Článek
Žena byla hledána ve svém domě druhý den a policie zhodnotila situaci jako podezření na vloupání, protože kromě nepořádku, stop zápasu a rozbitých skleněných výplní dveří se také našly krevní stopy a pro změnu zmizely doklady a peníze. Ovšem žena zde nalezena nebyla – živá ani mrtvá.
I když ve chvíli prohledávání domu policie neměla žádného podezřelého, cerheničtí obyvatelé za pachatele podezřelého zmizení ihned označili Petra Zápotockého. Proč? Celkem jednoduché vysvětlení – Zápotocký byl recidivista několikrát trestaný a celkem s 20 lety ve výkonu trestu. A navíc, oběti posledních dvou závažných trestných činů byly cerhenické ženy bydlící v blízkosti Zápotockého.
Zápotocký vinu vždy popíral, ale roku 1988 byl odsouzen na 7 let za loupežné přepadení. Roku 1990 vyšel na podmínku a o dva roky později napadl další seniorku. Tuto ženu oloupil, strhal z ní šaty a snažil se ji utopit. Poté následoval trest odnětí svobody na 12 let, ze kterého se Zápotocký vrátil v květnu 2003.
Poznávacím znamením všech Zápotockého činů byly jeho řeči o tom, jak je nevinný a všechno na něj hodili. Jenže vždy byl uznán vinným na základě uzavřeného kruhu důkazů. Navíc, v případě vraždy paní Květoslavy se Zápotocký dopustil pár velkých chyb – v jedné zastavárně prodal odcizené hodinky a prsten. A co víc, použil svůj vlastní občanský průkaz. Další šperky Zápotocký nabízel na jiných místech a použil k tomu i svůj mobil. A v neposlední řadě v den vraždy zaplatil část svého dluhu v cerhenické hospodě.
Suma sumárum, Zápotocký byl důvodně podezřelý z vraždy… A navíc, krev na místě činu nepatřila jen oběti, ale i jemu…
Zápotocký i přesto zapíral a vymýšlel si různé verze, jak se mohla jeho krev dostat do domu oběti. Situaci si nevylepšil ani podstoupením detektoru lži. Jeho odpovědi totiž byly vyhodnoceny jako odpovědi člověka, který lže a už předem ví, že bude muset lhát.
Následný znalecký posudek měl jasný závěr – Petr Zápotocký netrpěl duševní chorobou, pouze trvalou a neléčitelnou smíšenou poruchou osobnosti, tedy psychopatií. Pokud vraždil, tak jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstaly plně zachovány. A možnost resocializace byla vysoce nepravděpodobná.
S tímto materiálem pracoval i následný soudní proces a Zápotocký v listopadu 2004 dostal trest nejvyšší možný – doživotí. A to i přesto, že v době vynesení rozsudku nebylo nalezeno tělo oběti. To bylo objeveno až v květnu 2005 na skládce v Cerhenicích.
Zdroj : Autorský text, Panoptikum sexuálních vražd
