Článek
Lubomír Bugár se narodil roku 1957 v Handlové, která patří do okresu Prievidza. Svého skutečného otce nikdy nepoznal a až do svých 10 let žil jen s matkou, se kterou měl velmi blízký vztah. Když se matka po nevydařeném vztahu znovu provdala za Jána Štancla, byla to její osudová chyba. Štancl byl totiž velmi agresivní opilec a týral manželku i jejího syna Lubomíra.
Ten to nesl opravdu těžce a bohužel se na něm tato situace nehezky podepsala – vnitřní agresivitu probouzel alkohol a jeho nezměrná snaha o dokonalost a touha po pochvale spojená s nesmlouvavostí se ukázaly jako osudné.
Navíc, kdo mu ublížil, na toho Bugár nikdy nezapomněl…
Po základní škole nastoupil na střední školu a vyučil se soustružníkem. I když měl práci a navenek žil spořádaný a klidný život, ve skrytu duše trpěl nervozitou, kterou dával najevo rvačkami a krádežemi. Vše došlo tak daleko, že byl roku 1977 odsouzen za výtržnictví. Jenže později ještě pokračoval trestem za příživnictví nebo přečin proti majetku v socialistickém vlastnictví.
Po odpykání trestů nastoupil na vojnu a v rámci přijímače i celé služby byl převelen do Boru u Tachova. Byl hodnocen jako nejlepší vojín v přijímači v četě i na rotě. Velitelé jej hodnotili jako vzorného a on sám se sebou mohl být spokojený. Ale nebyl…
V duchu velice těžce nesl odloučení od matky a cítil veliké zklamání ze svých kamarádů, které zval na přísahu a oni nepřijeli…
Přípravy na svůj osudný den zahájil Bugár vlastně již 31.5., kdy měl službu se svým kamarádem. Podle domluvy se měli během noční služby navzájem pravidelně budit a střídat tak ve svých povinnostech. Když ale šel kamarád spát, Bugár počkal, až budou všichni tvrdě spát, potom vzal klíče od skladu zbraní, vypnul signalizaci zabezpečení dveří, překonal všechna bezpečnostní opatření, vzal si samopal s náboji a začal svůj útěk. Protože ale nemohl po schodech, slezl po lešení vedlejší budovy a po chvíli prolezl dírou v plotě.
Vydal se směrem na Rozvadov a Plzeň. Protože bylo brzo ráno, nikdo o jeho útěku zatím nevěděl a Bugár tak vytvářel potřebný náskok. Zhruba za 2 hodiny po opuštění kasáren se dostal k motorestu Kadrnožka a chystal svůj vražedný útok…
Motorest se nacházel na rozcestí silnice 605 a vesnic Malovice a Holostřevy. Nahradil tu bývalou hájovnu a byl rozdělen na dvě části. První část byla de facto původní restaurace s přistavenými pokoji v prvním patře a druhá část sloužila k rychlejším obědům. Zde byla také prosklená veranda. Bugár po příchodu chvíli poslouchal a když zjistil, že je všude klid a ticho, vypáčil prodejní okénko na bufetu a vlezl dovnitř.
Začal se volně pohybovat po prostorách bufetu, ale velmi brzy zjistil, že v motorestu spal 19letý brigádník. Potkali se ve chvíli, kdy tento mladík sešel po schodech dolů do prosklené restaurace. I když začal ihned utíkat, proti ozbrojenému Bugárovi neměl sebemenší šanci. Bugár jej zastřelil na chodbě v prvním patře u pokoje, který obýval. Ze dvou střel, které Bugár vystřelil, druhá pronikla dutinou lebeční a vyšla levým spánkem. Byla tedy smrtelná…
Během chvíle byly zavražděny ještě tři pracovnice – 59letá Anna F., 28letá Hana M. a 30letá Marcela V. Všechny byly zasaženy několika ranami samopalem, Bugár nikoho neušetřil. Hana M. byla jeho útokem značně překvapena a Bugár ji střelil do hrudníku, nad pravou lícní kost, na zadní stranu paže levé ruky a do oblasti bederní. Střílel tedy i do ležící umírající ženy…
Anna F. se pokusila ukrýt, ale bohužel ji Bugár našel. Výsledkem toho byla rána pod pravým ňadrem, v levé bederní krajině a nad levým okem. A to byl opět zásah do ležící oběti…
Jeho prozatímní poslední oběť Marcela V. dostala dvě rány – do oblasti hrudníku a obličeje.
Po chvíli obě mladé ženy svlékl a přikryl kusem látky a utěrkami. Prohledal kabelky mrtvých žen a nalezenými klíči uzamkl celý objekt. Vzal si také klíče od ženiných automobilů a prohledal pokoje. Když nalezl oblečení, převlékl se a svou uniformu nechal na stole v původní restauraci. Krátce po tom přijel vedoucí provozovny Pavel P. Bohužel netušil, že jeho příjezd sleduje shora zákeřný vrah. Když zkontroloval pohledem prostor před motorestem, zjistil, že je vše na první pohled tak, jak má být. Jen ten klid jej zarazil…
Když vedoucí nemohl odemknout dveře, začal zvonit. Když mu nikdo neotevíral, obešel areál a po chvíli za sklem uviděl tělo přikryté bílou látkou a pod ním kousek ruky. Ani to mu nepřipadalo podezřelé, spíš byl naštvaný, že zaměstnanci popíjeli a teď vyspávají opici. Když ale po chvíli uviděl v okně průstřely, na nic nečekal, sedl do auta a odjel do Boru vše nahlásit na VB.
Odsud se vydala zásahová skupina a po jejím příjezdu všichni zjistili, že restaurace již lze odemknout. Bugár totiž sedl do jednoho auta a odjel. Při vstupu do restaurace tedy policisté postupně nalezli všechna mrtvá těla, kdy ani jednomu nebylo možno přežít, i kdyby se jim dostala okamžitá lékařská pomoc. Policisté taky našli kompletní Bugárovu uniformu a bylo vzneseno obvinění z porušování povinnosti dozorčí služby, nedovoleného ozbrojování, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, zběhnutí a v neposlední řadě čtyřnásobného trestného činu vraždy, neoprávněného používání cizího motorového vozidla a krádeže.
Po Bugárovi bylo intenzivně pátráno a protože se vědělo, v jakém autě odjel, bylo vše o dost snazší. Hlídaly se hranice, později se pátrání rozšířilo i do některých dalších krajů. A protože hledané auto bylo opravdu lehce zapamatovatelné, bylo jen otázkou času, kdy si jej někdo všimne.
Jako první se ozval kolega zavražděných žen z motorestu. Své svědectví tedy svěřil policistům a pátrací akce byla navíc posílena i vrtulníkem. Když navíc toto auto nezastavilo dopravnímu policistovi, začala pravá honička. I přes následnou střelbu ale auto dál unikalo, až nastal čas opravdové pasti. Ta sklapla na plzeňském předměstí Košutka, kde Bugár vjel ze zatáčky přímo do spárů dvou hlídek VB. Když policisté začali střílet a Bugár přestal auto ovládat, havaroval v příkopu. Než se k němu dostali policisté, sklonil hlavu ke zbrani, opřel se o ni čelem a zmáčkl spoušť. Samopal vystřelil a čtyři rány proletěly hlavou a následně i autem.
Bugár věděl, že mu za tento brutální čin spáchaný 1.6.1980 hrozí trest smrti, proto na světskou spravedlnost nečekal a katovi vlastně ulehčil práci.
Zdroj : Autorský text inspirovaný knihou Temná kronika českých vrahů
