Článek
Ve městě žiji celý svůj život. Na vesnici si ráda odskočím na víkend a pak se ráda vrátím do okolního ruchu. Tak proč tu dnes na město a jeho zvyklosti házím špatné světlo? Hned vám to vysvětlím.
Jak (zhruba) vypadá den ve městě
- Ráno se člověk probudí, nachystá se do práce, čas stráví v MHD, nebo v dopravní zácpě, ve které ukrutně na všechno nadává, a někde na rohu si ještě možná koupí kávu s sebou.
- Před firmou si někteří zapálí a poklábosí s kolegy, případně zvládnou small talk ve firemní kuchyňce.
- Věnují se práci a u toho přemýšlí o tom, do jakého supermarketu půjdou nakoupit. Pokud se jim nechce, naklikají si dovoz jídla až ke dveřím.
- U toho přemýšlí o tom, že odpoledne půjdou na nehty, na kurz, ke kadeřníkovi, do divadla, do kina, na cvičení nebo se sejdou s někým na kafe. (Tentokrát v klidu, v kavárně se na chvilku i posadí.)
- Když odejdete z práce, možná budete naštvaně koukat na ujíždějící autobus, kdy vám další jede asi za pět minut. (Pokud chodíte na metro, čekání na spoj bude pravděpodobně ještě kratší.)
A tak si ve městě žijem.
*Berte to nyní jen jako malý ilustrační příklad. Vím, že ne každý bydlí v Praze a vím, že ne každý využívá možnosti, které mu město každý den nabízí. Určitě vám bude dobře známý pojem nadsázka. Takže se hned nečertěte.
Kdo je tady teda mimo?
Souboj město vs. vesnice je, zdá se, věčné téma. Lidé z města mají pocit, že vesnice je zaostalá a lidé tam často volí prapodivné politické strany. A dává jim to smysl, protože vždyť tam přece nejsou ty super školy a univerzity, jejichž absolvování dává člověku patent na život, že jo?
Vesnice zase kope za to, že měšťáci jsou zhýčkaní, povýšení a mají obě ruce levé. Takže si obě skupiny nemají navzájem v předsudcích co vyčítat.
Mimo jsem překvapivě já. A vy taky
Je to pár let zpátky, co jsem se z města vydala do jiného regionu. Do obce, ve které žije maximálně pár stovek lidí. A co víc - nestyděla jsem se s nimi mluvit.
Na co jsem v průběhu toho přišla?
- Že je vážně těžké žít 5 km od většího města, když k vám sotva (a nějak pravidelně) jezdí autobus a vlak. Cyklostezky a pěší zóny, které jsou ve městě běžné, na daném místě vůbec nejsou. Takže auto je naprostá nutnost k životu. (Takže stěžovat si na to, že další autobus jede až za 7 minut, vlastně není realistický problém.)
- Že zatímco já bych po práci šla do muzea, do knihovny nebo na kafe, na těchto místech mají lidé úplně jiné priority. (Postarat se o dům, dojet na ten nákup a zase ho odvézt, uklidit, postarat se o rodiče atd.)
- Že můžete bydlet relativně blízko Prahy, ale stejně být rádi za to, že si vyděláte alespoň na základní životní potřeby. (Čímž zároveň odpadá argument, ať si ten nákup nechá člověk dovézt, když tu možnost má.)
- Že to, co já mám za životní možnosti ve městě rozhodně není univerzální životní standard a není to samozřejmost všude, kamkoliv se v této republice hnu.
- Že ti lidé nejsou horší, ani hloupí. Jen jednají na základě své životní reality a problémů. Často velmi pragmaticky.
A to je právě to, čemu lidé ve městě vůbec nerozumí, protože ty problémy (často) vůbec neznají.
Takže - až budete někdy přemýšlet o tom, že město a lidi v něm jsou jednoznačně lepší, zkuste se zamyslet nad tím, že ten, kdo je v rámci populace odtržený od reality většiny, jste možná vlastně vy.
*Není to o tom, kdo je lepší a kdo horší. Všude navíc existují výjimky.
**Není to o tom, že my z města jsme špatní, jen při střetu s denní realitou někoho jiného jsme prostě trochu mimo. Důležité je si to uvědomit.
***Ano, i ve městě žijí lidé, kteří dojíždějí na nákup, starají se o rodiče, sotva vyjdou , nemají dobrou školu, bydlí někde, kde je horší dopravní dostupnost, nekouří a nechodí do divadla. Ale určitě chápete, že o tom tenhle článek není. :))
