Článek
Každý fanoušek, který letošní turnaj nevzdal po zápase Česka se Slovinskem, moc dobře ví, jak na tom oba týmy papírově jsou. Mnozí ovšem při pohledu na tabulku lehce znejistí. Opravdu to bude tak snadné, jak se obecně očekává?
Český „Červený kříž“ v akci
Češi mají v kádru zvučnější jména, silnější individuality a v zádech sebevědomí z vybojovaných zápasů. Zvlášť ten s Itálií bolel, ale tři body jsou doma. Bookmakeři mají o favoritovi jasno a většina českého národa už v sobotním programu automaticky počítá pro Červenku, Kempného, Kořenáře a spol. s povinnými třemi body.
Právě v téhle bezbřehé jistotě se ale skrývá naše největší hokejové prokletí. Český hokejový tým totiž historicky neumí nic tak dokonale, jako selhat v roli jasného favorita. Kupodivu opačná role nám svědčí náramně. Vzpomeňte třeba na únorové olympijské čtvrtfinále.
Zatímco proti Švédům nebo Kanadě dokážeme na ledě nechat duši, padat do střel a hrát na hranici sebeobětování, proti soupeřům v krizi se v našich hokejistech pravidelně probouzí jakýsi syndrom hokejového Červeného kříže.
Slováci o přežití, Češi o čest
Slováci, ač tomu tabulka na první pohled nenasvědčuje, jsou momentálně v pozici zahnaného zvířete. Vědí, že pokud v sobotu ve Fribourgu nevybojují body, turnaj pro ně může skončit už po základní skupině.
Rozjetá Kanada a Švédové s tradičně silnými přesilovkami jim už nic nedarují. Naopak Norové, kteří měli na lopatě Kanadu, mohou podobně zaskočit Švédy i Čechy. Slovensko může skončit páté i s 11 body.
Do zápasu tak Slováci dají dvě stě procent své pověstné energie a emocí. Co na to odpoví česká strana? Pravděpodobně půjde o naši klasickou, lehce profesorskou bohorovnost.
Tou taktikou, kdy si naši kluci podvědomě říkají, že se soupeř porazí sám, protože má přece v nohách těžší turnajový program a už mu dochází dech. Někdy to funguje, někdy ale ne. A jindy je z toho pořádné trápení.
Pohled na aktuální tabulku skupiny B je sice pro české ego bolestivý, ale karty jsou rozdané jasně. Ano, Slovensko mělo o hodně snazší úvodní los. To ale nic nemění na tom, že má psychologickou výhodu.
Pohled na tabulku skupiny B ve Fribourgu je před pátečními zápasy hodně nečekaný.
Faktem je, že se na nás v tabulce dívají seshora. My – přiznejme si to, mistři světa v hledání chyb na rozhodčích a ledu – v tuhle chvíli na Slováky ten bod ztrácíme.
Federální solidarita na prvním místě
Sobotní zápas tak nabízí ideální příležitost k završení této diplomatické mise. Nebylo by vlastně krásné jim ty body nechat a zachránit jim šampionát? Slovensko ve čtvrtfinále proti Finům nebo Švýcarům, to zní tak nějak lépe než Dánsko, ne? Ta vlajka tam prostě jaksi patří.
My pak sice v diskuzích tradičně popliveme trenéra a nominaci, ale v rámci federální solidarity budeme mít čisté svědomí. Sobotní derby koneckonců, jak už to tak bývá tradičně, nebude ani tak o hokejových dovednostech, jako spíš o tom, zda český tým dokáže udržet koncentraci celých šedesát minut. Pokud by to dokázal, přejede kohokoli.
Jenže ruku na srdce – na to jsme v hokejové historii až moc velcí kavalíři, kteří rádi pomáhají slabším a oživují klinicky mrtvé soupeře.
Jestli mám být upřímný, klidně vsadím boty, že místo klidného vítězství nás čeká infarktový zápas, ve kterém budeme v poslední třetině s jazykem na vestě dotahovat slovenské nadšení.
Bude to náročný zápas i pro fanouška, navíc v horkém květnovém počasí. Kdo máte klimatizaci, už ji raději chystejte. Tohle bude bolet.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
vlastní názory autora
