Článek
Chlapec byl částečně zakryt lesním podrostem a u hlavy se nacházel vyrytý kříž. Pitva prokázala rozsáhlé zlomeniny klenby i spodiny lební, oběť utrpěla 7 ran kamenem do hlavy. Přes lopatky měl 3 namodralé pruhy způsobené zřejmě prutem, na krku byla patrná strangulační rýha, nicméně na pohlavních orgánech ani konečníku nebyly nalezeny žádné stopy poranění. To ale nevylučovalo sexuální vraždu a pachatelovu deviaci. Tělo chlapce bylo nalezeno náhodnými houbaři, kdy leželo obličejem dolů a opodál se nacházel i vražedný kámen.
Následné vyšetřování zjistilo, že podle matky chlapec v posledních dnech nikam nechodil, protože měl spálenou nohu. Dva dny před smrtí začal volat ze spaní, „ať jej nezabíjí, že nechce umřít“, ale když jej matka probudila a zeptala se, kdo to měl být, chlapec neodpověděl a zase usnul. A také kriminalistům řekla, že chlapec měl modrý deníček, kam si zapisoval vše důležité – a že jej teď ona nemůže najít.
Bohužel, vražda Petra zůstala pro tuto chvíli neobjasněna a život plynul dál…
22.4.1981 byl hasičskému záchrannému sboru nahlášen požár bytu v Mokré Hoře. Po jeho uhašení zde byla nalezena mrtvá žena, 73letá Žofie F. V ohořelém bytě se nacházel také mrtvý pes a velmi výrazně tu unikal plyn. Vzhledem k možným verzím toho, co se v bytě odehrálo, byla nařízena soudní pitva. Ta později prokázala násilnou smrt a následný požár tedy fungoval jen jako snaha o zakrytí a zničení stop.
Paní Žofie tedy zemřela v noci z 20. na 21.4.1981. Jako příčina smrti bylo stanoveno mechanické udušení zakrytím dýchacích cest tlakem na krk. Při požáru již tedy byla mrtvá. Oproti tomu pes skutečně zemřel na následky zadušení při požáru a snažil se z bytu utéct.
Kriminalisté zjistili, že mrtvá žena měla pár dní před smrtí návštěvu. Tím nebyl nikdo jiný než manžel její vnučky, 28letý Ludevít Podhorányi.
Vzhledem ke skutečnosti, že Podhorányi s babičkou, jak ji nazýval, vycházel a ona jej měla ráda, jak všichni potvrdili, bylo pro kriminalisty těžké najít motiv. Nicméně i tak byl považován za možného podezřelého. A jemu samotnému bylo jasné, že bude trvat jen krátce, než kriminalisté všechno odhalí a že on tak má posledních pár dní na svobodě. A protože v podstatě neustále pil, šel pod vlivem alkoholu do práce a zde usedl za volant podvalového traktoru a jezdil po nádvoří továrny. Bohužel, tento incident se neobešel bez zranění a doživotních následků – spolupracovnice totiž nestihla traktoru uskočit a později jí v nemocnici museli amputovat část nohy. Podhorányi hned utekl a potom se potuloval po hospodách nebo kamarádech. Do práce se vrátil až 22.4. a to už na něj čekali kriminalisté.
Jakmile se vyšetřovatelé začali ptát na osudný požár, Podhorányi se ihned přiznal, že babičku zavraždil. Proč? Odpověď přišla záhy…
20.4.1981 bylo Velikonoční pondělí a Podhorányi pil již od rána. Odpoledne se vydal na mrskání také k babičce – zde byl až do hokejového zápasu s Ruskem. Potom babičku požádal, aby u ní mohl přespat. Jenže později dostal chuť na sex a začal se dobývat k babičce do postele. Protože ona logicky protestovala, Podhorányi ji ze strachu chytil pod krkem a začal škrtit. Během toho se vzrušil a ejakuloval. Po babiččině smrti v bytě rozházel věci a snažil se fingovat loupež. Poté ještě pustil plyn, polil hořlavinou postel a byt zapálil. Zadní pavlačí potom odešel.
Po oficiálních úkonech souvisejících se zadržením se Podhorányi podrobil znaleckému zkoumání. Jenže během té doby také přiznal vraždu nezletilého chlapce Petra D….
Podle Podhorányiho si zhruba týden před vraždou půjčil motocykl a bral chlapce na projížďky. Jenže při jedné vyjížďce si chlapec spálil nohu o výfuk a on dostal strach, že bude muset platit odškodné. Proto když pak byli sami v lese a Petr hledal svůj deníček, do kterého si zapisoval všechny důležité věci, napadlo Podhorányiho, že když ho zabije, bude mít klid. A proto když stál chlapec zády před ním, vzal těžký kámen a uhodil jej do hlavy…
Znalecký posudek z října 1981 konstatoval, že jde o osobu netrpící žádnou duševní chorobou nebo poruchou, byla však rozvinuta závislost na alkoholu. Jednalo se také o osobnost nevyzrálou a psychopatickou s rysy nezdrženlivosti, nestálosti, se sklonem k reakcím afektovým a zkratkovitým. Byla klasifikována sexuální deviace a možnosti Podhorányiho resocializace byly závislé na léčbě sexuologické a protialkoholní.
S tímto materiálem pracovala světská spravedlnost a Krajský soud v Brně uznal Podhorányiho vinným ve všech bodech obžaloby a odsoudil jej k trestu smrti. Následné odvolání bylo tentokrát účinné, protože Nejvyšší soud ČSSR trest smrti zrušil a nařídil nový proces. Jeho výsledkem byl v březnu 1983 uložený trest odnětí svobody v délce 23 let. Podhorányi se i tentokrát odvolal, ale Nejvyšší soud ČSSR tentokrát dal Krajskému soudu za pravdu a rozsudek potvrdil.
Zdroj : Autorský text inspirovaný knihou Panoptikum sexuálních vražd
