Článek
6. prosince 1995 52letý Josef Pekárek a jeho nevlastní syn 21letý Vladimír Belušiak napadli v Mladé Boleslavi 19letou Martinu. Pekárek ji chytil za krk, zacpal ústa a společně ji vlekli k bydlišti Belušiaka.
Jenže dívka byla statečná a když viděla projíždějící auto, vytrhla se dvojici a skočila autu do cesty. Oba se tedy dali na útěk. A to bylo dívčino štěstí, protože v autě seděl vylekaný Vietnamec a zamknutý odmítl Martině pomoci.
Dívce se tak podařilo utéct a dvojice se uklidňovala v nádražní restauraci. Později potkali 19letou Markétu a ta už jim bohužel neutekla…
Pekárek ji chytil pod krkem, Belušiak předstíral, že má pod bundou zbraň a dívku dostali do bytu, kde ji opakovaně znásilňovali. Ale protože dívka znala Belušiaka od vidění, bylo jasné, že se jí musejí zbavit. Jeden z nich ji proto usmrtil a její tělo vynesli z domu tak, že je vzali mezi sebe a Markétiny paže si obemkli kolem krku. Jenže netušili, že je v tu chvíli někdo vidí…
Belušiak s Pekárkem tělo odtáhli až k mostu přes řeku Jizeru a vhodili do řeky. Zde bylo také druhý den objeveno.
Již samotný nález těla vylučoval tragickou náhodu utopením nebo sebevraždu. Dívka totiž měla pod bundou cihlu s maltou a v ústech černý silonový šátek.
Zpráva o brutální vraždě se ihned roznesla po celém městě a Martina se neprodleně s kriminalisty podělila o popis útočníků, kterým jen se štěstím utekla. Oba dva tak byli brzy zadrženi.
Protože ale oba jakékoli obvinění odmítali a z vraždy Markéty neměli vyšetřovatelé proti Belušiakovi s Pekárkem žádné důkazy, byli ti dva obviněni zatím pouze z omezování osobní svobody a vyšetřovatelé si tak byli vědomi, že pokud si útočníci podají stížnost proti vazbě, bude záležet jen na soudci, jak se k tomu postaví. Na straně vyšetřovatelů ale přece jen stálo štěstí, protože analýzou DNA nemohlo být vyloučeno, že sperma nepochází od Belušiaka. A když finální výsledek prokázal stoprocentní shodu, Belušiak začal vypovídat. A stačilo mu pár vět, aby z Pekárka udělal spoluviníka.
V následných konfrontacích na sebe akorát házeli vinu, ale nikdy neřekli všechno. A toho si později všimla i psycholožka, která spolupracovala s vyšetřovateli. Dlouho ale trvalo, než jejich společné tajemství prasklo…
Mezitím ale bylo 14. listopadu 1995 vyhlášeno pátrání po nezvěstné Jindře, která odešla na odpolední směnu do mladoboleslavské nemocnice, kterou ukončila ve 22 hodin. Následnou kontrolou bylo zjištěno, že si vzala všechny osobní věci ze skříňky a domů již nepřišla.
O 2 dny později její tělo nalezeno bylo – ve značném stupni rozkladu se zachytilo v řece u hydroelektrárny u obce Vinec. Následná pitva nedokázala určit přesnou příčinu smrti, mohlo se pouze uvažovat o udušení z utopení. V době jejího nálezu si kriminalisté zatím nepřipouštěli možnost, že vrahy nalezené ženy mají už ve vazbě.
Nicméně byla tato žena první obětí vražedného dua Belušiak – Pekárek? Ano.
První promluvil Belušiak. V osudný den se na nádraží poohlíželi po nějaké dívce a spatřili mladou ženu. Belušiak si myslel, že je to jedna známá prostitutka, ale nebyla. Rozhodli se tedy risknout to s touto ženou. Pekárek ji zezadu chytil do kravaty a odvedli ji k Belušiakovi do bytu. Potom začali s dívkou souložit, kdy Pekárek prý 2krát, ale Belušiak kvůli pracovnímu zranění břicha ani jednou. Pekárek této výpovědi odporoval, protože prý žádné násilí neproběhlo a syn na něj udělal náznakem gesto, aby je nechal o samotě, a tak si šel na nádraží pro cigarety. Vrátil se po pár minutách a na chodbě potkal hluchoněmou sousedku z domu. V bytě prý byla tma, ale podle zvuků bylo poznat, že dvojice provozuje sex. Později si Pekárek k dívce sedl a dle svých slov na ni měl chuť, ale ona se rozplakala a zeptala se jej, jestli nemá dceru. Proto jí jen pohladil po vlasech a nechal toho.
Samotná vražda byla opět popsána dvěma verzemi – Pekárek házel vinu na Belušiaka a naopak. Oba dva shodně tvrdili, že dívku podřízl ten druhý…
Následná soudní zkoumání a znalecké posudky byly jednoznačné – Josef Pekárek netrpěl duševní chorobou, trpěl pouze poruchou osobnosti projevující se nestálostí nebo nezdrženlivostí. I přesto ale zůstaly ovládací i rozpoznávací schopnosti plně zachovány. Také Vladimír Belušiak netrpěl duševní chorobou, pouze poruchou osobnosti, která se také projevovala nezdrženlivostí, agresivitou apod. V době páchání trestné činnosti byl pod vlivem alkoholu, takže ovládací schopnosti mohly být mírně, ale zároveň nepodstatně sníženy, nicméně rozpoznávací schopnosti zůstaly plně zachovány.
S těmito závěry pracoval Krajský soud v Praze a oběma pachatelům udělil výjimečné tresty – Josef Pekárek 25 let, Vladimír Belušiak 20 let vězení. Oba se odvolali a Vrchní soud tresty opravdu upravil – Josef Pekárek definitivně odešel s 25 lety, ale Vladimír Belušiak nově dostal trest 17 let odnětí svobody.
Zdroj : Autorský text, Panoptikum sexuálních vražd
