Článek
Už tehdy jsem měla ráda svou pohodu a svoje přestávky a rychlé přestávkové přesuny z jedné třídy do druhé mi moc nešly. Většinou jsem tedy do další hodiny přicházela pozdě.
To, že chodím pozdě, mi zůstalo. Trochu se ale proměnil kontext, ve kterém do hodin přicházím. Sedm let zpátky jsem se rozhodla stát se učitelkou. Myslím, že to bylo částečně kvůli lásce ke vzdělávání a k cizím jazykům, částečně pak taky proto, že jsem si jako žákyně sama ve škole prožila dost ošklivých momentů a měla jsem pocit, že když se stanu učitelkou, zamezím alespoň trochu, aby taková traumata musely prožívat i děti dalších generací. Před nástupem na pedagogickou fakultu to znělo docela jednoduše. Po nástupu na základní školu už si tímto úkolem nejsem tolik jistá, ale stejně se ho zuby nehty pevně držím. Třetím rokem proto učím děti na druhém stupni angličtinu. Nějak se mi to ještě nechce vzdávat.
Ráda k tomu píšu a ráda píšu upřímně. Učitelský život je bohatým zdrojem veselých příhod, trapných situací i mých nikdy nevyřešených vnitřních dilemat (která se týkají nejen pedagogických témat). Tak se obrňte, sbalte si svačinu, pití a kšiltovku a vydejte se se mnou na školní exkurzi do zápisků jedné mladé začínající učitelky. Snad se z ní vrátíme v plném počtu a ve zdraví.
