Článek
Začalo vyšetřování a podle rodinných příslušníků se pan Bleier měl setkat s nějakými Pražáky. Což prý nebylo nic výjimečného. Několikrát mu prý volali a dokonce za ním i dojeli osobně.
Policisté zjistili, že Bleier předal dlužnou směnku na 1 200 000 korun jistému podnikateli z Mostecka, ale zatím neměli víc informací. A protože se rodině zatím nedařilo odkódovat Bleierův elektronický diář, nebylo možné zjistit nic víc.
Nedaleko hotelu Apollo, kde byl pan Bleier ubytován a později nalezen jako mrtvý, se pohyboval Renault 25 stříbrné metalízy. Jak to tak bývá, každý čin má alespoň jednoho všímavého svědka. V tomto případě si tento svědek všiml, že auto bylo na tehdejší počasí nezvykle čisté, ale obě SPZky byly silně zablácené. Čitelná byla jen některá písmena.
V době vyhledávání možných SPZ se rodině podařilo odkódovat diář a zjistili jméno jednoho z pozdějších obviněných a odsouzených – Miroslava Karnoše.
Tento muž ihned popřel jakoukoli trestnou činnost, ale přiznal cesty na Moravu, kdy ho tam doprovázeli mimo jiné i Milan Chládek a Oto Biederman, oba z kolínského okresu.
Všichni tři tedy byli zadrženi a souběžně vyslýcháni. Kriminalisté klasickou hrou „jeden hodný policajt, druhý zlý policajt“ dosáhli rozhádání kompliců, čemuž napomohlo také to, že Karnoš s Chládkem od začátku svalovali vinu z vraždy Bleiera na Biedermana.
Biederman jako poměrně inteligentní člověk mající dobrou slovní zásobu a zdvořile, leč hrdě vystupující, cítil spravedlivé naštvání a začal mluvit.
V tu chvíli přibyla na seznamu další jména, a to Ivana Vrábela, Romana Procházky a Jiřího Šťastného, kteří museli k následnému výslechu cestovat letecky do Ostravy v doprovodu ozbrojenců v kuklách.
Další výslechy tak Biederman absolvoval už jako obviněný. Podle něj se u vraždy Bleiera jednalo o fyzickou likvidaci určené osoby placenou jistým Mirkem ze severních Čech. Vražda dlužníka měla přesvědčit jeho společníka, aby splatil zmíněnou směnku. „Zakázku“ sehnal Vrábel, zabít měli Biederman, Chládek a Karnoš. Přijeli na místo bydliště, nabídli Bleierovi dobrý obchod a aniž by vzbudili sebemenší podezření, vylákali Bleiera na hotel, který na recepci zamluvil Chládek na kradený občanský průkaz. Mělo jít o obchod s mědí a dalších barevných kovů a jejich vývoz do zahraničí. Podle plánu se měli sejít na hotelovém pokoji, kde Biederman měl Bleiera zastřelit nachystanou brazilskou dýkou, kterou měl u pasu. Jenže Bleier si sedl na válendu, a tak tento plán vzal za své. Začala proto strojená debata o obchodování a Karnoš za chvíli dostal nápad – pozval Bleiera k oknu pod záminkou přemýšlení, zda by se dohadované množství kovů vešlo do haly naproti hotelu. A v tu chvíli Biederman zaútočil – uchopil ho zezadu rukou za ústa, stáhl dolů a pravou rukou s dýkou bodl do břicha. Poté Karnoš vytáhl svůj nůž a několikrát Bleiera bodl do krku.
Při této vraždě úkol zněl Bleiera zlikvidovat, potichu zlikvidovat. A to se – cynicky řečeno – povedlo. Biederman mu navíc ještě do ucha pronesl větu : „Pozdravuje tě Litvínov!“ Tento vzkaz byl součástí „zakázky“ a Bleier měl pochopit. A také pochopil, pár chvil před svou smrtí.
Vrazi poté uložili tělo do postele, osobní věci schovali do kufříku a Biederman je vzal s sebou. Osobní doklady mu totiž měly posloužit jako důkaz provedené „služby“. Při odchodu zalomili klíč v zámku a odjeli. A kolik jim tato vražda vynesla? Každý dostali 50 tisíc korun, Vrábel dostal „jen“ 15 tisíc…
A další Biedermanovy vraždy?
On sám tyto vraždy označoval jako „jednotka“, „dvoječka“… Jeho první obětí byl noční hlídač v obchodním domě Krone. Druhý byl známý, kterého vylákal na parkoviště a tam ho zastřelil. Jako třetí přišel pražský pumpař, čtvrtý na řadě byl společník u druhé vraždy a poslední byl již zmíněný Bleier… Je nutné říct, že všechny tyto vraždy byly uskutečněny v rozmezí zhruba 3 let – od června 1993 po leden 1996…
Pojďme si teď detailněji zhodnotit vraždu v obchodním domě Krone…
Vrábel v té době pracoval jako provozní ředitel bezpečnostní agentury, která měla na starosti systém ochrany a ostrahy mimo jiné právě i tohoto obchodního domu. Proto znal detailně všechny citlivé údaje o číselných kódech, zabezpečení a výši tržby a konkrétních pracovnících. Na jaře 1993 se tedy domluvil s Jiřím Šťastným a Romanem Procházkou jakožto zaměstnanci agentury, že v určený den zneškodní vrátného, vyřadí bezpečnostní systém a vyberou z trezoru peníze. Jenže ani jeden z nich nikdy neměli odvahu fyzicky zneškodnit vrátného, a tak se Procházka obrátil na Biedermana… Ten souhlasil a za tuto vraždu dostal rovných 200 tisíc jako odměnu.
7.6.1993 přijeli s Procházkou a Šťastným do Jindřišské ulice, tedy samého centra Prahy, na sobě měli firemní uniformy a měl se opakovat už předem vymyšlený scénář. Jen s malou obměnou, a to tržbou uloženou v trezoru. Mělo se jednat zhruba o jeden až dva miliony… A Vrábel ze své pozice rozhodl, že ten den zemře nevinný Josef Dovhanič…
Procházka poté zůstal v autě a Šťastný s Biedermanem šli k zadní vrátnici. Po chvíli je Dovhanič pustil dovnitř a ukázali mu Vrábelem psaný dopis. Dovhanič ale chtěl udělat zápis do služební knihy a sedl si k pracovnímu stolu. V tu chvíli ale Biederman uchopil tomfu a udeřil Dovhaniče zezadu do hlavy. Vrátný se omráčený snažil vstát, tak ho Biederman uchopil do kravaty a Šťastný jej začal bodat šroubovákem do srdeční krajiny. Nemohl ale trefit srdce, a tak se vrátný snažil dále utíkat z vrátnice pryč. Biederman ho na poslední chvíli srazil na zem a vykopl mu zbraň z ruky. Následovaly rány motýlkovým nožem i šroubovákem. Protože se jim po chvíli podařilo vrátného smrtelně zranit, šel Biederman k trezoru.
Po jeho otevření začal dávat do tašky bankovky a po jejich naplnění se vracel na vrátnici, kde mezitím Šťastný se pokoušel vrátnému nožem přeříznout žíly na zápěstí. Sebrali vrátného pistoli, vzali klíče od brány, zkontrolovali služební knihu a odjeli. Procházka pak zlikvidoval zakrvácené uniformy, na Biedermanově zahradě spálili pytlíky od peněz, šroubovák a tomfu. Služební zbraň a zbytky z popela hodil Biederman do rybníka.
Druhý den přišli Šťastný s Procházkou do práce na své směny, ale do areálu už se nedostali, protože probíhalo vyšetřování vraždy. Ani jeden z nich nikdy nebyl vyslechnut a Vrábel měl alibi, protože v době činu byl na služební cestě v zahraničí.
Když nastal čas dělení kořisti, dostal Biederman 200 a Šťastný rovných 700 tisíc. Zbytek si rozdělili Vrábel s Procházkou. Jenže podle pozdější zprávy bylo z trezoru odcizeno rovných 3 200 000 korun, a to podstatně měnilo situaci! Biederman i Šťastní se cítili ošizeni, ale Biederman sám si nijak extrémně nestěžoval…
Při pitvě bylo později objeveno značné množství zranění – tržně a zhmožděné rány v krajině temenní, vpáčené zlomeniny klenby lební, přes 60 bodných a bodnořezných ran v oblasti dutiny břišní a krku, které zasáhly především srdce, plíce, játra a střeva. Pachatelé na nebohého muže použili i ocelové škrtidlo a neváhali jej pořezat na zápěstích. Příčina smrti tedy zněla vykrvácení z mnohočetných ran…
Druhou obětí byl podnikatel Martin Srb, který pocházel z Kolínska v jehož známých figuroval nejen Chládek, ale i Biederman. Srb založil Asociaci bojových asijských umění zaměřenou na techniku vrhání útočných nožů a Biederman jako milovník těchto umění byl tímto fascinován. A proč musel zemřít?
Srb se zabýval výrobou kožených rukavic a před lidmi ze sebe dělal úspěšnějšího podnikatele, než ve skutečnosti byl. Chystal se do USA a nezapomněl se o tom často zmiňovat a stejně tak se nic netuše zmínil o hotovosti zhruba milionu a půl v domácím trezoru. Tohle znamenalo rozsudek smrti.
Chládek sehnal střelnou zbraň a Biederman s Pavlíčkem, což byl další Srbův známý, se měli o Srba „postarat“.
1.6.1995 Vylákali Srba z domova, kdy se mu zmínili o výhodném obchodě, na kterém vydělají všichni tři. Měl být uzavřený na parkovišti nedaleko Úval. Čekali tam všichni tři dlouhou dobu a když začal Srb být čím dál nervóznější, bylo potřeba vše rychle ukončit. Biederman tedy zcela nečekaně vystřelil na hrudník a hlavu. Potřeboval Srba okamžitě zneškodnit, protože věděl, že ten neudělá ani krok bez svých vrhacích nožů a kdyby dokázal je použít, byli by v ohrožení života i oni. Mrtvolu potom uložili do auta a hlavu obalili igelitem, aby krev neznečistila vnitřek vozu, a odjeli do domu patřícím Pavlíčkově matce. Zde už čekal Chládek a pomohl jim s mrtvolou. Z peněženky si vzali zhruba 7 tisíc korun a osobní doklady. Nicméně nenašli žádný klíč od trezoru, kvůli kterému vlastně Srb zemřel. Mrtvolu pak zakopali na dvoře domu.
A co trezor?
Biederman s Chládkem několik dní sledovali Srbův dům a když v dílně našli trezor, nemohli najít klíče. Museli tedy trezor tahat po úzkých schodech před dům. Protože jim docházely síly a oni potřebovali trezor dostat do auta, kouleli jej před sebou v měkké půdě několik metrů. Potom odjeli do Biedermanova domu a pomocí autogenu jej otevřeli. Výsledek? Uvnitř byla jen kupónová knížka…
Jakto? Je to celkem jednoduché. Srbova manželka se po jeho zmizení obrátila na známého policistu a ten jí řekl, ať manžela ihned nahlásí jako pohřešovaného, vybere všechny peníze a cenné věci z trezoru a odjede z domu i s dětmi. A paní Srbová poslechla…
Když Biederman při pozdější rekonstrukci ukázal místo zakopání mrtvoly, práce komplikoval velký mráz. Nicméně tělo bylo vykopáno a objeveno v poloze na zádech a částečně na levém boku ve stadiu pokročilého rozkladu. Jako příčina smrti byla později stanovena střelná rána do hrudníku a ve spánkové oblasti.
Biederman sice nejdříve tuto vraždu sváděl na Pavlíčka, ale později se stejně přiznal. Nutno podotknout, že opět svým neskutečným cynickým způsobem… A právě Pavlíček cítil největší zklamání, protože se těšil na veliké peníze a místo toho se za pár měsíců stal Biedermanovou další obětí…
Vražda číslo tři?
7.6.1995 přijel k Biedermanovi Chládek a řekl, že pojedou na pumpu. Biederman prý ihned pochopil, ale nijak se nevzpíral ani neprotestoval. V bundě měl bubínkový revolver 38 Special značky Astra a v hlavě potřebný chladný klid. Jeli směrem na Prahu a zastavili u pumpy v devátém pražském obvodu. Vše mělo probíhat tak, že Biederman přinutí zbraní obsluhu k vydání peněz a Chládek bude venku hlídat. Vše probíhalo podle plánu, ale během přepadení v kanceláři pumpař udělal nečekaný pohyb a Biederman ho zastřelil. A kořist? Langer měl u sebe pouhých 30 tisíc korun…
Jestliže výše zmíněné vraždy patřily do okruhu „vraždy pro kořist“ a cizích lidí, vražda číslo čtyři znamenala „střelbu do vlastních řad“. Pavlíček byl totiž spolupachatel vraždy Martina Srba.
Pavlíček totiž zdědil pozemek o značné výměře nacházející se v pražském Suchdole a jehož cena se odhadovala na zhruba milion a čtvrt. Pavlíček chtěl parcelu výhodně prodat a nijak se s tím před lidmi netajil. A protože tou dobou chodil s Chládkovou sestrou, dostala se tato informace až k Chládkovi. Ten informoval Vrábela, jenže ten později o pozemek zájem neměl, aspoň ne jako pozemky pro bezpečnostní agenturu. Chtěl je ale koupit a výhodně prodat někomu jinému. Vymyslel proto plán Pavlíčka zabít, vzít jeho doklady a později je použít k prodeji. Respektive Biederman se měl později za Pavlíčka vydávat a pozemky prodat.
Vraždit měl Biederman, Chládek měl Pavlíčka dál utvrzovat v tom, že Vrábelova bezpečnostní agentura má pořád o pozemky zájem. Také se potom měl účastnit odklízení mrtvoly a odvezení vozu včetně jeho ukrytí.
V den vraždy potom pod záminkou schůzky s ředitelem agentury měl Pavlíček vyzvednout Biedermana u něj doma, aby jej na tuto schůzku doprovodil. Pavlíček přijel k domu Biedermana, ten jej pozval nahoru, že už se obléká a tam… Ze zbraně vypálil pět nebo šest ran a Pavlíčka zabil.
Tyto výstřely slyšela Biedermanova matka, ale protože bylo zcela běžné, že Ota doma střílel, nepřišlo jí to nijak zvláštní. Tělo zatím schoval do skříně, prohledal kapsy a vzal si potřebné osobní doklady. Spolu s Chládkem pak odjeli na místo schůzky a v noci měli společně vykopat na Biedermanově pozemku jámu a do ní mrtvolu uložit. Chládek se ale po chvíli vymluvil, že si musí udělat alibi a že se vrátí. Nevrátil a Biederman musel mrtvolu odklidit sám.
A protože ani tentokrát se úmysl jejich vraždy nepovedl, opět zabili člověka, aniž by něco získali. A jejich činnost se zanedlouho obrátila proti nim…
Vyšetřování skončilo v lednu 1997 a obžalovaní byli odsouzeni.
Oto Biederman : doživotí, Ivan Vrábel za organizování 3 vražd : 24,5 let, Milan Chládek za pomoc ke třem vraždám : 18 let, Jiří Šťastný za jednu vraždu : 12,5 let, Roman Procházka za jednu vraždu : 13 let a Miroslav Karnoš za jednu vraždu : 13,5 let odnětí svobody.
