Článek
Pachatel vraždil stejně jako v předchozích případech, které se za poslední roky udály v nedalekém okolí – jezdil na motocyklu, oběti lovil převážně večer nebo v noci a brutalita s každým dalším útokem rostla. Seznam obětí byl nepočetný, leč brutální.
Jen pro představu…
14. 7. 1964 byla na silnici mezi Mostkovicemi a Plumlovem napadena mladá žena Karla Ch. Pachatel předjel svou oběť, v zatáčce zastavil, nachystal tkaninu se čpavkem a později svou oběť strhl z kola, odtáhl do příkopu a zde se snažil ji omráčit, aby ji mohl znásilnit. Protože se ale dívka statečně a srdnatě bránila, Dudek věděl, že toto přepadení nedokáže dokončit. Proto ji pustil a rychle odjel.
22. 5. 1965 byla napadena na silnici mezi Vícovem a Ohrozimí 19letá dívka Božena V. Tu pachatel potkal ve chvíli, kdy si spravoval kolo. Proto ji v nestřeženém okamžiku strhl z kola, odtáhl do příkopu a rdousil. Žena se také bránila a když na svém krku ucítila Dudkovy prsty, ve snaze zachránit si život mu nabídla jít na její chatu do lesa. Když s tím Dudek souhlasil a ženu pustil, začala utíkat. Dudek tedy opět bleskurychle odjel.
19. 5. 1966 v noci byla napadena 20letá Vítězslava A., a to na křižovatce silnic mezi Prostějovem, Kostelcem a Čelechovicemi. Dudek byl tentokrát vyzbrojen řeznickým vykosťovacím nožem. Motorku schoval do křoví a pěšky se procházel po silnici. A první chodkyně, kterou potkal, byla jeho cíl.
Protože chtěl pořád znásilnit nějakou ženu, Vítězslavu strhl do příkopu, několikrát ji udeřil do obličeje, škrtil a poté 2krát bodl nožem do krku. Při bodání zjistil, že vyvrcholil a když mu oběť nabídla, že pokud přestane, dá mu peníze, které má u sebe, Dudek opravdu ihned všeho nechal, vzal peníze a zmizel.
7. 8. 1966 večer byla napadena 17letá dívka, která stopovala mezi obcemi Domamyslice a Smržice. Dudek jí slíbil, že ji odveze do Prostějova, ale odbočil na Smržice, že zde musí něco vyřídit. Jenže během cesty dívku omráčil, poté vysvlékl od pasu dolů a znásilnil.
A mrtví milenci?
Mrtvá těla nalezl otec dívky, když sám svou dceru hledal. Zdeňka se totiž nevrátila v neděli z práce domů a ani v noci, kdy se mohla zdržet například s Jaroslavem. Otec se tedy vypravil za jeho rodiči do Ptení a zjistil, že ani oni neví o svém synovi. Proto tedy šel v pondělí na VB nahlásit dceřino pohřešování.
Jenže policisté se tím vůbec nechtěli zabývat, protože ještě neuběhla zákonná lhůta. Kdo byl ale ochotný se tím zabývat, byli lidé na národním výboru ve Vícově, kde vyhlásili pohřešování rozhlasem.
Velmi brzy se ozval důležitý člověk, který vypověděl, že oba dva viděl jít třešňovou alejí k Horce. Otec se tam tedy vypravil a mileneckou dvojici našel…
Následná pitva prokázala příčiny smrti – Jaroslav zemřel zadušením z důvodu otoku mozku a porušení mozkomíšního moku nárazem projektilu, ale také zabořením obličeje do trávy a hlíny. Zdeňka nezemřela po zásahu kulky do lebky, protože ta poranila mozek jen lehce a nevedla ke smrti. Smrtící byly 4 rány tvrdým a tupým předmětem do obličeje a hlavy – příčinou tedy bylo vykrvácení z tříštivých zlomenin u kostí levé poloviny obličeje a především proražené tepny na bradě. Navíc byl také patrný sexuální motiv.
Probíhající vyšetřování zjistilo, že svědci viděli nejen mrtvé milence, ale také potenciálního vraha. A nutno podotknout, že především jeden svědek byl opravdu klíčový, protože byť neznal jméno, muže poznal, věděl, odkud pochází i kde pracuje…
Když si tedy policisté přišli pro tehdy 27letého Zdeňka Dudka, byli obyvatelé i kolegové upřímně šokováni, protože Dudek měl velmi slušnou pověst…
Byl hodnocen a popisován jako pracovitý, svědomitý, nezapojoval se do politického života a nebyl soudně trestaný.
Přes své zaskočení, že byl tak rychle dopaden, Dudek při svém prvním výslechu vymýšlel různé teorie a verze, nicméně později se přiznal a dvojnásobnou vraždu popsal.
V den vraždy zapíjel narození syna a po návratu domů a v opilosti pocítil sexuální vzrušení. Šel tedy opět ven a potkal milence. Zdeňka jej vzrušila ještě víc a rozhodl se ji znásilnit. Proto je chvilku sledoval a pak je překvapil, zeptal se Zdeňky, jestli mu dá a než se Jaroslav stihl zvednout ze země, zastřelil jej. Když se potom zeptal Zdeňky znovu, ta se dala na útěk, ale Dudek zastřelil i ji. Respektive, jak už víme, kulka nebyla smrtelná, ale oběť pouze omráčila. Potom ji odtáhl do lesa, znásilnil a nakonec umlátil akátovým kusem dřeva.
Potom se v klidu vrátil domů a pistoli schoval na dvoře pod sudem na dešťovku…
Později Dudek přiznal i sérii znásilnění a pokusů o ně. K tomu ovšem dodával, že nechápe, proč ženy na jeho otázku - „Slečno, dáte mně?“ – nikdy nereagovaly tak, jak on chtěl. Ženy by prý přece měly této žádosti, otázce nebo prosbě vyhovět… Obzvlášť, když je slušně řečena…
A co vlastně o Dudkovi víme?
Narodil se v dubnu 1942 v Ohrozimi jako nejmladší ze 4 sourozenců a jeho otec vlastnil řeznictví a malé zemědělství. Vychodil obecnou školu a poté měšťanku v Plumlově. Vyučil se soustružníkem a po vojně pracoval na pile. Během vojny se také oženil a měl dvě děti. Lítost sice projevil, ale jen nad sebou…
Bohužel, soudní líčení se konalo až za nějakou dobu. Dudek totiž nejen, že začal vypovídat, že se mu zjevují určitá zjevení, ale také vymýšlel různá falešná tvrzení. Chtěl prostě vypadat jako blázen a hrál o čas…
Následný znalecký posudek tedy ale i přesto Dudka klasifikoval jako osobu bez duševní choroby nebo poruchy. Byl schopen rozeznat nebezpečnost svého jednání pro společnost, i když jeho ovládací schopnosti byly sníženy. I když sexuologická vyšetření byla ztížena Dudkovým podměrečným penisem, znalci zkonstatovali, že Dudek trpěl sexuální deviací s polymorfními projevy a preferencí sadistických aktivit…
V lednu 1970 tedy bylo v Brně konečně zahájeno soudní líčení a mimo jiné projednalo i Dudkovu žádost o kastraci. Celý průběh soudního líčení byl úmorný a Dudek si najednou na nic nevzpomínal, nikoho nepoznával, nic si nepamatoval… Nicméně po několika měsících se začala dramaticky otáčet situace – a nutno podotknout, že pro Dudka rozhodně líp než pro světskou spravedlnost. Podle znaleckého posudku podaného určenými znalci se značným zpožděním byl totiž Dudek uznán osobností trpící paranoidně depresivním syndromem a nebyl schopen chápat průběh a výsledky soudního stíhání a následného trestu.
A protože brněnští psychiatři svůj posudek odevzdali v polovině prosince 1970, brněnský soud se rozhodl věc už dál neprotahovat a soudní líčení nařídil na samotný konec roku. 30. 12. 1970 byl tedy Zdeněk Dudek uznán vinným ve všech bodech obžaloby a odsouzen k trestu smrti.
Když padlo Dudkovo odvolání, v následném jednání kompletně odvolal své doznání a přišel s verzí jiného muže-vraha, který sice opravdu existoval, ale trpěl paranoidní schizofrenií a bylo vyloučeno, že by se mohl trestných činů dopustit, protože v uvedenou dobu byl na léčení v Praze. Navíc v jeho neprospěch vypovídal Dudkův spoluvězeň, který potvrdil, že Dudek po něm chtěl informace o sousedovi tohoto jména, který spáchal sebevraždu a že mu řekl, že právě na tohoto muže tuto vraždu svede.
V červenci 1971 bylo tedy Dudkovo odvolání zamítnuto a také následné přezkumné řízení Nejvyšším soudem ČSSR v září 1971 neshledalo žádné porušení práv odsouzeného. A to znamenalo jediné…
Zdeněk Dudek byl popraven 14. 1. 1972 v Praze na Pankráci.
Zdroj : Autorský text inspirovaný knihou Panoptikum sexuálních vražd
