Článek
Český tým byl ve čtvrtfinále hokejového turnaje na olympiádě v Miláně proti Kanadě předem odepisován. Všechno hrálo proti němu. Slabé výkony ve skupině, tušené problémy v týmu, nejsilnější možný soupeř i nutnost hrát úterní play off. Laická veřejnost, ale i odborníci se shodovali na tom, že to bude spíš jen otázka skóre.
Trenér Radim Rulík ovšem znovu ukázal, že na rozhodující zápasy svůj tým připravit umí. Vyřvané hlasivky se tentokrát vyplatily. Češi předvedli v Itálii jeden z nejlepších výkonů olympijské historie. Chybělo málo, a kanadské hvězdy teď seděly v letadle domů.
Co chybělo?
Nebyla by úplně pravda, že bych podobný vývoj předpokládal. Historicky ale vždycky platilo, že pokud národní tým na diskuzích všichni odepisovali, dokázal se v klíčovém momentu semknout a podat vynikající výkon. Ten včerejší předčil všechna očekávání.
Kanadský výběr, proti kterému nastoupili, mnozí označovali za nejlepší tým, jenž kdy pod pěti kruhy startoval. Bylo to bohužel znát, ale trochu zvláštním způsobem. Kanada si nesporně vypracovala řadu šancí, některé ovšem přehrávala až příliš. Ty největší obrana a Dostál v bráně vyřešili. Jenže minimálně 3 ze 4 kanadských gólů padly „z ničeho“. Ze situací, kde nebezpečí prakticky nehrozilo.
A teď už k rozhodčím…
Kanadský čárový na olympiádě
Olympijský hokejový turnaj funguje tak, že každý zápas píská kombinace rozhodčích z NHL a od IIHF. Vzniká tak určitý nesoulad v rozhodování, jelikož co je zvykem pískat NHL, se v Evropě často běžně pouští. A naopak.
Čtveřice rozhodčích určená pro včerejší čtvrtfinále sestávala ze dvou Američanů, Švéda a Kanaďana. Už tohle je na mírně zdvižené obočí. Slabé zastoupení IIHF, a především Kanaďan pískající zápas vlastního týmu? Není přece rok 1926.
Během zápasu to bylo znát, zejména při nekonzistentním posuzování ofsajdových situací, zakázaných uvolnění a sporů ohledně faulů. Z jakéhosi záhadného důvodu vyvolávaly diskuze rozhodčích pouze české zákroky. Kanaďanům toho procházelo až moc.
Opět nekonzistence
Budu se trochu opakovat, ale stejně jako v zápase se Švýcary byli rozhodčí přísní v některých situacích, ale až příliš shovívaví jindy. Mám tím na mysli hlavně vyloučení Kempného ze 32. minuty. Z následné přesilovky Kanada srovnala na 2:2. Přitom se komentátoři shodli na tom, že podobných nefaulů je během každého zápasu nepočítaně.
Nepříjemný zásah hokejkou do tváře Pastrňáka také nevyvolal diskuzi rozhodčích, ovšem když stejnou újmu utrpěl o něco později kanadský hráč, rozhodčí debatovali několik desítek sekund. Divák z toho nabýval dojmu, že se dohadují o tom, jestli by bylo až příliš okaté tohle odpískat.
Asi největší pachuť ovšem zůstává ze situace, kdy v závěru třetí třetiny Nečas jel sám na brankáře a byl viditelně faulován, hned v úvodu akce. Nebylo to nic dramatického, ale rozhodčí z NHL jsou na takové prohřešky extrémně hákliví. Prakticky vždy se nařizuje trestné střílení. Tohle byla takřka učebnicová situace – a zámořští rozhodčí zůstali záhadně němí. Jako by jim někdo ukradl píšťalky.
Hrdost s lehkou pachutí
Je nesporné, že Kanada vyhrála zápas především svou kvalitou. Nelze se však zbavit dojmu, že v rozhodujících momentech, kdy se mohl zápas definitivně zlomit v její neprospěch, ji rozhodčí vždy podrželi. Klíčové výroky vždy vyzněly ve prospěch Kanady.
Nás české fanoušky to mrzí zejména kvůli vyřazení našeho týmu, to je jasné. Týmu, který mnozí z nás před tímto utkáním zatracovali. Nekonzistentní rozhodování rozhodčích je ovšem faktor, jenž hrál roli během celého olympijského turnaje. I včera byl bohužel jedním z těch rozhodujících.
Je na místě být hrdý na českou bojovnost. Včera nechybělo moc, abychom porazili nejlepší tým hokejové historie. Ale je také na místě poukázat, že rozhodování bylo až příliš tendenční. Ostatně se na tom po zápase shodl Nečas i trenér Rulík, který podotkl, že Češi hráli proti šesti prakticky celý zápas. To by bez ohledu na výsledek nemělo zapadnout.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
