Hlavní obsah
Cestování

Květinové koberce i rudé duny. Národní parky západu Jižní Afriky berou dech

Foto: Wikimedia Commons, Diego Delso, CC BY-SA 4.0

Mys Cape Point leží v národním parku Stolová hora. Nejedná se o nejjižnější bod Afriky; tím je Střelkový mys ležící asi 150 km jihovýchodně odtud.

Od pobřežních útesů Kapského Města až po rudé duny Kalahari. Čtyři parky, které ukazují Jižní Afriku v její nejbarevnější a nejdivočejší podobě.

Článek

Jižní Afrika je země, kde se střídá strmé pobřeží s horskými hřebeny a jen o pár hodin jízdy dál začíná tichá polopoušť. Z hlediska kriminality se právem počítá mezi nejnebezpečnější země světa: Když se však člověk vyhýbá velkým městům a pohybuje se hlavně v přírodě, objeví místa, která jsou klidná, silná a překvapivě působivá.

Od známé Stolové hory přes květinové pláně West Coast až po suché kopce národního parku Karoo a rudé duny Kgalagadi vede cesta, která ukazuje všechny tváře tohoto regionu. Každá má vlastní atmosféru a dohromady tvoří příběh o prostoru, svobodě a krajině, ve které se dá lehce ztratit.

Nad Kapským Městem

Stolová hora je místo, kde se nejlépe ukáže, jak těsně se v Kapském Městě potkává člověk a příroda. Horský masiv tvoří přirozenou kulisu města, ale jakmile vystoupíte nahoru, ocitnete se v úplně jiném světě. Fynbos, endemická vegetace regionu v podobě nízkých keřů, tu roste ve všech možných tvarech a velikostech a počasí je mnohem drsnější než dole ve městě, se spoustou srážek a větru. I proto sem místní chodí spíš brzo ráno, kdy je vrchol klidnější a světlo měkčí.

Tenhle park, to není jen samotná Stolová hora. Celý pobřežní pás pokračuje až k mysu Dobré naděje, který patří k nejfotogeničtějším místům v celé Africe. Strmé útesy, burácející Atlantik a prudký vítr vytvářejí scény, které ocení nejen filmaři. Návštěvníci míří hlavně k ikonickému rozcestníku, ale vyplatí se projít i stezky nad ním, kde je ve výhledech víc prostoru i klidu.

Foto: Wikimedia Commons, Pavel Špindler, CC BY 3.0

Stolová hora je notoricky známý přírodní skvost. První osada pod ní vznikla v roce 1652 a založili ji Nizozemci.

Z praktických věcí stojí za zmínku především doprava. Lanovka na Stolovou horu je pohodlná, ale bývá často zavřená kvůli větru. Pěší výstup je jistější, ač samozřejmě mnohem zdlouhavější a namáhavější. Vstup na Cape Point bývá o víkendech přeplněný, proto je lepší vyrazit ráno a vyhnout se špičce. Turistické trasy kolem útesů jsou dobře značené a snaží se držet návštěvníky v bezpečné vzdálenosti od okraje. Rozhodně se vyplatí je respektovat.

Kuriózním zážitkem je setkání s místní faunou. Místní paviáni jsou zákeřně inteligentní a nebojí se krást jídlo ani otevřít batoh, pokud ho člověk nechá bez dozoru. Na Boulder’s Beach zase žijí tučňáci, kteří sice působí roztomile, ale dokážou být podobně drzí. Tenhle národní park je příkladem místa, kde divočina nezačíná hned vedle města. Je součástí každodenního života, a právě to jí propůjčuje jedinečný klid i napětí.

V zemi milionů květů

Národní park West Coast působí na první pohled nenápadně. Kdo sem přijede mimo jarní sezónu, může mít pocit, že míří jen do další suché oblasti u Atlantiku. Jakmile se ale přiblížíte k laguně Langebaan, začne se obraz měnit. Tyrkysová voda je tu tak klidná, že vypadá spíš jako tropické jezero než jako součást jednoho z nejdrsnějších oceánů světa. Právě tenhle kontrast rozeklaného pobřeží a až zenově klidných míst dělá park výjimečným.

Ideální období pro návštěvu je mezi srpnem a říjnem, kdy se otevře část pobřeží zvaná Postberg. Na svazích a pláních vyrostou obrovské koberce jarních květin nejrůznějších barev. Není to pár barevných skvrn na louce, je to vizuální nádhera, který připomíná spíš idealistický obraz. Turista vystoupí z auta jen na pár minut a stojí v tichém šoku, protože něco podobného v Africe nečekal.

Foto: Wikimedia Commons, Discott, CC BY-SA 4.0

Od srpna do října vypadají svahy kopců na West Coast takhle. Květiny jsou prostě všude.

Z praktického hlediska je West Coast jeden z nejdostupnějších parků v zemi. Z Kapského Města sem dojedete za hodinu a silnice v téhle části Jižní Afriky jsou bezpečné. Okruh kolem laguny zvládne každý osobním autem a většina pozorovacích míst je blízko parkovišť. Jen je dobré počítat s tím, že jarní květná sezóna láká davy, takže se vyplatí jet brzy ráno nebo ještě lépe v týdnu.

Ptactvo je přítomné celoročně a laguny obývá řada druhů. V mělké, teplé vodě se drží hejna plameňáků a menších ptáků, kteří tu nacházejí útočiště. Na některých místech se dá i krátce projít po bílém pobřeží, které je až pohádkově čistě. West Coast nepůsobí tak dramaticky jako Stolová hora ani drsně jako Karoo, náš třetí cíl, ale dokáže zklidnit. Nekonečné květnaté louky a čirá laguna jsou jako balzám na duši.

Foto: Wikimedia Commons, Discott, CC BY-SA 4.0

Typickou flóru zdejších luk tvoří africké kopretiny. Dnes se běžně pěstují všude na světě, protože nejsou náročné na světlo ani zálivku.

Nečekaně hluboká prázdnota

Národní park Karoo vypadá oproti předchozím dvěma úplně jinak. Krajina je tu rozlehlá, vyprahlá a otevřená do všech stran. Právě tahle prázdnota má zvláštní kouzlo. Lehce ztratíte pojem o čase a začne si všímat detailů, které byste na živějších místech přehlédli. Světlo během dne proměňuje barvu kopců od šedé po oranžovou a večery mají atmosféru, kterou v Evropě nezažijete. Tady opravdu pochopíte, co znamená vnitrozemská Afrika.

Foto: Wikimedia Commons, Moongateclimber, CC BY-SA 3.0

Národní park Karoo tvoří otevřená krajina. Nečetné silnice táhnoucí se do dáli umocňují dojem svobody.

Z hlediska přírody je park směsicí suchomilných keřů, skalních hřebenů a pozůstatků dávné geologické historie. Místní fauna se během tisíců let přizpůsobila extrémům. Najdeme tu zebry, velké antilopy kudu, pštrosy i různé druhy menších antilop. Vše, co dokáže přežít s minimem vody. Zvířat není mnoho, ale v otevřené krajině je nepřehlédnete.

Park je přístupný z města Beaufort West a velká část cest je sjízdná běžným autem bez terénní úpravy. Zájemcům jsou k dispozici i náročnější trasy, které míří hlouběji do skalnatých oblastí a dávají lepší představu o tom, jak drsné prostředí Karoo skutečně je. Velkou výhodou je také minimum turistů. I v hlavní sezóně tu můžete být na vyhlídkovém místě úplně sami, což je v Jižní Africe neobvyklý luxus.

Foto: Wikimedia Commons, Michael Clarke

Údolí Valley of Desolation leží mimo národní park, nabízí však neskutečně panoramatické výhledy na kopcovitou krajinu Karoo.

Karoo je ideální pro ty, kdo hledají prostor a klid. Nečekejte dramatické výjevy jako u pobřeží ani extrémy Kalahari, kam zamíříme v poslední části. Tady je síla v jednoduchosti a v horizontu, který se táhne tak daleko, že se vám zatočí hlava a na chvíli zapomenete, odkud jste vlastně přijeli.

Pouštní sny v Kalahari

Kgalagadi Transfrontier Park leží, jak už název napovídá, na hranici dvou států: Jihoafrické republiky a Botswany. Krajina je ovšem jeden celek. Tvoří ji rudé duny, suchá koryta řek a nečekané zelené pruhy stromů, které rostou v místech, kde zbývá podzemní voda. Už jen ten přechod do pouště je zážitek. Silnice se rozpadá, signál mizí a najednou se ztrácíte v poušti.

Park je známý hlavně kvůli predátorům. K hlavním tahákům patří lvi s tmavými hřívami, gepardi a množství šakalů. Lidské ego lehce zkrotí i obyčejná antilopa losí. Vypadá elegantně, ale přežívá v podmínkách, které by byly pro jiné druhy až moc náročné. Díky dobré viditelnosti často stačí ujít pár metrů od auta a vidíte jejich stádo. V období sucha se většina života soustředí kolem malých napajedel. V té době se dají zvířata pozorovat skoro jako v zoo.

Foto: Wikimedia Commons, Bernard Dupont, CC BY-SA 2.0

V národním parku Kgalagadi lehce spatříte ve volné přírodě i majestátní lvy.

Jde o jeden z nejodlehlejších parků v jižní Africe. Cesta sem je dlouhá a zásoby vody i paliva je nutné řešit dopředu. Většina návštěvníků jezdí po dvou hlavních údolích, Auob a Nossob, která jsou celoročně sjízdná i bez zkušeností s offroadem. Určitá opatrnost je však na místě. Ubytování se soustředí do pár kempů. Večer je až nečekaně chladno a hvězdy nad hlavou svítí tak jasně, že máte pocit, jako byste se procházeli mezi nimi.

Kgalagadi nepůsobí jako safari. Je to opravdová Kalahari, drsná, čistá a krutá poušť. Nic tu není upravené pro návštěvníky. Tady pochopíte, jak vypadá skutečná divoká Afrika. Tahle poušť tvoří přirozený závěr naší cesty národními parky. Předchozí zkušenosti se rázem vystavují v úplně novém světle. Jsou takové krotší.

Foto: Wikimedia Commons, Bougnat87, CC BY-SA 3.0

Rudé duny Kalahari dávají tušit, že jsme vstoupili do opravdu drsné části Afriky. Je to opravdová poušť, i když úplně jiná než ta na severu.

Stále divoká Afrika

Cesta přes Západní a Severní Kapsko ukazuje Jižní Afriku v celé její rozmanitosti. Od městského pobřeží přes květinové pláně až po ticho polopouště a písečné duny na hranici s Botswanou. Každý park má jinou atmosféru a člověk si díky tomu uvědomí, jak pestrý tenhle kout světa je.

Zároveň je to připomínka, že Afrika není jen o známých destinacích se safari. Tyhle čtyři parky stále nabízejí dostatek prostoru, klidu i momentů, kdy se cítíte jako host v divoké, nespoutané krajině. Právě proto stojí za návštěvu. Aspoň jednou v životě.

Anketa

Který z národních parků uvedených v článku vás nejvíc láká k návštěvě?
Stolová hora.
28,6 %
West Coast.
0 %
Karoo.
0 %
Kgalagadi.
57,1 %
Nedokážu se rozhodnout.
14,3 %
Celkem hlasovalo 7 čtenářů.

Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:

SANParks, Wikipedia, poznámky z cest

Doporučené video:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz