Článek
Ráno 1. prosince 1948 bylo v australském Adelaide chladné a ospalé. Na písku Somertonské pláže ležel muž, kterého si kolemjdoucí nejprve nevšímali. Jeho poloha působila klidně, téměř přirozeně.
Až při bližším pohledu se ukázalo, že muž vůbec nereaguje. Oblek měl čistý, boty naleštěné, nic nenasvědčovalo nějakému zápasu nebo nehodě.
Když dorazila policie, rychle bylo jasné, že nejde o obvyklý případ. Muž neměl žádné doklady a nikdo netušil, kdo je. A proč leží mrtvý na veřejné pláži tak, jako by si jen zdřímnul.
Neznámý muž bez jediného vodítka
Vyšetřovatelé zjistili, že mrtvý u sebe neměl absolutně nic, co by mohlo pomoci s jeho identifikací. Na jeho oblečení nebylo nic neobvyklého, až na to, že všechny štítky výrobce byly pečlivě odstřižené. Tento detail vyvolal první podezření, že jeho smrt nebyla jen nešťastná náhoda.
Otisky prstů policii nikam neposunuly. V poválečné Austrálii sice již databáze existovaly, ale muž žádnému dostupnému záznamu neodpovídal. Tělo neneslo známky násilí, podvýživy ani dlouhé cesty.
Spekulace se rychle rozbíhaly dvěma směry. Šlo o sebevraždu, která měla zůstat anonymní? Nebo o někoho, kdo se chtěl skrýt, či byl někým mocnějším skrýván, v době, kdy svět vstupoval do éry studené války?
Slova beze smyslu
Průlom přišel ve chvíli, kdy policie objevila malou, pečlivě zašitou vnitřní kapsu v kalhotách. Uvnitř byl útržek papíru s perským výrazem „Tamám Šud“. Šlo o poslední slova z knihy Rubáiját od Omara Chajjáma.
Útržek s perskou frází, která znamená „konec“ či „je hotovo“.
Vyšetřovatelé se okamžitě obrátili na australskou veřejnost, aby se našel výtisk, z něhož byla stránka vytržena. Po několika týdnech se ozval muž, který tvrdil, že někdo vhodil knihu do jeho auta. Chyběla v ní přesně ta stránka, která obsahovala nalezený text. Jednalo se o poměrně vzácné novozélandské vydání.
Na zadní obálce knihy bylo navíc několik řad písmen. Působily jako šifra, ne jako náhodné čmáranice. A pod nimi bylo dopsané telefonní číslo jedné ženy z Adelaide.
Jistá stopa u nejisté ženy
Telefonní číslo patřilo ženě jménem Jessica (tehdy Thomsonová). Policie ji požádala o výslech. Přiznala, že kdysi vlastnila výtisk knihy Rubáiját a dala jej známému, ale popřela, že by mrtvého muže poznávala. Zdálo se, že tahle stopa nikam nepovede.
Vyšetřovatelé nicméně později uváděli, že při pohledu na sádrovou masku mrtvého reagovala zvláštně. Její výraz podle některých svědectví naznačoval překvapení nebo otřes, i když sama to popírala.
Její role v případu zůstala nejasná. Vyšetřovatelům se ji ani po delší době nepodařilo přesvědčit, aby se jim svěřila s dalšími informacemi. Teorie o možném vztahu mezi ní a neznámým mužem, případně o jejich společné minulosti, se objevují dodnes. Nic ale nebylo doloženo.
Zadní strana knihy s tajemnou šifrou. Její význam se nikdy nepodařilo rozluštit.
Věda a její limity
Patologické vyšetření ukázalo, že muž neměl žádné zjevné zranění ani známku fyzického napadení. Orgány byly v normálním stavu, pouze s několika nespecifickými abnormalitami, které nedávaly jasnou odpověď. Každopádně nešlo o nic, co by záhadu jakkoli vysvětlovalo.
Toxikologické testy nenalezly žádnou jedovatou látku. V roce 1948 ale existovaly jedy, které se tehdejšími běžně dostupnými metodami zjistit nedaly. Vyšetřovatelé proto tuto možnost zcela nevyloučili.
Sádrová maska, kterou policie podle jeho tváře vytvořila, měla pomoci s pozdějším rozpoznáním. Tyto konzervační postupy umožnily, aby se případ o mnoho let později znovu otevřel moderní forenzní analýze.
Další podivné detaily
Boty mrtvého muže byly nápadně čisté. Podrážky vypadaly téměř nové, bez opotřebení, které by odpovídalo delší chůzi nebo pohybu po pláži. Tento detail vyšetřovatele vedl k přesvědčení, že muž na pláž pravděpodobně nepřišel pěšky, nebo zde strávil jen velmi krátkou dobu. Čisté boty tak patřily k prvním náznakům, že jeho tělo mohl na místo nálezu dopravit někdo jiný.
Další klíčová stopa se objevila až o šest týdnů později. Dne 14. ledna 1949 byl na adelaidském železničním nádraží nalezen hnědý kufřík, který byl uložen do úschovny 30. listopadu 1948, tedy den před údajnou smrtí muže. V kufříku se nacházely oděvy a osobní věci, ale i ty postrádaly identifikační štítky.
Policie však objevila několik výjimek: na kravatě bylo jméno „T. Keane“, na prádelním sáčku „Keane“ a na tílku „Kean“. Vyšetřovatelé později dospěli k názoru, že tato jména s mužem nesouvisela. Buď šlo o věci z druhé ruky, nebo o záměrné „falešné“ štítky, které někdo v kufru ponechal, protože věděl, že skutečné jméno jim neodpovídá.
Obsah kufříku byl jinak poměrně různorodý. Nacházely se v něm mimo jiné červené plstěné pantofle, několik párů spodního prádla, pyžamo, holicí potřeby, světle hnědé kalhoty, elektrikářský šroubovák, upravený stolní nůž se zúženou čepelí, nůžky se zaostřenými hroty a malý kus zinkového plechu sloužící pravděpodobně jako pouzdro. V kufru byla rovněž oranžová voskovaná nit značky Barbour, stejný typ, jaký byl použit k opravě podšívky v kapse kalhot, které měl mrtvý muž na sobě. Tento shodný materiál patřil k nejdůležitějším důkazům, že kufřík patřil právě jemu.
Detektivové zkoumají obsah kufříku nalezeného na nádraží.
Stopy vedou za hranice
Další předměty naznačovaly, že některé části oděvu mohly pocházet ze zahraničí. Kabát měl šití typické pro americkou výrobu, které se v Austrálii běžně neobjevovalo. V kufru však chyběly některé položky, jež by se u cestujícího daly očekávat: nenašly se například žádné náhradní ponožky ani osobní korespondence.
Policie se pokusila rekonstruovat jeho pohyb po příjezdu do města. Podle dochovaných záznamů muž zřejmě dorazil nočním vlakem, pravděpodobně z Melbourne, Sydney nebo Port Augusty. Vyšetřovatelé spekulovali, že se poté osprchoval a oholil v přilehlých City Baths, veřejné plavecké hale u nádraží. Následně si měl zakoupit jízdenku na vlak do Henley Beach s odjezdem v 10:50, ale nenastoupil do něj. Zakoupil si rovněž jízdenku na autobus na pláž Glenelg, ani tu však nepoužil. Proč změnil plán a jak se nakonec dostal na pláž Somerton, zůstává nejasné.
Doboví svědci také poznamenali, že úřady vyvíjely pozoruhodně malou snahu totožnost muže odhalit. To vedlo ke spekulacím, že jsou ve hře vyšší politické zájmy.
Nečekaný objev v roce 2022
V roce 2021 bylo tělo exhumováno s cílem získat co nejkvalitnější DNA profil. Věda za posledních 73 let dost pokročila, takže optimismus ohledně toho, že se něco podaří zjistit, byl značný. Následná genealogická analýza nabídla zásadní posun.
O necelý rok později totiž oznámil tým vedený profesorem Derekem Abbottem, že neznámý muž je pravděpodobně Carl „Charles“ Webb, elektromechanik z Melbourne, narozený v roce 1905. Webb měl podle sestaveného rodokmenu žít v době případu v relativní izolaci. Ovšem jeho zmizení nebylo nikdy nahlášeno.
Jeho osobní život toto vysvětlení částečně podporoval. Carl Webb byl ženatý, ale se svou manželkou Dorothy Robertsonovou už několik let před rokem 1948 nežil. Jejich vztah se rozpadl, Webb zůstal bez stálého kontaktu s rodinou a v roce 1951 byl v rozvodovém řízení uváděn jako osoba, která manželku opustila a na neznámém místě žila už několik let. Neexistovalo žádné formální oznámení jeho zmizení, což by vysvětlovalo, proč se jeho jméno nikdy neobjevilo v dobových policejních záznamech.
Tuto identifikaci však policie Jižní Austrálie nikdy oficiálně nepotvrdila. Neměla jak. Chybí nezávislá forenzní shoda se vzorky příbuzných, které se v době nalezení těla přirozeně neodebíraly. Neexistovalo podezření na tuto totožnost. Výsledek je považován za značně pravděpodobný, ale zůstává jen vědeckým návrhem, ne definitivní odpovědí.
Pláž Somerton Park s místem nálezu těla označeným křížkem.
Řada nevysvětlených okolností
Dodnes neznáme přesnou příčinu smrti. Není jasné, jestli šlo o otravu, srdeční selhání, nebo o něco úplně jiného. Stejně tak není vysvětlen nález kusu papíru s nápisem „Tamám Šud“.
Šifra nalezená v knize nebyla nikdy rozluštěna. Kryptologové i amatéři po desetiletí navrhují vlastní interpretace, ale žádná není podložena důkazy. Žádný návrh nebyl objektivně přijat jako funkční.
Neznáme ani důvod odstřižených štítků na oblečení, ač tady nelze pochybovat, že to bylo velmi důležité. Stejně tak nemáme jistotu, zda měl muž v Adelaide nějaké osobní vazby. Část historických materiálů se z policejních archivů mezitím ztratila (což nahrává domněnce o vyšších zájmech), takže některé informace jsou už modernímu bádání nepřístupné. V roce 1986 byl například zničen obsah kufříku jako „nadále nepotřebný“.
Muž, který zmizel z vlastního života
Dnes, více než sedmdesát let po nálezu těla na pláži Somerton, případ stále odolává jednoznačnému vysvětlení. Je možné, že to byl opravdu zmíněný Carl Webb. Stejně tak je ale možné, že na některé věci už nikdy nepřijdeme. Časový odstup v tomhle případě nehraje ve prospěch vyřešení záhady.
Neznáme příběh toho muže před příjezdem do Adelaide ani poslední hodiny jeho života. Víme jen, kde skončil, a jak málo po sobě zanechal. A že to je záhada, která nedá spát celým generacím vyšetřovatelů, záhadologů i amatérských nadšenců.
Sádrový odlitek hlavy a části trupu somertonského muže měly pomoci s pozdější forenzní analýzou.
Jediné sdělení, které přetrvalo, je útržek papíru se stručnou informací: Konec.
Anketa
Zde si můžete přečíst (v angličtině) celou časovou linii případu, což dává představu o jeho složitosti: https://en.wikipedia.org/wiki/Somerton_Man#Timeline
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
