Článek
Mladý Ladislav Hojer žil po smrti otce jen se svou matkou a starším bratrem v pražském bytě v Motole. Po 2 letech se matka znovu vdala za staršího muže, který ale chlapcům nešel dobrým příkladem – chodil do hospody a v opilosti kluky bil. Oba se tak radši potulovali po ulici a doma byli jen výjimečně. Zatímco starší bratr měl ve škole aspoň dobrý prospěch, Ladislav začal na školu totálně kašlat, na vysvědčení potom nosil samé pětky a tento prospěch došel až tak daleko, že musel přejít na zvláštní školu a po jejím ukončení byl nakonec rád, že se mohl vyučit sklenářem.
Při začínajících milostných vztazích zjišťoval, že pokud k sexu přistupuje „normálně“, on se nevzruší, i když žena třeba vzrušení cítí. Svou frustraci si tak začal vybíjet na budoucích partnerkách a právě tehdy zjistil, že jej při sexu nejvíc vzrušuje násilí. Čím byl starší, tím víc rostla jeho touha ještě více trápit své příležitostné milenky… Toto jeho zjištění ještě umocnila zkušenost, kterou zažil s jednou dívkou… Jeho kamarádi se tehdy domluvili a kamarádku přesvědčili, aby Hojera svedla. On ale totálně selhal a jakmile se dívka svlékla, propadl panice a dívku odhodil tak silně, až proletěla skleněnými dveřmi. Hojer se odteď tedy začal stranit své party a seznamoval se pomocí inzerátů. Ovšem kvůli svému nízkému IQ a neatraktivnímu vzhledu ale neměl u žen úspěch. Ty, které se nechaly přemluvit k sexu, po chvíli litovaly, protože Hojer je bez skrupulí mlátil, znásilňoval a škrtil. A díky tomu si jen a jen víc uvědomil, že čím blíže je oběť smrti, tím víc je on vzrušený…
Vzhledem k tomu, že jeho odborné práce ve sklenářství nestály za moc a jako pouhý pomocník si nevydělal moc peněz, začal svůj finanční rozpočet vylepšovat loupežemi, kdy oběti přepadával ze zálohy, zbil je do bezvědomí, okradl o vše cenné a utekl. Když začal pociťovat nezvladatelné sexuální pnutí a jeho nedobrovolná abstinence byla nesnesitelná, začal „lovit“ v přírodě a jeho první zastávka byl Děčín.
Na nábřeží Labe potkal 29letou Evu, která toužila po penězích a byť byla potřetí vdaná, vedla promiskuitní život s množstvím milenců. 1.11.1978 měla rande s milencem, který nedošel a místo něho potkala Hojera. Když ji hrubě oslovil, začala utíkat, ale Hojer ji dohonil a prudkými ranami pěstí ji srazil k zemi. Potom ji odtáhl do křoví a chtěl ji znásilnit. Eva ale začala bojovat o život a volala o pomoc. Hojer ji proto chytil za krk a silně stiskl. Ženě praskla jazylka a zemřela. Jelikož Hojer chtěl svou oběť škrtit, souložit s ní a přitom se dívat do jejích vyděšených očí, rychle se na ni vrhl. Ale protože Evino mrtvé tělo bylo pasivní, ochablo i jeho vzrušení a on dokázal nad mrtvolou už jen onanovat. Mrtvola byla nalezena druhý den a po jejím vrahovi policie pátrala další 3 roky.
Hojer mezitím narukoval na vojnu a míval sny, jak se před ním plazí nahé ženy, prosí o milost a on je škrtí a znásilňuje…
8.2.1980 dostal Hojer 2denní vycházku a odjel do Děčína podívat se na místo své první vraždy. Mezitím se 25letá Ivona chystala se svým manželem na ples v hotelu International. O půl třetí ráno jí odjížděl vlak do Děčína a na nádraží Hojerovi padla do oka. Sedl si tedy do vedlejšího kupé a jakmile žena odešla na WC, vyrazil za ní. Dveře otevřel pomocí klíče a ihned napadl svou polonahou oběť. Uškrtil ji vlastními prsty, potom její šálou. Nožem rozřezal oblečení a i když pocítil vzrušení, dokázal jen onanovat. Na WC byl zhruba 20 minut, z okna vyhodil kozačku, zvenku poté uzamkl dveře toalety a vrátil se do svého kupé. Poté vystoupil na nejbližší stanici, což bylo v Ústí nad Labem, a po 2 hodinách nasedl na vlak zpět do Prahy.
Tělo Ivony bylo nalezeno druhý den úklidovou službou ČSD a po brzké identifikaci oběti se našel i svědek, který viděl mladého štíhlého vojáka, který v brzkých ranních hodinách vystoupil z vlaku a rychle někam spěchal. Hojer měl v té chvíli ale nečekané alibi, protože v posádce jeho absenci v den vraždy vůbec neregistrovali…
V srpnu 1980 dostal Hojer řádnou vojenskou dovolenou a odjel do Košic, kde ale svého kamaráda, za kterým původně jel, nenašel. Vydal se tedy do Margecan na ružínskou přehradu, kde spatřil asi 30letou ženu, na kterou zaútočil zezadu, začal z ní strhávat šaty a spodní prádlo. I když se žena bránila, Hojer ji uškrtil během pár chvil. Protože během útoku předčasně ejakuloval, nechal bezvládné tělo ležet a když našel drát a velký balvan, tělo zatížil a hodil do vody. Poté si cynicky ještě v téže přehradě zaplaval. Tělo bylo objeveno až 11.10.1981 a totožnost této ženy je dodnes neznámá.
Po této vraždě se Hojer vrátil přes Košice zpět do Prahy.
Jeden z mála kladných mezníků v Hojerově životě bylo absolvování základní vojenské služby koncem roku 1980 a získání hodnosti svobodníka, a to (světe div se) za dobré výsledky.
29.1.1981 se 18letá Ivana M. V Brně chystala na ples do restaurace Hvězda. Z něj odešla ve 3 ráno, kdy ještě s kamarádkou Annou odjela tramvají. Anna vystoupila dřív a Ivana jela pár zastávek sama. Když vystoupila, oslovil ji Hojer a násilím ji přinutil sednout na lavičku. Začal dívku osahávat a snažil se dostat k intimním místům. Ivana se snažila utéct, a tak jí Hojer jednou rukou zacpal ústa, druhou ji chytil pod krkem a zatáhl do blízkého parčíku. Zde vzal svůj štěpařský nůž, jediným řezem dívku obnažil a pokusil se do ní vniknout, což se mu ale nedařilo. Opět tedy použil svůj nůž, ovšem tentokrát bodal a škrtil a po chvíli mrtvé dívce odřízl oba prsy a vyřízl genitálie. Všechno zabalil do tašky a spěchal domů. Byl tak moc nadržený, že ho vůbec nezajímaly šperky, hodinky nebo peněženka. Potřeboval se jen rychle ukojit. Proto na ubytovně položil uříznutá prsa na stůl, genitál oholil a sexuálně se ukájel – uřezané pohlavní ústrojí si navlékl na penis a prsa osahával před sebou na prkýnku. Mezitím onanoval a vzpomínal na průběh vraždy. Asi po týdnu tyto orgány uvařil ve slané vodě a snědl…
Tělo Ivany bylo nalezeno druhý den ráno a vražda byla nejdříve považována za vraždu rituální.
Pár měsíců se Hojer udržel v klidu, zaútočil až 3.5.1981. V keřích kolem Motolského potoka byl schovaný a čekal na svou oběť, kterou se stala 50letá Anna vracející se z večerního koncertu vážné hudby v Rudolfinu. Hojer jí zastoupil cestu a zeptal se, jestli s ním půjde. Žena ho nevybíravě odmítla a poslala pryč. Jenže Hojer se v tu chvíli rozzuřil, vrhnul se na ni, zatáhl ji do křoví a jednou rukou ji škrtil. Když jí rozpáral šaty a punčocháče, žena už neměla sílu se bránit a Hojer ji znásilnil. Po vyvrcholení pro jistotu ženě přetáhl přes hlavu punčocháče a znovu ji škrtil. Když bylo jasné, že žena zemřela, přehodil přes její hlavu kabát a odešel.
Tělo bylo objeveno druhý den náhodným svědkem. Tato vražda se stala jen kousek od jeho bydliště a on sám tudy procházel denně do zaměstnání. I když tedy v duchu začal mít strach z prozrazení, v opilosti se v hospodě několikrát přiznal. Ovšem nikdo jej nebral vážně.
Díky zažívanému posměchu od štamgastů v hospodě se Hojer rozhodl pro další vraždu. Začátkem listopadu se vracel z hospody a potkal opilou dívku. Ihned ji napadl a odvlekl do parku, svlékl ji donaha, zbil a pokusil se ji znásilnit. Dívka ale i přes svou opilost zachovala chladnou hlavu a Hojera přesvědčila, aby pokračovali u ní doma a požádala jej, aby jí pomohl obléct. Hojer ji tedy pustil a v tu chvíli dívka začala utíkat. I když ji Hojer po chvíli chytil a začal bít hlavou o chodník, vyrušil jej policista, který se vyklonil z okna. Hojer tedy utekl, žena se nechala ráno ošetřit a incident nahlásila na policii. Docela dobře navíc poskytla popis pachatele. A co víc, průběh přepadení a jeho chování se až nápadně podobal předchozím vraždám a kriminalisté brzo dostali stopu, které se mohli chytit.
A když z Psychiatrické léčebny v Bohnicích utekl pacient, který tvrdil, že 3.října zabil ženu jejími vlastními punčocháči, vyšetřovatelé mu sice toto tvrzení rychle vyvrátili, získali ale zároveň domněnku, že tento pacient musel všechny detaily vědět jen od skutečného vraha. Nebylo pro ně tedy těžké zjistit toto konkrétní jméno – Ladislava Hojera.
Ten byl 11.2.1982 odveden k výslechu a právě v tuto chvíli se na scéně objevuje Jiří Markovič, legenda pražské kriminální policie a člověk, ke kterému se Hojer až nezdravě upnul a jemuž byl ochotný sdělit všechny hrůzné detaily svých ohavných činů. Díky němu se tedy Hojer přiznal k vraždě u Motolského rybníka, ale Markovič tehdy pochyboval, že by Hojer byl schopný spáchat tak sadistický čin hned napoprvé, a tak dal Hojerovi takový domácí úkol, tedy úkol do vazební cely – sepsat všechny činy, kterých se dopustil. A Hojer psal…
Při dalším výslechu Hojer přinesl seznam 18 případů, které měl na svědomí. A i když se většinou jednalo o obnažování nebo o pokusy o znásilnění, našla se tam i jedna vražda – rovnou ale ta nejhorší, brněnská vražda 18leté Ivany. Markovič tedy začal zjišťovat, jestli Hojer nespáchal i další vraždy a Hojer se mu zanedlouho přiznal.
Začaly probíhat rekonstrukce a znalecká zkoumání, kdy soudní znalci u obviněného nenašli žádnou duševní poruchu, ale zároveň také vyloučili možnost resocializace. Proto také nenavrhli žádné ochranné léčení v uzavřeném psychiatrickém ústavu.
Hojer byl popsán jako bezcitný, brutální, bez špetky soucitu nebo lítosti a se stoupající agresivitou. On sám nikdy nevyjádřil lítost a byl právem odsouzen k trestu smrti. Popraven oběšením byl 7.8.1986.
Zdroj : Autorský text inspirovaný Panoptikem sexuálních vražd, Viktorín Šulc
