Článek
Narodil se roku 1968 a výchovou byl velmi ovlivněný svou alkoholickou matkou, která jej až nelidsky trestala a protože nežila s otcem Rangla, vodila si domů každou chvíli nové chlapy…
Rangl se už ve škole vůči spolužákům choval velmi agresivně, navíc také kradl. Poprvé souzen byl roku 1983, v čerstvých 15 letech, a trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Jenže Rangl si nedal říct a protože byl takový suverén, že dál páchal trestnou činnost, byl roku 1984 odsouzen k nepodmíněnému a úhrnnému trestu odnětí svobody na 3 roky. Tento trest si odpykal v Libkovicích a protože postupně vyplouvaly na povrch další Ranglovy hříchy, trest se prodloužil na celkových 5 a půl roku.
Nicméně ani v kriminále se Rangl nezřekl svého agresivního jednání a například v dubnu 1986 napadl spoluvězně. Jednoho kopl pracovní botou do obličeje a potom vzal kladivo a zezadu jej ještě udeřil. Spoluvězeň tedy skončil v bezvědomí a druhý muž nedokázal přivolat pomoc, protože i jemu Rangl vyhrožoval kladivem. Nutno podotknout, že o pár chvil se dozorci při Ranglově převlékání všimli, že se vzrušil a ejakuloval do spodního prádla…
On sám k tomu řekl, že „chtěl vidět spoluvězně ležet v krvi a umírat. A když ho viděl, bylo mu celkově dobře na těle i na duši…“
Spoluvězeň utrpěl vážná zranění obličeje a lebky a Rangl byl převezen do Bohnic, aby se v psychiatrické léčebně podrobil znaleckému zkoumání. Jenže i zde působil velmi problémově a agresivně. V srpnu 1986, tedy jen pár měsíců měsíců od příjezdu, Rangl napadl jiného pacienta. Srazil jej na zem a špičatým hrotem ořezané tužky bodl do levého oka…
Zdůvodnil to tím, že chtěl opět cítit ty stejné pocity…
Z následného znaleckého posudku později vyplynulo, že Zdeněk Rangl byl osobnost psychopaticky strukturovaná s rysy nezdrženlivosti a afektivní výbušnosti, která navíc trpí asociálními a agresivními sklony. Navíc byla zjištěna i sexuální deviace typu agresivního sadismu.
Rangl byl tedy považován za vysoce nebezpečného recidivistu a při dalším trestním stíhání a následném soudním jednání si vyslechl dalších 6 a půl roku vězení, k jehož výkonu byl převezen na Bory. Jenže i zde opět napadl spoluvězně – zezadu chtěl žiletkou podřezat muže, kterého naštěstí zachránil druhý „kolega“. A Rangl odešel od soudu s dalším trestem – 8,5 roku navíc a přesunem do Valdic. Navíc využil svého práva, odmítl kastraci a od prosince 1988 obýval samostatnou celu – byl totiž postrachem i pro otrlé kriminálníky…
Když roku 1990 přišla Havlova prezidentská amnestie a Ranglovi umazala jeden rok z trestu, chtěl on situaci využít dokonale. Požádal tedy prezidenta Havla o milost. A asi nikdo nepochyboval o jejím zamítnutí. Jenže…
Nejdřív se k žádosti podle zákona vyjádřilo Ministerstvo spravedlnosti a milost nedoporučilo. Jenže kancelář prezidenta se tím neřídila a navíc ještě tvrdila, že Vězeňská služba ČR, respektive její ředitelství, se vyjadřuje k člověku, kterého nikdy neviděla…
Do celé situace se ještě zapojila JUDr. Chalupová, která tvrdila, že Rangl se prý stal obětí represivního systému, bachaři se na něj výrazně zaměřili a v podstatě jej k agresivitě donutili…
Kde ale tyto informace JUDr. Chalupová získala, nechtěla prozradit…
Když si Rangl zažádal o nový znalecký posudek na vlastní náklady a prezidentská kancelář později pouze komentovala, že tento nový posudek má úplně jiné závěry, byla situace opravdu vážná.
A tak se stalo, že 13.12.1994 byl Ranglovi prominut zbytek nevykonaného trestu a udělena 7letá podmínka. Jenže na svobodu se ani tak nedostal, protože byl ihned převezen do psychiatrické léčebny.
Zdálo by se, že zde příběh končí. Jenže to by jsme nesměli žít v České republice…
Po několika letech, přesněji v říjnu 1996 došlo u Rangla ke změně ústavní ochranné léčby na ambulantní a on se tak opravdu dostal na svobodu.
Po čase ale zase začal krást a než skončil ve vězení, utekl do Francie, kde se přidal k cizinecké legii. Proč? Vysvětlil to po svém – trpěl nevyléčitelnou nemocí, a tak mohl beztrestně zabíjet…
Po svém útěku se tedy dostal až do Štrasburku. Protože ale neměl doklady, musel se vrátit zpátky do Německa, kde byl zadržen dopravní policií. Na policejní stanici byl želízky připoután k topení – a po necelé hodině dokázal utéct… Po pár kilometrech se dostal do neznámé vesnice a v jedné stodole se zahrabal do stohu slámy.
Nicméně hned druhý den, přesněji 27.2.1997, byl ale jako pohřešovaný nahlášen 66letý Hans F. Brzy byl sice nalezen, ale mrtvý s příčinou smrti sedmi úderů kladivem do hlavy. I z tohoto činu byl obviněn a později odsouzen Zdeněk Rangl. Výsledkem toho byl výjimečný trest 17 let v nejpřísnějším vězení. Městský soud v Praze takto Rangla „obdaroval“ v září 2000. A protože se k tomuto trestu připočítala ještě porušená podmínka, Rangl si musel odpykat ve vězení konečných 24 let. A i když se odvolal, nebylo mu to nic platné. Vrchní soud v Praze totiž tento rozsudek v plné výši potvrdil.
Zdroj : Autorský text s využitím knihy Panoptikum sexuálních vražd
