Článek
Oběť měla i další zranění svědčící o úderech pěstí do obličeje nebo kopání do ležícího těla. Vše navíc nasvědčovalo způsobení zaživa. A navíc nebylo vyloučeno ani znásilnění, protože i když nebylo nalezeno sperma, byla prokázána manipulace relativně pevným předmětem. Smrt byla stanovena v rozmezí tří možných dnů na konci října 1995.
A právě 27. října byl v Chranišově viděn neznámý muž, který k chůzi používal slepeckou hůlku a nosil černé brýle. Toho dovezl ochotný řidič, když tento slepec stopoval u silnice. Měl mu zastavit u prvního domku vlevo. Že prý byl s Mirkem domluvený a že ten má dojet. Další svědci vypověděli, že slepce opakovaně vídali na trase Chranišov - nádraží Chodov a jedna zaměstnankyně kolem čtvrté odpolední hodiny mluvila i s pozdější obětí. Poslední výskyt neznámého slepce byl zaznamenán na zdejším nádraží, když čekal na vlak.
Všechny tyto poznatky korespondovaly s výpovědí syna zavražděné ženy, již zmíněného Miroslava. Ten se totiž 26. října s jedním slepcem skutečně seznámil. V Plzni je zahlédl na zastávce a protože jej chtěli okrást místní Cikáni, Miroslav se ke slepci připojil a pomohl mu do vlaku směr Písek. V nastalé konverzaci mu na sebe dal telefonní číslo a zmínil se o matce bydlící v Chranišově.
Slepec potom často matce do Chranišova telefonoval a i když se předtím nikdy nepředstavoval, najednou se představil jako Jiří Chaloupka a tvrdil, že od té doby, co se s Mirkem v Písku seznámil, má pořád problémy s kriminálkou.
Ale bohužel, čas plynul a kriminalisté nebyli ani o krok blíž dopadení pachatele…
Pak se ale odehrála druhá vražda staré ženy zardoušením, a to přesně 29. ledna 1996. Policie sice zadržela slepého Josefa Potočka v děčínské nemocnici, který potom napsal a poslal dopis kriminalistům, že zatímco oni drží chudáka slepce ve vazbě, dojde k další vraždě, jenže tento dopis nebyl datovaný a i když se druhá vražda stala a Potoček ji opravdu neměl na svědomí, kriminalisté na něj shromáždili tolik jiného důkazního materiálu, že se opravdu nedalo hovořit o „chudákovi slepém Potočkovi“.
Koneckonců, Josef Potoček byl nenapravitelný recidivista. 12Krát soudně trestaný odseděl dohromady 20 let.
Zrak ztratil roku 1980 ve výkonu trestu, ale ani to mu nebránilo páchat další trestnou činnost, jejíž výsledkem bylo rovných 8 trestů z těch celkových 12ti spáchaných se ztrátou zraku. Navíc patřil i mezi sebepoškozovače, kdy nejčastěji polykal různé předměty, ale také si pořezal Achillovy paty nebo si do očí tak dlouho vtíral vápno nebo grafit, až oslepl díky rozleptaným rohovkám.
Pro někoho nepochopitelné, pro Potočka silná zbraň a prostředek ke zlevněnému cestování s nárokem na bezplatnou jízdenku pro průvodce. Navíc tu byl také fakt, že když Potoček přestal užívat kapky snižující tlak na sítnici, upadal do ztráty vědomí. A tohoto potom zneužíval, když v pátek přišel do nemocnice s tvrzením, že omdlel. Samozřejmě byl hospitalizovaný a užil si tak víkend v plném servisu.
A své slepoty využíval i k páchání podvodů. Prodával byty, které mu nepatřily a za které inkasoval zálohy, ale také zrakově postiženým lidem tvrdil, že pojede do USA a tamní operace mu vrátí zrak. Ihned také zájemcům nabízel zprostředkování této operace a opět inkasoval zálohy. Vydával se přitom za inženýra, architekta, lékaře, právníka apod. Dokonce se vydával za pracovníka Nadace Olgy Havlové.
Kriminalisté tak proti sobě neměli rozhodně žádného začátečníka a i když Potoček vraždu od začátku popíral, vyšetřovatelé shromáždili dostatek přímých důkazů a Potočka obvinili z vraždy.
Během přípravného řízení proběhlo znalecké zkoumání s jasnými závěry – Potoček byl označen za jedince s disociální poruchou osobnosti, která se projevovala nerovnováhou mezi chováním, bezohledností vůči zájmům okolí a neschopností korekce chování. Ovládací i rozpoznávací schopnosti však zůstaly plně zachovány, nicméně možnost resocializace byla malá. A znalci se vyjádřili i k Patočkově zraku. Trpěl atrofií obou očí s občasným vzestupem vnitroočního tlaku. Trpěl tedy úplnou ztrátou zraku, neměl pocit světla, nicméně absolvoval slepecký kurz a naučil se běžný život. A proto byl plně zodpovědný za své jednání.
A podle toho se i zachoval soud v Plzni, který roku 1996 Josefa Potočka odsoudil k trestu odnětí svobody v délce 19 let ve věznici se zvýšenou ostrahou. Potoček se sice odvolal, ale trest byl později potvrzen a následně tento rozsudek potvrdil i Nejvyšší soud.
Potoček zemřel ve vězení v dubnu 1999, když po všech ztracených nadějích ztratil vůli k životu.
Zdroj : Autorský text, Panoptikum sexuálních vražd
