Článek
Psala se 79. minuta zápasu, když se měla do českých fotbalových srdcí po dlouhé době vlít čistá, nefalšovaná euforie. Jen dvě minuty poté, co nám střídající Marco Pašalić zasadil krutou ránu na 1:2, se v Edenu rozjela akce, jakou jsme u národního týmu neviděli roky.
Byl to moderní, bleskový a naprosto luxusní protiútok v podání nové krve. Stadion bouřil, lavička skákala a teplický dravý křídelník Matěj Radosta, který přišel na hřiště jako střídající žolík, s přehledem propálil Livakoviče.
Hráči se kupili v objetí na trávníku a na tabuli svítilo skóre 2:2. Jenže pak přišel mor moderního sportu. Italský rozhodčí Simone Sozza si přiložil prst k uchu a znehybněl. Naděje tisíců fanoušků se rázem ocitly v rukou chladných algoritmů.
Verdikt? Těsný ofsajd v samotném zárodku akce, o dvě přihrávky zpět. Gól neplatí.
Fotbal zase jednou prohrál se sterilní technologií.
Digitální pravítko zabíjí vášeň
Zápas proti Chorvatsku v úvodu Ligy národů sice skončil nešťastnou porážkou 1:2, ale pro mě osobně hlavně potvrdil jednu věc. VAR v současné podobě fotbalu neprospívá. Naopak ho pomalu a systematicky zabíjí.
Bereme totiž divákům to nejcennější – okamžitou explozivní radost z gólu. Dnes už se po vstřelení branky nemůžete bezprostředně radovat. Každý fanoušek na tribuně i u televize podvědomě čeká a trne.
Snad to nezruší VAR…
Nekoukáte na střelce, hypnotizujete očima asistenta s praporkem nebo hlavního sudího, zda nezačne kreslit do vzduchu pověstný obdélník. Čeká se, jestli komise u videa nenajde nějaký mikroskopický prohřešek, kterého si lidské oko na hřišti nemělo šanci všimnout.
Ofsajdové pravidlo bylo zavedeno kvůli tomu, aby útočníci neparazitovali ve vápně soupeře a nečekali tam na dlouhé nakopávané balóny. Mělo bránit zjevné nespravedlnosti. Nikdy nebylo zamýšleno tak, aby se digitálním pravítkem zkoumalo, jestli měl útočící hráč špičku kopačky nebo rameno o dva centimetry dál než poslední obránce.
Pravidlo o ofsajdu mělo bránit toxické taktice vyčkávání u branky soupeře, ne zkoumat rozdíly v řádu pár centimetrů.
Pokud rozhodčí na hřišti takovou situaci pustí, protože v reálném čase působí naprosto čistě, má gól prostě platit. Malá lidská chyba k fotbalu vždy patřila a dodávala mu příběhy. VAR z něj dělá sterilní laboratorní experiment; exaktní pojetí vítězí nad emocemi.
Nečekaná španělská revoluce
Přitom je škoda, že se po zápase řeší hlavně video. Výkon národního týmu zaslouží uznání. Ostrá premiéra nového trenéra, Španěla Santiho Deniy, totiž ukázala přesně to, po čem český fanoušek tak dlouho volal.
Reprezentace pod jeho vedením konečně hraje stylem, který má hlavu a patu. Denia týmu vtiskl moderní, evropskou tvář. Už jsme neviděli alibistické nakopávání na náhodu ani ustrašený, hluboký blok na vlastní polovině.
Netvrdím, že jsme byli lepším týmem. Chorvaté jsou opravdu zkušení a kvalitní a na hřišti to bylo znát. Ale dalo se na to koukat.
Proti elitnímu evropskému soupeři, v jehož středu stále kraluje nestárnoucí Luka Modrić, jsme předvedli odvážný fotbal postavený na rotaci hráčů, rychlé kombinaci po zemi a vysokém presinku. Češi se nebáli tvořit a na hřišti působili jako sebevědomé mužstvo, které přesně ví, co chce hrát.
Když Karabec v 54. minutě po parádní přihrávce Adama Hložka vyrovnával na 1:1, byla to zasloužená odměna za občasné pasáže, kdy jsme balkánského favorita přehrávali. Mladíci v čele s Karabcem či Lukášem Ambrosem ukázali obrovský potenciál.
Ani po druhém inkasovaném gólu tým nesložil zbraně a okamžitě odpověděl nádhernou akcí, kterou nám video tak krutě sebralo.
Vypněte obrazovky, vraťte nám fotbal
Santi Denia už v prvním zápase ukázal, že sázka na zahraničního odborníka byla po neúspěšném MS správný krok. Dokázal tým namotivovat, vtiskl mu jasný taktický plán a nebál se poslat na hřiště neokoukané tváře z domácí ligy. Pokud budeme v tomhle progresivním trendu pokračovat, o herní budoucnost českého fotbalu strach nemám.
Starost mi ovšem dělá směr, kterým se fotbal ubírá na globální a technologické úrovni. Pokud budeme i nadále upřednostňovat milimetrové linie u videa před emocemi a plynulostí hry, postupně vyženeme ze stadionů to nejdůležitější: vášeň fanoušků.
Včerejší zápas v Edenu měl skončit spravedlivou remízou 2:2. Ne protože to schválil nebo neschválil počítač, ale protože si to oba týmy za úsilí a předvedenou hru zasloužily.
Vraťte lidem fotbal na hřišti a vypněte ten VAR! Měřit milimetry už nikoho nebaví.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
vlastní názor autora po sledování zápasu Česko – Chorvatsko
