Článek
Tělo zakrývala prošívaná deka a žena byla zcela nahá. Kolem krku však měla utažené punčocháče. Příčina smrti během pitvy se tak shodovala s předběžným ohledáním - uškrcení nebo zardoušení. Kolem genitálu však byly nalezeny čerstvé krevní výrony, které musely vzniknout těsně před smrtí. Podle znalců se jednalo o otisk prstů.
Rozběhlo se pátrání a díky svědectví pečovatelky nebo sousedů dostali kriminalisté řadu informací. Díky nim byli zvědaví na souseda oběti Vilibalda Záchu. Tento muž měl ale nezpochybnitelné alibi, protože pracoval jako sanitář v nemocnici a v den smrti stařenky, tedy 29.12., byl na denní směně. Nicméně ale policistům řekl, že jej navštěvují pravidelně někteří muži, mezi nimiž byl i Vladimír Herbrych.
Tento muž 28.12. odešel z bytízské věznice a na Nový rok byl již zase ve vazbě. Byl totiž zadržen přímo v hospodě, kterou se snažil vyloupit. A co hůř, alespoň pro něj, policisté u něj objevili kožich z majetku mrtvé ženy…
Nutno podotknout, že Herbrych se ihned přiznal. Vypověděl, že propuštění z výkon trestu oslavoval ve společnosti dvou rovněž propuštěných Romů. Notně spolu popíjeli a druhý den, tedy již zmíněného 29.12., v noci zkusil znovu navštívit Záchu a zjistit, jestli už je doma a jestli u něj nemůže spát.
Zaklepal tedy na sousední byt a otevřela mu starší paní v nočním oděvu. Když jí Herbrych řekl, že nemá kde spát, pozvala jej dál do svého bytu. Potom mu prý žena nabídla, aby se s ní vyspal v jedné posteli a později ho vybídla k souloži, která se po patřičné předehře opravdu uskutečnila. Po vyvrcholení prý usnuli, ale ráno mu žena řekla, že pokud jí nedá 300 korun, začne volat o pomoc a udá ho, že ji znásilnil. Herbrych měl prý strach, že mu nebude nikdo věřit a když k němu žena stála zády, začal ji zezadu škrtit. Když upadla na zem a chrčela, doškrtil ji svou kravatou. Punčocháče prý nepoužil.
Poté ještě proběhla prověrka výpovědi a kriminalisté před sebou měli několik nezodpovězených otázek. Herbrych sice chtěl ve vyšetřovatelích vzbudit jiné domněnky a navodit jiné verze trestného činu, ale nález již zmíněného kožichu je všechny tzv. zahodil do koše.
Když se ke slovu dostali soudní znalci, zhodnotili později Herbrycha jako člověka bez jakékoli sexuální deviace, trpícího duševní poruchou osobnosti, polymorfní psychopatií s rysy antisociálnosti, impulzivity a agresivity. Neměl žádné specifické zájmy a projevovala se u něj ve značné míře deprivace pobyty ve vězení - byl zde totiž již čtyřikrát, vždy za majetkovou trestnou činnost.
Byl hodnocen jako neukázněný a nerad se podřizující. Rozkazy plnil liknavě a pod kontrolou, vždy s nevolí, odmítal výchovné akce, dostával kázeňské tresty. Měl průměrné IQ, avšak ovlivněné psychopatickou osobností.
Výsledkem tohoto soudního procesu byl trest odnětí svobody v délce trvání 15 let.
Jenže Vladimír Herbrych ještě neřekl poslední slovo. Z trestu si odseděl 14 let, protože poslední rok mu umazala prezidentská amnestie Václava Havla. V lednu 2000 se tedy po dlouhých 20 letech vydal za svou matkou. Ta bydlela v Sedlci v plzeňském okrese.
68letá Žofie Š. nejdříve svého syna nepoznala. Potom to prý bylo takové všelijaké, nálada se přelívala od vzpomínek k výčitkám a zpátky. A protože matka byla už moc stará, aby se o někoho starala, chtěla po Herbrychovi, aby si našel práci a rodinu. Především tu práci. A protože Herbrychovi se moc pracovat nechtělo, za pár měsíců jej matka začala vyhazovat z bytu…
24. 5. 2000 - osudný den. Den, kdy se z nenapravitelného zloděje, lháře a vraha stal ještě i matkovrah…
Podle obžaloby se Herbrych po odchodu z práce stavil do vinárny a pozdě v noci odjel vlakem domů. Přišel téměř o půlnoci a protože neměl klíče, musel vzbudit matku. V nastalé hádce mu matka prý řekla, že jestli chce toto praktikovat, tak ať si najde jiné ubytování. Herbrych prý neodpovídal a šel spát. Jenže matka mu prý řekla, ať za ní přijde do pokoje a znovu mu začala nadávat. A také řekla, že má Herbrych ráno definitivně odejít.
Během těchto matčiných nadávek si Herbrych všiml modrého ručníku, a tak ve vzteku tento ručník vzal a matce jej začal utahovat kolem krku. Když začala chroptět, vzrušil se. I když to trvalo jen pár minut, bylo to (podle jeho slov) celkem příjemné. Ano, tento lidský zjev opravdu označil matčino zneužití za „celkem příjemné“…
Po vyvrcholení a zjištění, že matka je mrtvá, odešel Herbrych spát. Ráno odtáhl mrtvolu do sklepa, zamkl dům a nalepil na dveře vzkaz, že s matkou odjeli do Plzně.
Mrtvá žena byla nalezena ještě ten den. Měla mimo jiné četné krevní podlitiny a výrony v oblasti hlavy, tváří a krku. Příčinou smrti bylo již zmíněné rdoušení a škrcení…
Herbrych byl zadržen o 4 dny později, kdy se skrýval v lese na Sokolovsku. Při výslechu nezapíral a řekl, že je mu jedno, jaký trest dostane…
Soudní přelíčení u Krajského soudu v Plzni, které začalo v říjnu 2000, odsoudilo Vladimíra Herbrycha k doživotnímu odnětí svobody. I když se na místě odvolal, verdikt byl později Vrchním soudem potvrzen a Vladimír Herbrych tento svůj trest splatil o více než dvacet let později, když v březnu 2024 zemřel v pardubické věznici.
Zdroj : Inspirováno knihou Panoptikum sexuálních vražd
