Článek
Následné ohledání místa nálezu ukázalo, že žena ležela v Bělském lese v poloze na boku s punčocháči na kolenou, stehnecha v rozkroku roztrženými. Byl patrný sexuální motiv a byl také následně potvrzen. Žena měla krevní kaluže pod hýždí a pravou lopatkou a zde byla také nalezena bodná rána. Nedaleko nálezu ženy byly navíc nalezeny dámské rukavice, klobouk nebo skládací deštník. Doklady byly na jméno Ivanka P., tedy na vdanou ženu a matku dvou dětí, učitelku v mateřské škole. A navíc, vzhledem ke skutečnosti, že v peněžence zůstala hotovost a mrtvá měla na sobě všechny šperky, nejednalo se o loupežnou vraždu.
Kriminalisté ale také zjistili, že žena byla napadena v místě nálezu kabelky a na místo nálezu těla se doplazila ve snaze zachránit si život a najít pomoc…
První cesta kriminalistů později vedla k manželovi oběti, který jim sdělil, že 22. byli na návštěvě u přátel v Ostravě – Hrabůvce a když manželka chtěla jít domů, manželovi díky podnapilému stavu přípravy na odchod trvaly poněkud déle. Ona tedy odešla sama a později ji nenašel ani druhý soused, který na návštěvě byl a odcházel o něco později. Manžel si tedy myslel, že žena šla přespat k rodičům a proto se vrátil k přátelům domů.
Ráno se manžel vrátil domů a byl s dětmi. A samozřejmě popřel, že by měl s manželkou nějaké spory a že by měl jakýkoli podíl na její smrti…
Je potřeba říct, že manželovu výpověď později potvrdili všichni účastníci oslavy, a tak byl manžel vyřazen z okruhu možných podezřelých. Jenže kriminalisté také zjistili, že nebohou ženu míjelo několik lidí, když šli z konečné tramvaje do zaměstnání. Kdyby nebyli tak lhostejní, žena mohla přežít…
Soudní pitva mimo jiné konstatovala brutální poranění análního otvoru a jako příčinu smrti stanovila krvácivý šok z poranění plíce nebo poranění a zhmoždění měkkých tkání a cév konečníku a pánve. Právě toto poranění působilo větší krvácení než bodnutí do plíce. Ke ztrátě vědomí tak došlo až v době 30 minut až 3 hodin po útoku a my už víme, že oběť byla schopná se dopotácet zhruba 100 metrů k místu nálezu.
Vyšetřovatelé tak věděli s naprostou jistotou, že pátrají po sexuálním deviantovi a protože začali prověřovat všechny známé osoby trestané za sexuální delikty, oni sami se rozhodli spolupracovat a nabízeli sledování jim podezřelých osob. Dokonce chtěli držet hlídky – jen aby už byl dopaden skutečný pachatel a policisté z lesa odešli…
Postupem času tak vyšlo najevo, že v Bělském lese došlo již k několika přepadením exhibicionisty, který ženám „nabízel“ soulož, dotýkal se jich na intimních místech a vyhrožoval jim zabitím…
Koncem srpna 1979 ráno byla v Bělském lese napadena Monika S. Muž si držel nahý penis, poté ji objal kolem pasu a žena jej naštěstí dokázala praštit deštníkem. Na útěku se ještě ohlédla a viděla, že muž utíká dál do lesa.
Koncem října 1979 byla napadena pro změnu Drahomíra S., když se v noci vracela domů. Všimla si, že ji u domu sleduje neznámý muž a než stihla odemknout a vejít dovnitř, muž se vetřel s ní na chodbu, poté ještě i do výtahu a zde se obnažil a po dívce požadoval, aby jej uspokojovala. Celou dobu ji klidným hlasem vyhrožoval, že pokud mu to neudělá, už nikdy neuvidí svoje děti. Po pár minutách naštěstí do výtahu vstoupil soused a neznámému pachateli přikázal, aby okamžitě odešel…
Další z nedaleko bydlících žen, Gabriela P., dokonce neznámého devianta potkala několikrát, vždy v blízkosti Bělského lesa. Nikdy jí nic neudělal, jen ona mu vždy nadala a mimo jiné mu například řekla, že pokud ještě není zavřený, tak ho nechá zavřít ona. A nutno podotknout, že byť byla lehce starší než oběť, byla Ivance P. velmi podobná…
Nabízela se tedy otázka… Jednalo se tedy o motiv pomsty a pachatel si jen spletl oběť s paní Gabrielou? Odpověď? Zřejmě ne…
Když byl totiž Stanislav Bednarz dopaden a obviněn, začal vypovídat a doznávat postupně všechna napadení včetně vraždy.
Následné znalecké zkoumání proběhlo bez sebemenších problémů a závěry ve znaleckém posudku byly také jasné – Stanislav Bednarz netrpěl žádnou duševní chorobou nebo poruchou, trpěl pouze sexuální úchylkou sadismu, sexuální agresivitou a exhibicionismem. Na trestném činu vraždy se podílela kombinace alkoholu, agresivní a sadistická osobnost a zlostná nálada obviněného. Naděje na resocializaci byla hodnocena jako velmi malá…
Následný soudní proces byl zahájen Krajským soudem v Ostravě v únoru 1981. Rozsudek byl celkem jasný a očekávaný – Stanislav Bednarz byl uznán vinným z vraždy a pokusu o znásilnění a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 23 let. A protože Bednarz si již odpykával trest za výtržnictví a omezování osobní svobody v délce 18 měsíců, čekalo jej ve vězení necelých 25 let… A protože soudci zdůraznili mimořádně vysoký stupeň nebezpečnosti činu včetně zvlášť zavrženíhodnou pohnutku činu, Bednarz měl první dva roky strávit v zostřeném režimu.
I když se Bednarz odvolal a odvolání také podala jeho matka, odvolací soud ponechal trest v původní výši a upravil pouze délku zostřeného režimu na 8 měsíců.
Bednarz tedy postupně cestoval mezi nejtěžšími kriminály a všude patřil mezi problémové vězně. A protože prezidentská amnestie z ledna 1990 mu umazala jeden rok trestu s výstupem v roce 2003, Bednarz chytil příležitost za pačesy a zažádal ještě prezidenta Havla o milost. Ten ji zamítl a milost neudělil.
Roku 1993 bylo navíc soudem rozhodnuto, že Bednarz bude přeřazen do II. nápravně výchovné skupiny a roku 1994 se spolu s matkou snažil zrušit výkon nařízené ústavní ochranné léčby sexuologické a protialkoholní. Tento návrh byl ale zamítnut v březnu 2001 byla zamítnuta také Bednarzova žádost o podmíněné propuštění. I když v tomto případě se Ústavní soud Bednarze zastal, ten se na svobodu dostal až v srpnu 2003, po odpykání celého trestu. Z věznice ale rovnou putoval do opavské psychiatrické léčebny na uzavřené oddělení.
Zdroj: Autorský text s využitím knihy Panoptikum sexuálních vražd
