Článek
Narodil se roku 1969 v Proboštově u Teplic. Jako dítě byl popisován jako milý, hodný a poslušný. Zkrátka bezproblémové dítě.
Po absolvování základní školy nastoupil na střední průmyslovou školu a poté začal svou kariéru u celní správy. Zde se mu dařilo a spolupracoval například se svou sestrou. Později se objevily zdravotní potíže a především problémy se štítnou žlázou a silné bolesti hlavy byly dlouhodobé.
Postl tyto bolesti tlumil nejdříve alkoholem a analgetiky, později to nahradil drogami. Jakmile byl závislý na morfinu a objevily se halucinace, přešel k dalším drogám. A protože na jejich užívání potřeboval hodně peněz, rozjel svou špatnou hru na celnici. Začal se totiž zabývat převozy aut přes hranici a z utržených peněz si kupoval drogy a dokonce i zbraň. Tu si koupil v březnu 1998 a od té doby ji nosil vždy a všude.
Postupem času se změnilo jeho chování vůči ostatním, protože mimo jiné začal být velmi agresivní. Za své rvačky byl odsouzen, kdy navíc k tomu musíme připočítat i ublížení na zdraví z roku 1998. A co hůř – Postl téhož roku spáchal svou první vraždu.
29.3.1998 šel na diskotéku v Oseku a samozřejmě s sebou měl zbraň. Protože byl pod vlivem léků, drog i alkoholu, bylo jen otázkou času, kdy se stane něco zlého…
Když z ničehonic vytáhl zbraň a vystřelil do vzduchu, postavila se proti němu trojice mladých mužů. V nastalé rvačce Postl udeřil jednoho z nich a po chvíli se vrhl na mladého, teprve 17letého vyhazovače. Tento mladík sice ovládal bojové sporty a začal mít znatelně navrch, jenže Postl se neštítil ničeho a vytáhl zbraň. Když zjistil, že na mladíka prostě nemá, svou zbraň použil. Mladého vyhazovače 4krát zasáhl do břicha, zvedl nad hlavu zaťatou pěst a vykřikl vítězoslavně : „Třikrát sláva!“
V nastalé situaci mu ale bylo jasné, že musí ihned zmizet, proto co nejrychleji opustil diskotéku a venku potom odhodil svou zbraň, která se nikdy nenašla. Mladíka mezitím odvezla záchranná služba do nemocnice, kde bohužel zemřel.
Postl byl dopaden hned druhý den, nicméně tvrdil, že si nic nepamatuje, protože byl opilý a zdrogovaný. Nic mu to ale nebylo platné a soud jej poslal na 13 let do vězení.
Protože se ale ve vězení navenek choval příkladně a všechny, včetně vězeňské služby i rodičů, přesvědčil, že se opravdu napravil, přičemž stejně tak udržoval blízké vztahy s rodinou, kterou navíc potkaly vážné zdravotní problémy, dosáhl v únoru 2008 podmíněného propuštění. A nutno podotknout, že Postlovi výrazně pomohly také vážné zdravotní důvody, protože cukrovka se neustále zhoršovala a během výkonu trestu podstoupil několik operací slinivky, kdy navíc mu byl přiznán částečný invalidní důchod. Bohužel, v budoucnosti jej to nijak neomezovalo v páchání další trestné činnosti…
V tuhle chvíli je potřeba říct, že ne všechny o své napravenosti přesvědčil. Postl byl skvělý manipulátor a dokázal přesvědčit okolí o čemkoli, pokud to bylo v jeho zájmu. I když se nerad podřizoval autoritám, poslouchal vězeňskou službu a navenek působil jako bezproblémový a napravený vězeň. A to byl jeho cíl…
Když se tedy v únoru 2008 vrátil domů, prvních pár měsíců opravdu sekal latinu a plnil všechny podmínky stanovené soudem i rodiči. Našel si práci, vydělával slušné peníze a trpěl i to, když od rodičů dostával každý den přesně stanovenou částku, kterou mohl utratit. Protože ale opravdu fungoval, postupem času rodiče tento přísný režim uvolnili a provedli některé ústupky – například nemusel každý den spát doma. A nutno podotknout, že prakticky ihned poté se začaly objevovat první změny – a problémy, o kterých rodiče nevěděli, protože Postl jim je samozřejmě neřekl. Postl sám svým rodičům totiž vždy řekl jen to, co de facto chtěli a potřebovali slyšet. O svých nezákonných a drogových aktivitách jim neříkal zhola nic. Proto se rodiče například o dalších vraždách dozvěděli až během vyšetřování… A bohužel, stejné nebo velmi podobné to bylo i s probačním pracovníkem, kterého postupně tak přesvědčil, že i ten mu velmi uvolnil režim a z počátečních pravidelných schůzek každé dva týdny se staly schůzky jednou za dva měsíce…
Postl tedy sekal latinu - ale jen do července 2008. Protože začal chodit s 22letou drogově závislou ženou, postupně opět padal do drogové závislosti. Odstěhoval se z domu a společně s přítelkyní obývali zahradní chatku jeho rodičů. Navíc začal užívat tlumící léky a postupně je nahradil tvrdými drogami. Byl velmi aktivní a když neměl peníze, půjčil si na vysoký úrok.
V tuto dobu se také navíc dal dohromady s Davidem Černým, který se stal mimo jiné i komplicem v případu dvou vražd. I když byl ženatý a s manželkou měl dvě děti, nestaral se a manželka jej vyhodila z domu a požádala o rozvod. A protože de facto skončil na ulici, přespával, kde se dalo.
K této dvojici ale částečně patřily i další jména, a to především David Janulík nebo Zdeněk Urman. Janulík byl později s Černým obviněn z výroby a distribuce pervitinu na Teplicku. Mezi jejich odběratele patřil mimo jiné i Postl. Urman byl druhý Postlův dodavatel drog, kdy za ním jezdili do Novosedlic, kde bydlel…
Jak už bylo řečeno, Postl začal být velmi agresivní. Tato agresivita vyústila ve rvačku s bývalým přítelem své přítelkyně, kdy navíc fyzicky ohrožoval i ji. Když tedy došlo k jejich rozchodu, Postl to velmi špatně snášel. Začal jí vyhrožovat a choval se jako posedlý. Snažil se dostat ji zpátky a lhal, kde a jak mohl. A lhal i rodičům, které potřeboval mít na své straně. I když rapidně klesl na váze, rodiče to připisovali nemoci a ne drogám. Tato možnost je vůbec nenapadla. Choval se přece tak vzorně…
Nicméně když v srpnu hledal s nožem v ruce svou expřítelkyni, věděli kumpáni, že je zle. Nůž mu naštěstí sebrali, ale když Postl ženu našel, zfackoval ji, na zemi zkopal a pokud by nezasáhli kumpáni, asi by ji kopal tak dlouho, než by zemřela. V podstatě nikde nebyla v úplném bezpečí a Postl začal slovně napadat i svoje kumpány. Navíc si pořídil pistoli a sháněl do ní náboje. Jakmile je sehnal, byl opravdu velký problém. Postl sám o sobě byl nevyzpytatelný a nebezpečný, jenže se zbraní se jeho nebezpečnost několikanásobně zvýšila…
Když v srpnu stále intenzivněji bral drogy a již mu na ně nikdo nechtěl půjčovat, začal Postl krást. A co hůř, na konci měsíce začal i vraždit…
28.8. v ranních hodinách v Teplicích přepadl ženu, kterou okradl o peníze, mobilní telefon a další věci. Tento telefon o tři dny později vyměnil za pervitin. O den později přepadl další ženu, tentokrát v Újezdečku. I tuto ženu připravil o telefon, který později dostal Černý. A do třetice přepadl neznámou ženu pocházející z Vietnamu.
Ovšem to nejhorší přišlo 1.9.2008…
Když měl Postl odpoledne u sebe druhou dávku pervitinu za den, spolu s Černým jel do Prosetic, kde zastavili na lesní cestě a dávku si píchli do žil. Postl pak Černému řekl, že dnes někoho oddělá a ukázal mu svou zbraň. Bohužel, nelhal…
I když se verze Postla a Černého v tomto bodě diametrálně odlišují, rozhodli se přepadnout auto a okrást řidiče. Když nachystali past, která spočívala v předstírání problému s jejich autem, sedl si Černý na místo řidiče a Postl vyhlížel oběť. Když se objevila stříbrná Audi A6, kterou řídil 36letý Karel D., věděl Postl, že tohle je to pravé. Když mu Postl zastoupil cestu, řidič ani nezastavil motor a jen se staženým okýnkem komunikoval s řidičem domnělého poškozeného auta. Jenže to by tento muž nesměl být Roman Postl…
Když se muž začal znovu rozjíždět ve snaze odjet, Postl vytáhl svou zbraň, namířil a vystřelil. Kulka zasáhla oběť do levé lícní kosti, proletěla mozkem a vylétla na druhé straně týlu. Muž tak byl okamžitě mrtvý…
Protože se ale Audi i přesto dál rozjíždělo, naskočil Černý a Postlovi pomohl toto auto zastavit, poté odtáhnout mrtvolu na sedadlo spolujezdce a z místa činu co nejrychleji odjet – Audi řídil Postl, Černý se vrátil do jejich auta. Když dojeli na lesní cestu, zastavili a v klidu začali prohledávat vnitřek auta i osobní věci oběti. Bohužel pro Postla, našel jen necelých dvě stě korun v hotovosti. Těla se zbavili v lesním revíru Březina, kde ho zaházeli větvemi. Postl si nasadil značkové hodinky, které sebral oběti a s autem jezdili po městě tak dlouho, než mu došel benzín. Auta se zbavili v kaolinové nádrži Vápenka.
Během vyšetřování smrti teplického podnikatele sice vytanulo mnoho možných verzí a podezření, včetně toho, zda Postl nebyl na vraždu objednán a zaplacen třetí osobou. Nicméně se nic neprokázalo a Postl s Černým se chystali na další vraždu.
Postl se totiž rozhodl přepadnout čerpací stanici v Ústí nad Labem. Zde pracoval mladý, teprve 20letý, brigádník Jiří Š. Ten jako student a skvělý a nadaný sportovec se rozhodl si přes léto přivydělat. Bohužel netušil, že padne za oběť Romanu Postlovi…
Když Jiří 2.9. nastoupil na svou poslední směnu, dojel na stanici svým autem a zaparkoval přímo před pumpou, aby na auto pořád viděl. Když ale během směny neodpovídal své přítelkyni na SMS zprávy, poprosila svého otce a bratra a ti se v deset hodin večer vydali na pumpu Jiřího zkontrolovat. Situace se navíc zdála podezřelá i kamioňákovi, který zde pravidelně tankoval a v době příjezdu si všiml, že zde panují jiné poměry, než na jaké byl zvyklý. Když zkoušel na obsluhu pumpy zavolat a dveřmi nahlédl do prostoru, zjistil, že mu nikdo neodpovídá. V tu chvíli navíc přijeli zmínění otec a syn povolaní Jiřího přítelkyní. Když jim kamioňák všechno vypověděl, šli muži dovnitř ozbrojeni pouze baseballovou pálkou. Nicméně když rozsvítili, objevili nepořádek, vytrhané kabely ze zdí a především tratoliště krve na podlaze. Jiřího ale nikde neviděli. Toho objevili ve druhé části pumpy - s rukama nad hlavou, vytahanou košilí od krve a s prostřelenou hlavou.
Když na místo tragédie přijela policie, zjistila, že vražda proběhla jednou ranou do hlavy a po nálezu tehdy ještě pohřešovaného podnikatele bylo navíc zjištěno, že způsob byl u obou mužů stejný. Kriminalisté se tedy domnívali, že pachatel zastavil u pumpy a když vešel dovnitř a Jiří se k němu otočil, ihned došlo ke střelbě. Pachatelé navíc odcizili některé oblečení oběti a značkové hodinky nebo notebook. V prodejně zničili zařízení a odnesli si s sebou pokladnu s hotovostí v řádu několika desítek tisíc, tiskárnu nebo mobilní telefon. A že pachatelé byli minimálně dva, o tom byli policisté přesvědčeni prakticky od začátku.
A již velice brzo padlo podezření právě na Postla s Černým, protože se v autě, kterým jezdili oba dva, našel nůž, který používali k přeřezání kabelů v prodejně.
I když se ke kriminalistům dostala různá svědectví, později žádný z manželských párů, které se na pumpě zastavovaly a chtěly tankovat a které vždy neznámý muž gestikulací upozornil, že prodejna je zavřená, nedokázal bezpečně a stoprocentně identifikovat Romana Postla nebo Davida Černého.
Postl později ve vazbě vypověděl, že Černý s ním na pumpě nebyl a že tento čin spáchal sám. Podařilo se tedy jen stoprocentně prokázat, že Černý o vraždě věděl, navíc měl v autě předměty pocházející z této trestné činnosti.
3.9. se oba pachatelé potkali a společně jeli do Chomutova, kde chtěli provést další loupežné přepadení. Protože Černý řídil a poslouchal Postlovy pokyny, kam má jet, jezdili po městě a hledali správný objekt. Později vjeli do samotného centra, zaparkovali naproti katastrálnímu úřadu a vydali se pěšky do ulic. Když našli jednu hernu, zjistili, že ji mají v pronájmu Vietnamci. V prodejně tedy byli zrovna dva muži, 42letý podnikatel a jeho synovec, teprve 20letý mladík. Pachatelé zde hráli automaty a po čtvrté Černý odešel. Jak sám řekl, protože Postl se chystal k útoku. Černý tedy šel pro auto, ale protože se ve městě nevyznal, s Postlem se nesetkal a bloudil ulicemi města.
Postl pak zastřelil mladého Vietnamce, stejným způsobem jako předešlé dvě oběti. Po jeho smrti prohledal všechny místnosti a zjistil možnosti útěku. Tento vchod tedy zatarasil nábytkem, což sice slyšelo pár svědků, ale nikdo se nešel podívat, co se děje. Potom v klidu vybral kasu a odnesl si hotovost v řádu necelých dvou tisíc korun. K tomu nějaké elektro a další věci.
Protože chtěl zničit stopy, založil v herně požár a chystal se odejít. Na chodbě se ale setkal s majitelkou domu, která ucítila kouř a šla se podívat, co se děje. Naštěstí s sebou měla svého přítele a když jim Postl řekl, že v domě bydlí, kdy logicky majitelka věděla, že to není pravda, vzal muž do ruky telefon a chtěl volat policii. Jenže to už na něj Postl mířil svou zbraní.
I když muž sliboval, že na policii volat nebude, Postl nemilosrdně vystřelil. Muž jen s neskutečným štěstím kulce vyhnul a ta se zaryla do nedalekého auta. Postl tedy začal utíkat a jen proto nevystřelil znovu. Na svém útěku byl ale pronásledován právě přítelem majitelky bytu, který navíc telefonicky mluvil s policií a podával detailní informace o pohybu pachatele i oblečení, které má na sobě…
Na místo tedy byla vyslána hlídka dvou policistů, kdy jeden z nich se jmenoval Roman J., 28letý zkušený policista a nastávající otec malé holčičky. Po krátké honičce Postla dohonili v ulici, kde se nacházela stará pošta a vedle něj husté křoví, kam se Postl schoval. Když policisté přijeli na místo, začali Postla vyzývat k vylezení ze křoví a vzdání se. Jenže netušili, že Postl je ozbrojený a je odhodlaný svou zbraň použít.
Když tedy Postl z křoví vylezl, svíral v ruce svou zbraň. I když tvrdil, že je to maketa zbraně a požadoval, ať jej policisté střelí do hlavy, ti nehodlali smlouvat. Jenže Postl v nestřeženém okamžiku proti Romanovi vystřelil, když naznačil, že se vzdává. Místo toho začal střílet a Roman dostal ránu do hrudníku. I tak ještě zvládl svou zbraní Postla zasáhnout. Bohužel, i přes veškerou možnou a co nejrychlejší pomoc, Roman Jedlička svůj boj o život prohrál po převozu do chomutovské nemocnice. Postl mezitím dostal zásah do břicha a nohou a byl také převezen do nemocnice. Při ošetřování si ale neodpustil na nebohého zraněného a o život bojujícího policistu křičet, aby chcípnul… Později mu při operaci byla odebrána ledvina a část střev. I přesto byl ale po operaci značně agresivní a choval se, jako by se nic nestalo.
Jakmile byl ve stavu schopném výslechu, do nemocnice za ním přijela vyšetřovatelka i soudkyně a vyslechl si usnesení o zahájení trestního stíhání. Během jeho výslechu samozřejmě nic nechtěl přiznat a snažil se ze všeho vykroutit.
Přiznal se ale k vraždě podnikatele Diviše, o které policie v tu chvíli zatím ještě nevěděla. Samozřejmě si neodpustil důkladně zvýraznit podíl Davida Černého, nicméně policisty dovedl na místo činu a následně i místo ukrytí mrtvoly i auta.
Když byla po střelbě nalezena kožená taška a látková peněženka, ve které měl osobní doklady a další věci, mimo jiné i pervitin, byla velice brzo prokázána spojitost s vraždou mladého Vietnamce. A jakmile byla nalezena v herně i zbraň a policejní expertiza potvrdila shodu se zbraní v případě vraždy v Ústí, byl Postl lidově řečeno v háji. Komplic Černý se snažil všemocně spolupracovat a ukazoval místo potopení auta i ukrytí mrtvoly zavražděného podnikatele. Nicméně mu to nebylo k ničemu platné a i jemu bylo sděleno obvinění. I přes dostatek důkazního materiálu ale bylo trestní stíhání Romana Postla koncem února 2009 zastaveno, protože obviněný 8.9.2008 zemřel. Komplic David Černý byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 19 let ve věznici se zvýšenou ostrahou.
Zdroj : Autorský text inspirovaný knihou Temná kronika českých vrahů
