Egon Trnka a jeho Záviš Brieftrager jsou velkými objevy české detektivky

Samozvaný amatérský detektiv Záviš Brieftrager se opět pustil po stopě zločinu. Tentokráte „si to rozdal se zločinem v přítomnosti“. I tak by se dala charakterizovat velmi stručně další detektivka Egona Trnky Krajina vlků, jejímž hlavním hrdinou je bývalý historik a nyní pijan a „obyčejný nekvalifikovaný makáč“ s prozaickým jménem Záviš Brieftrager.

A nutno podotknout, že Trnkovy detektivky jsou čím dál propracovanější a lepší. Už první díl Trnkovy série Místo činu (Stín smrti) jsem chválil a označoval jej za potenciál hodný klasické české detektivky alá kapitán Exner, byť s hlavním hrdinou nepolicistou.

A ani druhý díl této série nelze než chválit. Ano, Trnka sice z Brieftragera dělá většího pijana než v díle prvním, dělá ho více lidového, lidského a samorostlého jedince s velkými problémy (ať už sobě samému příznanými nebo ne), ale právě to z něj dělá hlavního hrdinu, který čtenáři přirůstá k srdci právě tou osobou z masa a kostí. Žádný superman, žádný bezchybný, neohrožený a „nesejmutelný“ hrdina. Naopak, člověk chytrý, bystrý, ale omylny a se spoustou neduhů, z nichž mezi největší patří jeho pijanství, tak trochu nezodpovědnost a velké umění dostávat se do problémů a „zakopávat o zločin“.

Anotace (zdroj nakladatelství Mystery Press):

Historik Záviš Brieftrager, který po sérii falešných obvinění přišel o místo na Karlově univerzitě, přijíždí do Přebuzi, aby se pod dohledem truhláře Ilji Píseckého podílel na restaurování staré roubenky. V sudetském městečku obklopeném divokou přírodou vládne skličující atmosféra – a to ještě předtím, než někdo zavraždí Iljovu přítelkyni Bianku.

Biančini rodiče přišli do pohraničí z Rumunska a ona sama se angažovala v anarchistické organizaci Antifa. Má s její smrtí něco společného místní skupina neonacistů? Či snad tajemný vlčí kult, jehož členové se potulují po okolí a malují svá znamení na stěny kostelů? Nebo jde o dozvuky historie sahající až do roku 1945, kdy došlo k násilnému vysídlení německého obyvatelstva?

Záviš, který měl pro Bianku slabost, se pouští do vyšetřování, jež ho zavede až k rolavskému cínovému dolu a zápisníku Oty Brauna, který za války pomáhal zajatcům v táboře Sauersack. Brzy však pochopí, že se kvůli honbě za pravdou snadno může stát jen jedním z mnoha stínů navždy bloudících krušnohorskou krajinou…

Napínavá detektivka o hlubokých křivdách, promlčených zločinech a dobře střežených tajemstvích.

I tentokrát Egon Trnka rozjel dvě časové linky - současnost a rok 1945. Lokace - Sudety. A i tentokrát do sebe vše krásné zapadá. Rozdílem, a to dost podstatným oproti prvnímu dílu série Místo činu, Stínu smrti, je doba zločinu - historie je tentokráte mnohem méně, hlavní grow je současnost a vyšetřování vraždy člověka že Závišova okolí.

Ať už tak či onak, je za vraždou dovětek historie z doby konce války a odsunu Němců z pohraničí, nebo v ní mají prsty neonacisti, případně vlčí kult? Variant je více, stop rovněž, ale po které se vydat? Záviš Brieftrager opět exceluje, způsobuje vrásky na čele nejen svému šéfovi, ale i místním policistům, vždyť Záviše jeho pověst takřka předchází. A k tomu opět řeší své splíny, nefungující rodinné vztahy a do toho ne a ne krotit svou neskonalou chuť po alkoholu.

Trnkovi prostě tento typ detektivky evidentně sedl nejen napoprvé. Až se místy může zdát, že si se svým hlavním hrdinou, jeho těžkým osudem, duší naivního romantika a problémového člověka s talentem zakopávat o kdejaký malér doslova zahrává s až morbidní chutí ho mačkat a dusit neutuchajícími potížemi.

Jde mu to ale skvěle. Tentokrát přidal autor trochu i na tempu, už nejde o postupné valčíkové tempo. Jazyk Trnka neměl důvod nijak měnit, sem tam nějaký ten vulgarismus, proč ne, sprejeři, neonacisti, vlčí a věrní psi, bojoví psi, lidé spíše z nižší společnosti… To vše dává Krajině vlků šmak a potřebnou dávku napětí prakticky až do samotného rozuzlení v závěru.

Brožovaná kniha Egona Trnky Krajina vlků, druhý díl série Místo činu, má celkem 248 stran. Vydalo ji nakladatelství Mystery Press s.r.o. v Praze roku 2025 jako první vydání. Grafickou úpravu a sazbu má na svědomí Veronika Kopečková, ilustraci na obálce Sarah Kirby.

Ani v případě druhého dílu série nemuseli vášniví posluchači audioknih čekat dlouho. I tentokrát totiž přispěchala Audioteka společně s Mystery Press s audio verzí a opět pod režisérskou taktovkou Daniela Tůmy. A, světe (ne)div se, opět povedenou.

Zatímco před prvním dílem jsem se trochu zalekl jména interpreta, u druhého už jsem strach neměl. Kajetán Písařovic se své role ujal opět s nebývalou jistotou, rozhodností a správnou dikci, svým nastaveným stylem přednesu bezesporu ději velkou měrou rovněž pomáhal.

Prostě a jednoduše se ukazuje, že Písařovicovi Egon Trnka sedl perfektně. Povedená je navíc i zvuková složka. Je naprosto přirozená a nenásilná, budící v posluchači napětí i očekávání.

Celkově tak šlo o příjemně trávených lehce přes sedm hodin a druhé přečtení Trnkovy Krajiny vlků, byť tentokráte díky Kajetánu Písařovicovi.

A tak mi závěrem nezbývá nic jiného, než všem knihu i audioknihu Krajina vlků vřele doporučit.