Článek
22.12.1990 byla nahlášena na služebně VB jako pohřešovaná teprve 19letá dívka, Markéta Č. Rozjelo se pátrání a vyšetřování a policisté zjistili, že Markéta byla pravděpodobně naposledy viděna v nočním autobusu, kdy před třetí hodinou ranní vystoupila u kolejí na Jižním Městě v Praze. Když ani po vánočních svátcích Markéta nalezena nebyla, proběhla 27.12. rozsáhlá pátrací akce. Ta ale bohužel měla smutný výsledek…
Pohřešovaná byla nalezena v blízkosti kolejí na Jižním Městě. Tělo leželo na břiše a bylo zakryto kabátem od ramen dolů. Na ohryzku mělo na dva uzly utaženou pletenou šálu. Bylo zjevné, že se jednalo o vraždu se sexuálním motivem, ale také bylo zjištěno, že místo nálezu nebylo místem vraždy. Pachatel totiž tělo táhl zhruba 10m a v této vzdálenosti také byly nalezeny věci z Markétiny kabelky.
Byly tedy vykonány všechny potřebné úkony a zajištěny stopy, které byly ihned odeslány na všechny expertizy.
I když byla v lednu 1991 zřízena specializovaná pátrací skupina, která se věnovala pouze a jenom vraždě Markéty, nové poznatky se ale neobjevovaly a podezřelý nebo přímo pachatel také ne. Byť se totiž ve vyšetřování objevilo pár podezřelých jmen s trestní minulostí, se kterými se navíc Markéta stýkala, žádný z mužů nemohl být prokazatelně obviněn.
Mezi těmito muži byl například 17letý Jiří Polert, učeň ze středního učiliště v Praze. Jak bylo zjištěno, Polert v domech na Chodově nahlížel kukátky do bytů, sledoval ženy a přitom onanoval. V době vraždy se ale nacházel v Psychiatrické léčebně v Bohnicích na dobrovolné sexuologické léčbě. Kriminalisté tak zjistili, že u mladíka byla klasifikována sexuální deviace a těžká agresivita. A když byla jeho matka požádána o souhlas se synovým podstoupením detektoru lži a on jej opravdu podstoupil, zjistili, že Polert měl určité znalosti o některých skutečnostech zjištěných při ohledání místa činu a oběti. Jednalo se především o způsob usmrcení, polohu těla, ukradené věci, dopravní prostředek nebo oblečení oběti…
On sám vypověděl, že s Markétou jel ve zmíněném autobusu a že se mu líbila. A i když při výslechu také uvedl, že „ji od autobusu táhl přes silnici k plotu kolejí VŠCHT“, byl později z okruhu podezřelých opravdu vyloučen…
Také přišla jedna velice zajímavá výpověď od řidiče autobusu, kterým Markéta ke kolejím přijela… Tento řidič totiž kriminalistům sdělil, že ve stanici Muzeum nastoupila dívka (Markéta) a že se mu velmi líbila, proto si jí všímal i během cesty. Když o pár stanic později přistoupil muž ve věku 35-40 let a sedl si vedle ní, začala být velmi nervózní a působila až vyděšeně. Když se postavila a začala připravovat na výstup, neznámý muž si stoupl hned za ní. Když pak Markéta vystoupila, utíkala k panelákům a muž zůstal stát u stánku, kde předstíral, že si prohlíží časopisy…
Zajímavé bylo, že když kriminalisté řidiči předložili Markétinu fotografii, řekl, že by to mohla být ona. Jenže o pár týdnů později přišel na obvodní oddělení znovu a sdělil, že jím popsaná dívka jela jeho autobusem znovu a že dívka na fotografii, tedy mrtvá Markéta Čápová, je této dívce pouze hodně podobná.
Kriminalisté tedy byli znovu téměř na začátku a vůbec jim nepřálo štěstí. Až do srpna 1991…
13.8.1991 v podvečer byla náhodným chodcem v parku v Podolí nalezena mrtvola mladé ženy. Poblíž dětského hřiště totiž leželo tělo teprve 16leté Šárky Hynčicové. Tělo se nacházelo na pravém boku, přes ně leželo její sako a kolem krku byl uvázaný šátek jako škrtidlo.
Ještě ten den bylo zahájeno pátrání a kriminalisté zjistili, že Šárka den před vraždou byla ve vinárně s kamarádkami a všechny se seznámily se dvěma neznámými muži. Před půlnocí s jedním z nich Šárka odešla. Podle výpovědi kamarádek se jeden z mužů představil jako Josef a jméno druhého si nezapamatovaly. Věděly pouze to, že jméno začínalo na písmeno D. Muži tvrdili, že jsou bratranci, jeden byl zedník a druhý pracoval pro jeden z pavilonů v rámci příprav na Všeobecnou výstavu…
V průběhu vyšetřování byly nalezeny některé Šárčiny věci - například peněženka s tramvajenkou nebo kožená aktovka zatížená cihlami. Opět se ale neobjevoval žádný možný konkrétní podezřelý, tedy až na neznámého muže z vinárny.
I přesto se ale začaly objevovat argumenty, proč by vraždy Markéty a Šárky mohl spáchat stejný pachatel. Byly to především shodný způsob uškrcení s dvojitým uzlem, blízkost zastávek MHD k místu činu, vraždilo se během noci a u obou byl prokázán sexuální motiv. A navíc, obě dívky byly mladé, pohledné téměř stejně vysoké a štíhlé…
I v tomto případě tedy vznikla specializovaná skupina a jakmile byly konstatovány shodné znaky, tyto skupiny začaly spolupracovat. Nicméně i přesto a přes různé prověřování osob, které se Šárkou nebo Markétou přišly do styku, se čas posouval dál a policisté neměli štěstí ani za mák…
A navíc – pořekadlo „do třetice dobrého i zlého“ se opět potvrdilo. Bohužel tedy v tomto případě jen toho zlého…
5.11.1991 byla před osmou hodinou ráno nalezena mrtvola ženy. Ležela na mýtince v křoví, v poloze na zádech a zcela nahá. Kolem krku měla na dva uzly utažený šátek. Nedaleko těla byly nalezeny osobní věci mrtvé – oblečení, boty a batoh spolu s klíči, zápisníkem, kapesní biblí nebo psacími potřebami. Nenašly se však osobní doklady ani peníze…
Předběžným ohledáním bylo určeno, že se jednalo o násilnou smrt v důsledku udušení druhou osobou. A před smrtí byla žena ještě znásilněna…
Totožnost mrtvé byla zjištěna velmi brzo, vlastně ještě ten den. Jednalo se totiž o inženýrku Pavlínu Horčičkovou…
Následná soudní pitva potvrdila jako příčinu smrti udušení a lékaři odebrali vzorky spermatu. A protože žena měla v rodidlech zranění způsobená tupým předmětem, motiv byl jasný – sexuální útok.
Zajištěné sperma prokázalo pachatelovu krevní skupinu 0, tedy stejnou jako v případě první vraždy. A to pro kriminalisty znamenalo, že Horčičková se stala obětí stejného pachatele jako Markéta Čápová. A k pravděpodobnosti pachatele společného pro všechny tři vraždy přispěly opět shodné znaky – způsob provedení vraždy, místo nedaleko zastávky MHD, sexuální motiv nebo specifické uzly na šátcích obětí.
Následně vzniklá specializovaná pátrací skupina prolínající se s těmi předchozími, zjistila, že Horčičková byla silně věřící žena a jakožto členka křesťanského spolku Voda života se dostala plně pod vliv guru Alexandra Fleka a běžný život ji de facto přestal zajímat. Kriminalisté tedy prověřili i ostatní členy tohoto hnutí. Bezvýsledně…
Protože Horčičková pocházela ze Zlína a v Praze pobývala na ubytovně na Zeleném pruhu, začali být prověřováni všichni muži pohybující se kolem této ubytovny. Z úctyhodného seznamu se postupně vyrojili tři možní podezřelí, ale jak to v tomto příběhu bylo již několikrát, štěstí policistům ani tentokrát nepřálo…
Do vyšetřování tří vražd s jedním možným pachatelem bylo zapojeno mnoho policistů, vytěženo bylo mnoho lidí, vyšetřováno bylo několik podezřelých, ale nic nebylo platné. V roce 2011 byly všechny tři vraždy promlčeny a pachatel nebyl (a zřejmě již nikdy nebude) dopaden…
Zdroj : Autorský text s využitím knihy Skutečné zločiny po Česku
