Článek
23. 1. 1936 byla napadena 26letá žena Zdeňka, která byla v nemocnici navštívit svého muže. Když na silnici míjela neznámého cyklistu, ten ji bez varování strčil tak silně, až žena spadla z kola do příkopu. Muž jí potom hrubě a vulgárně nadával a když žena začala utíkat, nasedl na kolo a jakmile ji dohonil, vytáhl zbraň, nasadil ji přímo na ženino srdce a chtěl střílet. Jenže žena mu ruku stlačila dolů, a tak vystřelená kulka mířila do břicha. I s tímto zraněním žena dál utíkala a pachatel ji pronásledoval jen kousek. Potom nasedl na své kolo a odjel.
Žena byla hospitalizována v nemocnici a policisté rozjeli pátrání a vyšetřování. Pachatel musel místa útoků znát, proto se vyšetřovatelé začali orientovat na muže z blízkého okolí.
Postupem času tak přišli i na Svatoslava Štěpánka, 24letého syna inženýra chemie a působícího jako kontrolor v cukrovaru. Tento mladý muž ale oproti ostatním členům rodiny neměl dobrou pověst – už od dětství projevoval úchylné sklony, házel dětem do vlasů hořící zápalky nebo bil děti přes prsty kladívkem. A co hůř, týral také zvířata…
Narodil se v prosinci 1911 jako nedonošený a prodělal zápal mozkových blan. Ve škole měl problémy se zvládnutím a pochopením učiva a jen zázrakem absolvoval obecnou i měšťanskou školu a později se ještě vyučil zahradníkem.
Když ještě otec žil, trestal Štěpánka za každý, byť sebemenší prohřešek. Matka oproti tomu syna chránila před vším a nechtěla slyšet a přiznat si to, že má doma psychicky nemocného syna…
Nicméně v prvním okamžiku Štěpánek pro policisty nebyl podezřelý, protože obě dívky pachatele popsaly jinak. A navíc, matka synovi poskytla alibi…
Když ale v dubnu 1936 matka Štěpánková odjela na Slovensko a zdržela se tam déle, než bylo domluvené, zůstal tu Štěpánek bez dozoru. A využil toho po svém…
Hned dva dny po matčiném odjezdu, tedy 5.4.1936, zmizela 41letá mlékařka. A co hůř, ve chvíli, kdy donesla mléko právě Štěpánkovi domů…
Ten později vypověděl, že i jemu mlékařka donesla mléko, ale on ji vůbec neviděl, protože spal. Protože mrtvola nebyla nalezena, začalo se tvrdit, že mlékařka spáchala sebevraždu skokem do Labe. A mléko? To začala roznášet dcera mlékařky…
Do příběhu teď vstupuje ještě další postava, a to Štěpánkova sestřenice, 20letá Jiřina. Matka Štěpánková totiž před svým odjezdem poprosila svou sestru, aby každý den nosili Svatoslavovi oběd. A proto se tam vždy v neděli vydávala právě Jiřina. Její matce se to ale nelíbilo, protože věděla o Štěpánkově problematickém chování. Jiřina tedy vždy měla jen jídlo postavit ke dveřím a odejít.
Proto, když se Jiřina 17.5.1936 dlouho nevracela, získala její matka zlé tušení…
Poslala tedy ke Štěpánkovi syna, kterému ale on řekl, že Jiřina už přece dávno odešla… Když později za synovcem došla samotná teta, Štěpánek znovu lhal a zapíral. Jenže teta si všimla Jiřininy tašky a důrazně se vydala prohledat byt…
V prádelně pak nalezla vanu přikrytou plechy a krvavý nůž. V této vaně leželo zkrvavené a nahé tělo Jiřiny – s vyraženým okem, bodnou ranou v srdeční krajině a ostříhanými vlasy… Štěpánek ihned utekl na zahradu a v jeho pokusu o sebevraždu mu v poslední chvíli zabránil přiběhnuvší poštmistr.
Při následném výslechu Štěpánek přiznal, že v den vraždy byl v kostele, poté pracoval na zahradě – a zde dostal nápad napsat své sestře dopis o vraždě Jiřiny. Když byl v průběhu psaní, přišla sama Jiřina s jídlem. On této chvíle využil a když k němu stála otočena zády, vzal do ruky pistoli. A jakmile se Jiřina otočila k němu čelem, vystřelil…
Střela do hlavy byla smrtelná, ale aby měl jistotu, bodl svou oběť ještě nožem do srdce. Potom tělo odnesl do vany a ostříhal vlasy. A jak by se zbavil těla? „Rozřezal bych je a zakopal na zahradě.“
Štěpánek tedy skončil ve vazbě a vyšetřovatelé se rozhodli prohledat zahradu domu – a našli zde rozřezané tělo, které s největší pravděpodobností patřilo pohřešované mlékařce. A protože v tu chvíli už bylo na světě i Štěpánkovo přiznání z napadení dvou dívek, policisté se začali zajímat o jeho tehdejší alibi. Prý byl nemocný…
Tak jak to tedy celé bylo?
Jednoduché – Štěpánek vždy po činu změnil vzhled kola a ihned v pyžamu zalehl do postele a nevycházel z domu. Pistoli měl půjčenou od strýce, a to pod záminkou střílení po toulavých kočkách. Když mu strýc tuto zbraň vzal, Štěpánek si ihned koupil novou.
5.4.1936 touto zbraní zastřelil mlékařku a aby její smrt ještě pojistil, vzal sekeru a několikrát ji udeřil do hlavy. Když poté odtáhl tělo do prádelny, začal je porcovat. Například prsy odřízl celé, z hlavy stáhl kůži a vzniklým otvorem ji natáhl na pravou ruku mrtvoly. No, jedním slovem odporné… Poté vše uložil do pytle a zakopal na zahradě do jámy pro jabloň…
Štěpánkovým životem ale prošel ještě i malý a nevinný, 5letý chlapec Bedřich. Ten se svou rodinou bydlel u Štěpánkových v roce 1928 a od srpna tohoto roku byl pohřešovaný. Štěpánek nejdříve zapíral, ale policisté našli na zahradě v hromadě kompostu chlapcovy kosterní pozůstatky. A tak Štěpánkovi nezbylo nic jiného, než se přiznat i k této vraždě…
19.8.1928, ve svých 16 letech, utloukl malého Bedřicha kladivem…
Následné a důkladné znalecké zkoumání Svatoslava Štěpánka přineslo jasné výsledky. Štěpánek byl mdlého rozumu, sadisticky a fetišisticky založený se slabostí pro ženská prsa. Byl ale také uznán příčetným a plně zodpovědným za své jednání.
A protože Štěpánek figuroval i v případu vraždy Marie Z. z Bohnic, kde mu tato vražda prokázána nebyla, byl souzen Krajským soudem v Litoměřicích jako trojnásobný vrah a právem odsouzen k trestu smrti. Poprava se konala 8.11.1938.
Zdroj : Autorský text inspirovaný knihou Panoptikum sexuálních vražd
