Článek
Páteční suverénní výhra 4:1 nad Dánskem nakopla vlnu euforie, kterou hned v sobotu večer zmrazili houževnatí Slovinci. Stačilo jedno nepovedené prodloužení a z hokejových expertů se na sociálních sítích stali proroci zkázy.
Odepsat národní tým po druhém zápase základní skupiny je ale projev čiré hokejové negramotnosti. Tato facka totiž nepřišla jako hřebíček do rakve, ale jako dokonale načasovaný budíček. Skuteční šampioni se nerodí z bezstarostných exhibicí, ale z krizí, které dokážou včas vyřešit. Český tým má i po slovinském zakopnutí všechny trumfy v rukávu. Stačí si vzpomenout na rok 2024.
Rulíkův recept stále funguje
Čeští fanoušci mají extrémně krátkou paměť. Vraťme se na chvíli do jara 2024, těsně před domácím šampionátem v Praze. Národní tým tehdy pod vedením Radima Rulíka prohrával jeden zápas za druhým v rámci Euro Hockey Tour. Herní projev drhnul, skřípalo to v obraně a tehdejší „odborníci“ od televizních obrazovek žádali trenérovu hlavu.
Rulík ale zachoval ledový klid. Věděl, že v přípravě a na začátku turnaje se nehraje na krásu, ale testuje se charakter a systém v nepříznivých podmínkách.
Výsledek? Šokující, ale naprosto zasloužené domácí zlato, které pobláznilo celou republiku. Současný herní výpadek se Slovinskem mi připadá jako kapitola ze stejné učebnice. Rulíkova metoda zkrátka vyžaduje facku v pravý čas, aby tým nespadl do nebezpečné iluze vlastní neporazitelnosti. Ve čtvrtfinále třeba ještě budeme rádi, že jsme ten druhý zápas prohráli.
Slovinská facka jako taktická výhra
Nalijme si čistého vína. Kdyby Češi po povinném triumfu nad Dánskem 4:1 smázli Slovince v suchém triku třeba 6:0, v kabině by zavládlo uspokojení. Hráči by nabyli dojmu, že to půjde samo. Houževnatí Slovinci ale Rulíkovu výběru nastavili zrcadlo bez příkras a odhalili taktické nedostatky v obraně a v přechodové fázi.
Herně i psychicky je mnohem zdravější, když vám slabiny ukáže outsider ve druhém zápase skupiny, než když vás v identických chybách vykoupe silný soupeř ve čtvrtfinále. Tam už totiž není cesta zpět.
Imperativ je jasný: s outsidery z Itálie, Slovenska a Norska nesmí Češi ztratit ani bod. Na čtvrtfinále se pak příjemně rozehrají s Kanadou.
Kapitán Roman Červenka i střelci jako Dominik Kubalík nebo Daniel Voženílek moc dobře vědí, kde udělali chybu. Tento políček přišel v ideální moment: hned na startu turnaje, kdy je dostatek času na nápravu.
A drobně nás může též těšit, že naše hvězdy zastavil v bráně Slovinců Čech, mostecký rodák Lukáš Horák.
Matematika turnaje: Klíč leží jinde
Pohled na tabulku základní skupiny B ve Fribourgu mluví jasnou řečí. Ztráta dvou bodů se Slovinskem je sice kaňkou na kráse, ale postupovou matematiku do play-off nijak fatálně neničí. Na mistrovství světa se nerozhoduje v květnu v základní skupině, ale až v jednom jediném klíčovém zápase – ve čtvrtfinále.
Chceme raději projít skupinou bez ztráty bodu jako obvykle Švýcaři, a pak vyletět v prvním kole play-off? Nebo si raději prožít krizi na začátku, obrousit hrany a načasovat formu na play-off?
Odpověď je jasná. Česko má na soupisce obrovskou sílu a zkušenosti. Medailové ambice – ať už pomýšlíme na obhajobu zlata, nebo na cenné stříbro či bronz – nadále trvají. Jen cesta k nim bude bolet víc, než si rozmazlený český fanoušek po prvním vyhraném zápase představoval.
Odepisovat Rulíkovu družinu po jednom nepovedeném prodloužení je zkrátka hloupost. Byť způsobila porážku se zemí, která má jen asi 400 registrovaných hráčů a sedm hokejových stadionů.
Nadále věřím, že český tým na medaili letos jednoznačně má.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
