdy nic neřekl ani neudělal a v duchu se kochal bojem lékařů, který často končil tragicky - smrtí pacienta.
Nikdy neprojevil lítost, choval se a cítil se sebejistě, že jej nikdy neodhalí, pouze vždy na chvíli se dostavily určité výčitky svědomí, které ale velmi brzo odezněly…
Soudní znalci později naznali, že Petr Zelenka netrpěl žádnou duševní chorobou, nebyl však schopen téměř žádné empatie, byla patrná citová chladnost a jeho činy nebyly ovlivněny ani alkoholem nebo léky. Svých činů si byl naprosto vědom a motivem byla potřeba již zmíněných prožitků.
Následný soudní proces byl velmi mediálně sledovaný a Petr Zelenka byl uznán vinným ze 7 spáchaných vražd a 10 pokusů o vraždu a Krajským soudem v Hradci Králové v únoru 2008 odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody.
Zdroj : Autorský text inspirovaný knihou Psychologie sériových vrahů, Andrej Drbohlav, 2013 , Grada
