Článek
Policie prohledala celý jejich dům, ale nenašla manžele ani jejich doklady. Navíc chyběla hotovost, směnky a další věci. Celá událost se rychle rozkřikla a například v místní hospodě, jejíž majitel byl jistý Michal Zagora, dcera Romana nejčastěji sedávala a snažila se celou událost vnitřně zpracovat.
Právě Zagora byl velmi zadlužený a bál se, že až přátelé a známí přijdou na jeho obrovské dluhy, ztratí svou pověst. Vlastnil firmu na výkopové práce a protože měl dobré kontakty, získal od města Bohumín lukrativní zakázku. Ale protože potřeboval peníze na pracovní stroje a neměl žádné zdroje ani bohaté kamarády, kteří by byli ochotní mu znovu půjčit další nemalé peníze, setkal se s Jiřím Bohdálkem.
Protože se znali z dřívějších dob, kdy byli oba ve výkonu trestu, začali ihned promýšlet plán přepadení a loupeže. Volba padla právě na Zbigniewa Muszanského, známého pod přezdívkou Drak. A protože Zagora Draka dobře znal, věděl, že ten u sebe stabilně nosí velké množství peněz, že doma má statisíce v šuplíku a že se věnuje půjčování peněz. A přímo posedlý byl směňováním peněz.
Drak měl v životě jediný smysl života – dceru a její děti. Pro vnoučata doslova dýchal, proto se snažil veškerý svůj čas dělit mezi vnoučata a polskou burzu. Tohle všechno samozřejmě věděl i Michal Zagora a protože také znal Drakův denní rituál, vyhlédl si jej jako nejsnadnější cíl.
V tuhle chvíli se na scéně objevil i Lumír Moric, se kterým Zagora se v podstatě dobře znal a měli spolu téměř rodinné vztahy. Když byl Zagora ve vězení, měla jeho žena v podstatě veřejný poměr s Moricem. On se staral o jedno dítě Zagorovo a sám s ní zplodil další dvě.
Jakmile se tedy všichni tři sešli, rozdělili si úlohy a naplánovali konkrétní den útoku. Bohdálek jako bývalý policista sehnal zbraň, Zagora sehnal cement, garáž s vhodnou podlahou a louh a Moric měl potom vykopat hrob.
Jakmile byla garáž koupená, Moric začal kopat jámu a Zagora koupil potřebné věci. Když nastal osudný den, tedy 28.2.2013, Zagora zavolal Drakovi a pod záminkou vrácení peněz jej vylákal do garáže. Drakovi nepřipadalo nic podezřelé, ale jen do chvíle, než cestou z křoví vyskočily dvě postavy, ucítil prudkou bolest na hlavě a vzápětí pouta na rukou. Poté ucítil ještě píchnutí do ramene a pepřový sprej v obličeji.
Útočníci jej naložili do kufru jeho auta a po chvíli zase vytáhli v garáži, kde byl nachystán jeho hrob. Když klečel před jámou, někdo mu přiložil pistoli ke spánku a vystřelená kulka Drakovi provrtala mozek a vyletěla z hlavy ven.
O chvíli později se z této garáže vydala dvě auta a mířila ke svým cílům – jedno do hospody, kterou Zagora spoluvlastnil a druhé do Drakova domu. Manželka Jiřina totiž byla doma.
Hned u dveří ji muži omráčili, svázali a prohledávali dům. Po chvíli ji naložili do auta a odvezli do garáže. Zde dostala pistolí ránu do spánku a pachatelé jejich těla zasypali louhem a zahrabali.
Když bylo nahlášeno pátrání, Zagora ve své hospodě neustále pil. Nevšiml si ale, že měl na teniskách krev a proto později tvrdil, že je to stará barva. Velice brzy se ale částečně a dočasně oklepal a začal si užívat život, stejně jako jeho kumpáni. Jezdili na plesy, pili a nezřízeně utráceli v hospodách, podnikali luxusní výlety.
Čas plynul, ale kriminalisté nijak nezaháleli. I když se nějakou dobu zaobírali myšlenkou, že manželé narychlo opustili Česko, jejich dcera s tím absolutně nesouhlasila.
Zagora se pohyboval od totální euforie po nervy v háji. Pro kriminalisty začal být podezřelým velice brzy, i když ne kvůli skvrnám na botách, ale proto, že jeho vůz se v inkriminovanou dobu pohyboval na výjezdu z Ostravy – stejně jako Drakovo auto. Začali tedy odposlouchávat Zagorův telefon a zjistili, že hledal a koupil garáž v Ostravě.
Když zjistili původního majitele, vydali se s ním do garáže. Když vylomili zámek, uviděli nepořádek, louh, lopaty, ale hlavně zvlněnou podlahu. Když jim majitel garáže vypověděl, že Zagora měl garáž pouze v pronájmu a neměl dělat žádné stavební úpravy, policie povolala techniky a psovoda s policejním psem. Tomu stačilo pár vteřin a dal najevo, že v hlíně je zahrabáno lidské tělo. Začalo se tedy kopat a brzy byla objevena dvě lidská těla.
Když televizní reportáž ve vysílání zpravodajské relace viděl Zagora, pokusil se o sebevraždu a byl převezen do nemocnice. Jakmile měl být propuštěn z nemocnice domů, přijeli si pro něj kriminalisté. O chvíli později už Zagora zpíval jako ptáček v kleci, a proto si pro Lumíra Morice přijela zásahová jednotka. On sám byl velmi nebezpečný zločinec, protože ve svém rejstříku měl zlodějiny i loupežná přepadení.
Jako poslední byl zadržen Jiří Bohdálek. Stalo se tak v Popradu na Slovensku a i když všichni čekali, že bude dělat problémy, opak byl pravdou. A nakonec nejvíc spolupracoval s policií – co Zagora tvrdošíjně odmítal, on přiznal. Přiznal, že Draka i jeho manželku zastřelil Moric, že se zakopáváním už pomáhal i Zagora, protože jinak seděl venku v autě…
Moric se pro změnu vyjádřil, že nevěděl, že kope hrob, že by to jinak nezapsal do výkazu práce. Nicméně vzhledem k jeho bohatému trestnímu rejstříku mu nikdo nevěřil a on věděl, že jej zřejmě nečeká mírný trest.
K soudu samozřejmě ve spisu došla i taková skutečnost, že Zagora si některé věci koupené na vraždu zaúčtoval do své firmy, stejně jako to, že svým komplicům také vyúčtoval nákupy a Moricovi dokonce i fyzickou práci. Dokonce i pronájem garáže byl zaúčtován a komplicové mu to tedy museli zaplatit ze svého podílu… S tím se kriminalisté dle svých slov ještě nesetkali…
Vyšetřovatelé ovšem museli vyřešit ještě zásadní otázku – kdo střílel?
Vzhledem k tomu, že pachatelé svalovali vinu jeden na druhého, nikdy se nepodařilo stoprocentně prokázat, kdo skutečně střílel. To ale soudu nevadilo, protože na vraždě se podíleli všichni tři. Jejich zapírání a obviňování navzájem probíhalo i v soudní síni a například Moricovi soudce už ani nepovolil detektor lži. Těch lží už prostě bylo moc a materiálu na odsouzení taky…
Výsledkem byly opravdu přísné tresty – 57letý Jiří Bohdálek díky přiznání a spolupráci s policií dostal 27 let, 40letý Michal Zagora dostal 30 let a 45letý Lumír Moric byl jako jediný odsouzen k nejpřísnějšímu, tedy doživotnímu trestu odnětí svobody.
Moric se Zagorou se proto ihned odvolali, ale nebylo jim to nic platné. A protože Lumír Moric neunesl svůj doživotní trest, spáchal v srpnu 2016 ve Valdicích sebevraždu.
Zdroj : Autorský text, Skutečné vraždy v Ostravě a okolí
