Češi se hádají, ale olympijská kolekce funguje. V Miláně jsme konečně vidět

Ještě než česká výprava dokončila svůj nástup na stadionu San Siro v Miláně, sociální sítě zaplavily kritické komentáře. Pro část fanoušků byl problém jasný: málo trikolóry, málo „českého“ a přílišná stylizace směrem k retro estetice. Někteří psali, že kolekce působí víc jako módní experiment než národní reprezentace.

Tahle reakce se dala očekávat. České publikum bývá při hodnocení designu národních symbolů tradičně konzervativnější. Pokud něco vybočuje z představ o „klasickém“ českém vzhledu, objeví se automaticky odpor. Právě v prvních minutách, kdy sportovci kráčeli pod olympijskými kruhy, tohle vybočení působilo ostřeji, než jaké doopravdy je.

Jakmile ale český tým prošel hlavní částí ceremoniálu, atmosféra na sítích se začala rychle měnit. Naživo se ukázalo, že kolekce je navržená pro pohyb, dynamiku a televizní světla. V tomhle prostředí fungovala nečekaně dobře. Čisté siluety, dobře čitelné linie, na první pohled patrný kontrast s okolními delegacemi. Když tedy pomineme tu německou, vedenou v podobném stylu.

V televizním přenosu fungovala především kontrastní dynamika červené a tmavě modré, která obstála lépe než často užívaná kombinace bílé a světle modré.

Řada komentářů začala znít jinak než v úvodu. Namátkou:
„Na stadionu to vypadá mnohem lépe.“
„Pod reflektory to má úplně jiný efekt.“
„Možná to je jedna z našich nejzajímavějších kolekcí.“

Výsledný dojem také nebyl jen o samotné estetice, ale o schopnosti obstát ve chvíli, kdy to je z módního hlediska skutečně rozhodující. V reálném prostoru, ne na statické fotografii. Statický pohled ostatně lichotí máločemu.

Olympijský ceremoniál je taková malá módní přehlídka, kde vítězí viditelnost. Týmy se snaží neztratit ve dvouhodinovém proudu barev, vlajek a světel. Česká kolekce šla cestou relativní střídmosti, ale zároveň nepřehlédnutelné siluety. Nebyla nejkřiklavější, ale byla dostatečně jasná, aby divákům okamžitě padla do oka.

Za zmínku stojí i detail, který v diskuzích často zapadl: přítomnost žluté až zlaté barvy. Někteří diváci ji automaticky považovali za „německou“, ale tak jednoduché to není.

Žlutá barva je tradiční součástí znaku Slezska, který je odjakživa součástí velkého státního znaku České republiky. V české heraldice se používá už staletí, a její přítomnost v kolekci tedy není žádný omyl. Naopak se dá chápat jako jemný odkaz k regionální identitě. A také ke zlatým medailím, jak tvůrci uvedli.

Kombinace střídmých barev, jasných linií a lehce retro inspirace tak vytvořila outfit, který působí moderněji, než se na první pohled zdá. A hlavně je zapamatovatelný. Každý si na něj udělá jasný názor.

Zahraniční média jako Vogue, GQ, Vanity Fair, ale i BBC a AP News upozornila, že letošní zahájení bylo nebývale vizuální a některé týmy – včetně českého – zaujaly výraznými prvky.

To nejdůležitější se ukázalo až po skončení ceremonie. Diskuze byla živá, polarizovaná a místy až moc ostrá. Ale byla přítomná. To je přesně ten typ zájmu, který české kolekce v minulosti často postrádaly. Nejhorší olympijský outfit není ten kritizovaný, ale ten, který projde bez většího povšimnutí.

Letos se to nestalo. Český tým byl vidět. Ať už si o estetice olympijské kolekce myslíme konkrétně cokoliv, tohle je pro vizuální prezentaci země klíčové. Kolekce nemusí být milovaná, aby byla úspěšná; stačí, že je rozpoznatelná a že má téma.

Ta letošní ho rozhodně měla.

Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:

Reakce fanoušků: Sport.cz, TN.cz, iDNES diskuse; sociální sítě (Facebook, Reddit).
Oficiální informace o kolekci: Český olympijský tým, Milano–Cortina 2026.
Zahraniční ohlasy a kontext: Vanity Fair, Vogue, GQ, BBC, The Guardian, AP News.