Článek
Po identifikaci oběti, kdy se jednalo o 66letou Jaroslavu H. ze Žižkova, byla na soudním lékařství provedena pitva. Její závěry byly jasné – příčinou smrti bylo udušení ze zardoušení a byly nalezeny krevní podlitiny a oděrky v oblasti pohlavních orgánů a konečníku. Vražda tedy nebyla loupežná, ale sexuální…
Kriminalisté zjistili, že byť ve stejném domě jako oběť žila i její sestra, nestýkaly se. I přesto ale sestra byla posledním člověkem, který zavražděnou viděl…
Mrtvá žena na Olšanské hřbitovy chodila často a vždy tam na třech hrobech strávila několik hodin. Protože ale trpěla utkvělou představou, že se jí doma pořád něco ztrácí, nosila cennosti a hotovost vždy s sebou. Tyto cenné drobnosti měla u sebe i v osudný den, ale vrah jí nic z toho nesebral.
Kriminalisté v průběhu času zjistili, že se na hřbitově potuloval neznámý muž – ošuntělý a česky mluvící. Nikdy nevyhrožoval, dodržoval bezpečnou vzdálenost, ale vždy byl šťastný, když svým nečekaným zjevením vyděsil přítomné osamocené ženy. Moc často nemluvil, ale když ano, byly jeho věty velmi vulgární.
A když vyšetřovatelé zjistili, že již začátkem srpna se na hřbitově odehrálo jedno přepadení, začali se o tohoto muže velmi výrazně zajímat.
Toto přepadení se odehrálo 5. 8. 1968 a obětí se stala 62letá seniorka Zdena Z., pocházející také ze Žižkova. V osudný den se k večeru vracela z hrobu svých rodičů k dalšímu hrobu, když ji u jedné zdi překvapil schovaný muž. Když jí zahradil cestu, roztáhl ruce a vulgárně ji oslovil, chtěla jej žena odstrčit. Jenže on ji v tu chvíli chytil za vlasy a začal škrtit. Když žena začala křičet a volat o pomoc, velmi vulgárně a důrazně jí pohrozil, aby byla zticha a „šla s ním dobrovolně“. A pokud ne, bodne ji…
Když pokračoval ve škrcení i ve chvíli, kdy žena ležela na zemi, začala předstírat, že je mrtvá. Útočník v tu chvíli radostně vykřikoval, že ji odtáhne do křoví… Naštěstí k tomu ale nedostal příležitost, protože přicházeli další lidé. Žena tedy začala volat o pomoc, muž ji ještě udeřil pěstí do obličeje a utekl…
Podle napadené ženy se jednalo o muže zhruba třicátníka středně silné postavy s nápadně širokým čelem nosícího špinavou béžovou bundu, šedé pomačkané kalhoty a tenisky. Bohužel, vyšetřování se nedokázalo výrazněji hnout z místa a v listopadu bylo přerušeno.
Zlom přišel až v lednu 1969, kdy vyšetřovatelé přišli na jméno Václava Baťka. V této době 21letý Batěk byl již vyšetřován pro exhibicionismus, protože 4. 2. 1969 vypověděly dvě nezletilé sestry Ivana a Božena, že šly odpoledne kolem Židovského hřbitova na Žižkově a u jednoho domu zahlédly neznámého muže, který stál se staženými kalhotami a obnaženým údem. Dívkám naštěstí neublížil, jen je lákal k sobě.
Nicméně na policejní služebnu se dostavili i manželé, kteří Baťka viděli v létě 1968 na hřbitovní zdi, jak tam sedí, zcela nahý, a hraje si s přirozením. Když přišli až k němu a začali mu nadávat, rozbrečel se a odešel. Tito manželé vše ihned řekli Baťkově matce, ale on sám jí to zapřel.
I když byl Batěk značně slaboduchý, odpovídal profilu možného podezřelého. A když jej v rámci rekognice poznala napadená žena i nezletilé sestry, byl Batěk zadržen. A je nutné říct, že se velmi brzo přiznal.
Ve vazbě se podrobil znaleckému zkoumání a znalci zkonstatovali, že Václav Batěk trpěl sexuální deviací sadistického charakteru, především obsahující násilí vůči ženě s poškozením jejího těla. Vzhledem k diagnostikované encefalopatii se pohyboval v pásmu debility a jeho IQ bylo změřeno na hranici pod 60. Díky rozpoznávacím a ovládacím schopnostem na prahové hodnotě a zmíněné diagnóze nebyl Batěk trestně odpovědný. Nicméně vzhledem k tomu, že existovala značná nebezpečnost jeho pobytu na svobodě, znalci důrazně upozornili na nutnost ochranného ústavního léčení a utlumení jeho pohlavní aktivity.
Z tohoto důvodu bylo trestní stíhání Václava Baťka zastaveno a on sám byl hospitalizován na uzavřeném psychiatrickém oddělení v Bohnicích.
Zdroj : Autorský text s využitím knihy Panoptikum sexuálních vražd
