Článek
Mrtvola Věry ležela na břiše, byla oblečena a kromě plísně byl v bytě cítit i ohromný zápach. Hlava ležela u odtoku vany, nohy byly ohnuté v kolenou, tělo ve stavu pokročilé hniloby a kolem něj byla hnilobná tekutina. Už na první pohled tedy bylo zřejmé, že se jednalo o násilnou smrt.
Mrtvola Anny ležela na gauči, hlava byla přikryta a zakryta šátkem, tělo bylo zcela nahé a kolem krku byla utažena dvě škrtidla.
Vzhledem ke skutečnosti, že kriminalisté měli tentokrát v podstatě jediného podezřelého, vyhlásili ihned pátrání po Stanislavu Kalašovi. Proč? Tento muž totiž od února 1982 svou přítelkyni Věru fyzicky napadal a rozhodně si nebral servítky. Rány pěstí, údery karate a další byly téměř na denním pořádku a Věra to nehodlala dál snášet. Když jí navíc způsobil vleklá zranění a způsobil tak možnou pracovní invaliditu, skončila celá věc u soudu.
Bohužel, Kalaš byl ale vyšetřován na svobodě a když navíc zmizela i Alena G., se kterou měl Kalaš dva dny před nálezem těla podepsat smlouvu o koupě auta fiat, Kalaš prostě „vzal nohy na ramena“. Nicméně byl zadržen ještě ten den a ihned následoval výslech.
Soudní pitva obou mrtvých prokázala příčiny smrti – poranění hlavy s porušením celistvosti lebních kostí a krvácením do mozku s následným pohmožděním mozku v případě Věry a udušení z uškrcení v případě Aleny. Ta byla navíc zavražděna jako těhotná…
Kalaš sám byl v minulosti již dvakrát ve výkonu trestu a proto věděl, že spadla klec – ale přiznat se nechtěl. To mu ale dlouho nevydrželo a zanedlouho přiznal všechno…
Věru zavraždil během hádky – vzal sifonovou láhev a udeřil ji do hlavy. Druhá rána byla způsobena láhví vodky a když byla Věra bezvládná, odnesl její tělo do vany a protože krvácela, pustil na ni vodu. Potom ji zaházel prádlem z pračky a uklidil střepy. Poté vzal její šperky a peníze a žil si v tu chvíli bezstarostně. Věděl, že všeho bude do času, že dříve nebo později se na všechno přijde – a že on potom skončí na velmi dlouho ve vězení.
A co hůř, s vidinou trestu absolutního…
Ale aby si ten zbývající čas užil maximálně, „koupil“ si automobil.
I když věděl, že nemá tolik peněz, kolik žena za fiata požadovala, pod záminkou dokončení koupě ji vylákal do bytu Věry – a zabil ji…
Po vzetí do vazby se Kalaš podrobil znaleckému zkoumání. Znalcům mimo jiné sdělil, že je adoptovaný a v rodině žil i se svou vlastní sestrou, kterou rodiče adoptovali před ním. Jenže otec matku příšerně bil a děti tak měly příšerné dětství…
Nicméně znalci zkonstatovali, že Kalaš netrpí duševní chorobou nebo poruchou, byl klasifikován jako asociální psychopat s amorálními a agresivními rysy. Během páchání trestné činnosti zůstaly jeho ovládací i rozpoznávací schopnosti plně zachovány. Vzhledem k uvedenému bylo konstatováno, že ani dlouhodobý výkon trestu nebude mít kýžený výchovný efekt a jeho chování bude nadále nepředvídatelné. Možnost resocializace byla tedy vyhodnocena jako nereálná.
Vzhledem ke skutečnosti, že Kalašovo obvinění zahrnovalo vraždu, loupež, znásilnění, krádeže, pohlavní zneužívání, příživnictví a maření výkonu úředního rozhodnutí, prokurátor při následném soudním přelíčení v květnu 1983 navrhoval trest smrt. A soud mu vyhověl…
Krajský soud v Ústí nad Labem Stanislava Kalaše uznal vinným ve všech bodech obžaloby a v listopadu 1983 jej odsoudil k trestu smrti. Poprava se konala v Praze na Pankráci a psalo se datum 12. 4. 1985.
Zdroj : Autorský text s využitím knihy Panoptikum sexuálních vražd
