Článek
Na hřebeni nad Horní Blatnou působí krajina klidným a známým dojmem. Stezka se příjemně vine mezi smrky, cesta se lehce vlní a kráčíme po ní rovnoměrným tempem.
Už za pár minut se ale prostor najednou promění. Terén se zlomí, les ustoupí stranou a před člověkem se otevře úzký sráz, který vydechuje chlad.
Tenhle rychlý přechod z běžné stezky k místu, kde cítíme vlhký vzduch stoupající ze dna hluboké propadliny, dokáže zapůsobit. Právě v tom je kouzlo krajiny kolem Vlčích jam. Stačí pár kroků a svět kolem nás je rázem úplně jiný.
Tichý začátek v Horní Blatné
Horní Blatná leží na širokém hřebeni Krušných hor a její historické centrum patří k nejzachovalejším v celém pohoří. Domy tu stojí těsně u sebe, ale za posledními střechami se hned rozestupuje volný prostor lesa.
Město, kde dnes žije sotva 400 obyvatel, má dlouhou hornickou historii. Ostatně už kolem roku 1500 tu stála hornická osada. Voda se tu kdysi sváděla do příkopů, dřevo se spotřebovávalo v hutích a pod zemí se těžil cín. Stopy této minulosti jsou v krajině stále patrné, i když v současnosti už působí jinak než kdysi. Dnes ji dokládá známý Blatenský vodní příkop.
Okolí městečka Horní Blatná dominují mohutné svahy porostlé smrkovými lesy.
Naučná stezka procházející městem představuje nenáročný okruh o délce zhruba pěti kilometrů. Když vyrazíme z města pod zelenou klenbu stromů, hned nasajeme značně odlišnou atmosféru.
Nenápadný propad do Vlčí jámy
Vlčí jáma se objeví úplně zničehonic. Lesní cesta se nezmění, ale zčistajasna se mezi stromy otevře průhled s drsnými skalami.
Na dně propadliny leží jemný chlad, který člověk ucítí ještě předtím, než pozná, odkud přichází. Stěny jámy jsou strmé, šikmé vrstvy skal se nad sebou skládají jako boky dávno zaniklého kaňonu.
Původ útvaru spadá k dolu Wolfgang, jednomu z významných místních cínových dolů ze 16. století. Když se jeho strop zřítil, vznikla proláklina, která se zachovala dodnes.
Z okraje jámy je zajímavé chvíli pozorovat ten kontrast: nahoře se tyčí k obloze rovný, suchý les, dole se válí stíny, které se drží i za jasného dne. Je to taková jemná připomínka, že pod povrchem lesa, v tom úplně spodním patře, leží tajný svět s vlastními pravidly.
Ledové klima v Ledové jámě
Jen o pár desítek kroků dál se rozkládá Ledová jáma. Je o dost menší, ale v jistém smyslu ještě výraznější.
Schody k Ledové jámě.
Uvnitř úzké průrvy vzniká specifické proudění vzduchu. Chladný vlhký vzduch klesá ke dnu, zatímco jeho teplejší vrstva se drží nahoře. Výsledkem je dutina, kde se dlouhodobě udržuje nízká teplota. Sníh a led tu zpravidla vydrží po celý rok.
Když člověk sestoupí k hornímu okraji, změnu teploty hned ucítí. Vůně lesa se promíchá s vlhkem sálajícím z kamenů a vzduch má najednou poněkud hutnější strukturu.
V minulosti se zdejší led využíval k mnoha účelům, třeba v roce 1813 k léčení vojáků zraněných v bitvě u Lipska. Dnes je Ledová jáma spíš místo, kde je dobře vidět, jak může být mikroklima na tak malém prostoru překvapivě stabilní. A jak citlivě, a přitom odolně reaguje na okolní stromy, vítr i roční dobu.
V Ledové jámě narazíte na vrstvu sněhu klidně i v červenci.
Vzhůru na Blatenský vrch
Stezka od Ledové jámy pokračuje dál podél hřebenového lesa. Cesta se lehce zvedá, kořeny vytvářejí přirozené stupně a krajina se otevírá, tentokrát víc do šířky.
Většina návštěvníků pokračuje přirozeně až na nedaleký Blatenský vrch, kde stojí rozhledna. Ta je součástí okruhu a výstup je celkem krátký a rovnoměrný. Z horní plošiny se otevírají široké výhledy na lesy, louky a vzdálené hřebeny, jejichž obrysy asi nejvíc vyniknou za jarního soumraku, tak v polovině dubna.
Procházka mezi jámami a vrcholem ukazuje pestrou tvář Krušných hor. Kamenité chodníky, mladé smrky, občasné mýtiny, travnaté palouky. Výhledy se střídají v rychlém sledu, ale člověku k tomu stačí úplně pohodové tempo. Dá se udržet dlouho a vychutnávat si působivou a přitom návštěvníky zvenčí prakticky neobjevenou krásu tohoto pohoří.
Jedinečnost Vlčích jam
Vlčí a Ledová jáma nejsou jen samostatné přírodní body. Společně tvoří takovou malou galerii krajiny, která má zvlášť tady dvě úrovně: zalesněný skalní povrch a bohatý podzemní svět. Za zmínku stojí, že na skalách najdeme i velmi vzácné druhy mechů.
Když kráčíme nahoře, vnímáme jehličnatý les, světlo, měkký terén. Pod ním však leží skalní dutiny, kde přetrvává chlad, vlhkost a vzpomínky na tvrdou práci, která relativně nedávno živila celou oblast.
Tenhle dvojí charakter vlastně dobře vystihuje celé Krušné hory. Je to přirozeně vrstevnatý region, kde se na malé ploše střídají roviny, rašeliniště, skalní okna i tichá místa mezi smrky. Člověka to nutí přirozeně zpomalit a vnímat krásu tohoto problematického regionu. Není to národní park, ale měl by být.
Stezka k jámám vede nesmírně příjemnou krajinou, která si nezadá ani s Krkonošemi. V zimě se sem ale raději nepouštějte, napadají klidně i dva metry sněhu.
Praktické informace
- Start: ideálně z centra Horní Blatné; značená naučná stezka je přehledná.
- Délka: celá trasa má přibližně 5 km; okruh zabere dvě až tři hodiny podle tempa a případných zastavení. Samotné jámy leží jen asi 500 metrů od okraje obce.
- Terén: lesní cesty, kořeny, kameny; po dešti mohou být okraje jam vlhké. Přímo do jam se nesmí, můžete jen nahlédnout z vyhlídkových míst.
- Značení: sedm informačních panelů po cestě (česky i německy).
- Sezóna: od jara do podzimu; v létě hodně překvapí studené mikroklima Ledové jámy. V zimě přístupné, ale obvykle tu leží hodně sněhu (i přes 100 cm).
- Možnosti navíc: Blatenský vrch s rozhlednou, Blatenský vodní příkop, kratší okruhy v okolí města.
Místo, kde vnímáte krajinu jinak
Vlčí jámy zaujmou tím, jak rychle dokážou změnit vnímání prostoru, klimatu i času. Člověk jde běžným lesem, dívá se kolem sebe, ale stačí několik kroků a krajina před ním otevře nečekané okno do historie.
Tyhle nevelké propadliny nejsou jen geologickou a těžební památkou. Jsou drobným připomenutím toho, že krajina má často mnohem bohatší dějiny, než je na první pohled patrné. A že někdy právě tahle nenápadná místa nás přimějí se na chvíli zastavit, zamyslet a nabrat energii. Okolí Vlčích jam je k tomu jako stvořené.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
