Článek
Na počátku 20. století Rusové dokončili kolonizaci Sibiře. Stále však nevyřešili nejpalčivější problém své ekonomiky: přístup k nezamrzajícímu přístavu, který by umožňoval vyvážet suroviny na otevřené moře. Pozice v Kaspickém, Černém, ba ani Baltském moři nebyly pro tyto účely vhodné. A tak se ruská pozornost obrátila na východ, do Pacifiku. Celkem logicky bylo jako první na ráně Japonsko.
Daleká cesta za porážkou
Rusové měli proti Japoncům jeden hodně velký hendikep. Jejich ekonomika i vojenské síly byly soustředěné především v Evropě, na válčení v Asii nebyly připravené. Když v roce 1904 vypukla rusko-japonská válka, bylo nutné přesouvat ohromné množství lidí i techniky tisíce a tisíce kilometrů na východ. Japonci bojovali v podstatě doma. Tvrdé boje probíhaly v Mandžusku (dnešní severovýchodní Čína) a brzy bylo zřejmé, že Rusové tahají za kratší konec.
Úkolem dopravit zásoby, posily a další materiál na Dálný východ byla pověřena Baltská flotila, optimisticky nazvaná 2. tichomořská eskadra. Do jejího čela byl jmenován admirál Zinovij Petrovič Rožestvenskij, který dosud působil v námořnictvu jen na nižších pozicích. Na 33 000 kilometrů dlouhou cestu z Baltského moře vyrazila už v říjnu 1904 a do konce roku se dostala na Madagaskar. Takto výrazný pohyb námořních sil neušel pozornosti světového tisku, takže Japonci byli o ruských posilách informováni velice podrobně.
Ruský admirál Zinovij Petrovič Rožestvenskij velel v bitvě u Cušimy ruské flotile. Byl tak u její největší porážky v historii.
Rožestvenskij se už na Madagaskaru dozvěděl, že 1. tichomořská flotila, s níž se měl spojit, byla z velké části zničena, a že mandžuský přístav Port Arthur padl do rukou Japonců. Usoudil, že za těchto okolností nemá smysl pokračovat v plavbě, ovšem car Mikuláš II. si postavil hlavu a nařídil mu, ať s loděmi pokračuje do Vladivostoku. Po cestě kolem jižní Asie také dostal posily v podobě zbytku loďstva kontradmirála Nikolaje Něbogatova: jednu bitevní loď, tři obrněnce pobřežní obrany a starý křižník.
Po mnoha měsících na cestě nebyl stav lodí ani posádky kdovíjaký a ani na moment překvapení Rusové spoléhat nemohli. Rožestvenskij tedy usoudil, že nejrozumnější bude vydat se do Vladivostoku co nejkratší cestou, nebo by tam také nemusel doplout vůbec. Od pobřeží Vietnamu tedy směřovala ruská flotila do Vladivostoku podél pobřeží Filipín, a pak zamířila ke Koreji.
Největší námořní bitva od Trafalgaru
K námořní bitvě u Cušimy došlo ve dnech 27. a 28. května 1905 v Cušimském průlivu. Tenhle poměrně mělký průliv leží mezi korejskou pevninou a japonským ostrovem Kjúšú. Právě tudy musela ruská flotila proplout, pokud nechtěla obeplouvat japonské ostrovy z vnějšku a čelit nevyzpytatelnému počasí Tichého oceánu. Japonské císařské flotile velel zkušený admirál Heihačiró Tógó, který správně odhadl, že Rusové se nebudou pokoušet plout jinou než přímou cestou.
Ruská flotila měla k dispozici 8 bitevních lodí, 3 pobřežní bitevní lodě, 8 křižníků, 9 torpédoborců a blíže neurčený počet pomocných plavidel. Japonská flotila v některých aspektech zaostávala: měla sice jen 5 bitevních lodí, ale zato 23 menších křižníků, 20 torpédoborců a 16 torpédových člunů. I ji doprovázelo značné množství pomocných plavidel. Tradičně se očekávalo, že počet bitevních lodí bude rozhodujícím faktorem.
27. května dopoledne vplula ruská flotila do Cušimského průlivu se záměrem co nejrychleji dosáhnout Vladivostoku. V té době ji od něj dělilo ještě dobrých tisíc kilometrů. Japonská flotila ji s předstihem očekávala v připravených pozicích, protože ruský postup díky světovému tisku sledovala už od Madagaskaru. Ostatně Britové, kteří měli k dispozici zpravodajských informací nejvíce, byli v té době spojenci Japonska.
Kolem poledne došlo k prvním střetům. Ruské lodě měly značné rozestupy, což Japoncům umožnilo dostat se mezi ně ve formaci ve tvaru písmene T. Ta umožnila japonským lodím střílet plné boční salvy, zatímco mnoho ruských lodí mohlo využívat jen přední děla. Když byla zničena ruská vlajková loď Kňaz Suvurov, začala se celou ruskou flotilou šířit panika.
Vlajková loď ruské flotily Kňaz Suvurov, vyfotografovaná ještě v roce 1904 v Kronštadtu u Petrohradu.
Noc z 27. na 28. května byla pro ruské loďstvo krušná. Japonci proti rozprášeným zbytkům flotily nasadili torpédoborce a torpédové čluny. Ruské protiúdery byly zmatené a nekoordinované a neměly na Japonce větší efekt. Část lodí se vzdala, řada dalších byla potopena.
Ráno 28. května ukázalo, že ruská 2. tichomořská eskadra prakticky přestala existovat. Její lodě byly buď potopeny, zajaty Japonci nebo internovány v neutrálních přístavech. Pro Rusko to bylo naprosté fiasko.
Japonci měli v celé bitvě jen 117 padlých a 583 zraněných mužů a přišli o 3 torpédové čluny. Naproti tomu ruské ztráty byly děsivé: 5045 padlých, 803 zraněných, 6016 zajatých. Ztratili celkem 21 lodí a řada dalších byla zajata nebo odzbrojena. Moderní terminologií bychom řekli, že to byl od samého začátku zápas na jednu branku.
Samotný admirál Rožestvenskij byl v bitvě zraněn střepinou do hlavy a později zajat japonským námořnictvem. Po uzavření Portsmouthské mírové smlouvy (5. září 1905 v USA) byl propuštěn a vrátil se do Ruska. Jako někteří další důstojníci byl postaven před vojenský soud. Většina obviněných tam byla odsouzena k smrti nebo k doživotnímu žaláři. Stejně jako v jiných monarchiích té doby to bylo jen naoko: následně byli omilostněni carem, případně byl trest změněn jen na několik měsíců vězení.
Pohled na bitvu u Cušimy očima dobového japonského malíře.
Admirál Rožestvenskij zemřel na svobodě, ve svém petrohradském bytě v roce 1909. Zbylých několik let života trávil v osamění.
Úsvit moderních námořních bitev
Jednalo se o první velkou námořní bitvu, ve které hrály zásadní roli rádiová komunikace, moderní dělostřelectvo a torpéda. Výsledek byl však předvídatelný nejen z důvodu technologické převahy Japonců, ale také díky jejich vyšší morálce. Posádky ruských lodí, v té době na cestě oceánem už více než sedm měsíců, byly na pokraji sil.
Bitva u Cušimy znamenala jednoznačný konec ruské námořní dominance v severním Pacifiku. Také to byl jeden z mála případů, kdy asijská velmoc (Japonsko) jednoznačně porazila ve válce velmoc evropskou (Rusko). V Rusku porážka ve válce urychlila vnitřní krizi a způsobila revoluci v roce 1905. Problémy carského režimu, jako byla přebujelá byrokracie, špatné vedení a zaostalost v technologiích i vojenských strategiích, ukázala v plné nahotě.
První loď, kterou v bitvě u Cušimy Japonci potopili, byla velká bitevní loď postavená v 90. letech 19. století. Na snímku v tuniském přístavu Bizerte.
Naproti tomu Japonsko začalo být poprvé vnímáno jako světová velmoc, se kterou je potřeba počítat. Britové s ním ostatně uzavřeli alianci už v roce 1902, což se nyní ukázalo jako dobře zvolená strategie. Bohaté využití radiové komunikace a torpéd navíc inspirovalo i méně tradiční námořní velmoci, jako byly Německo a USA, aby do těchto technologií budoucnosti více investovaly. Znamenalo to nové závody ve zbrojení. Jejich efekt se projevil už v první světové válce.
Na vojenských akademiích se bitva u Cušimy dodnes vyučuje jako ukázka správného velení, využití logistiky a připravenosti. Technologie a taktika mohou totiž lehce převážit misku vah nad početní převahu, což je relevantní i dnes – například při využití dronů proti silnějšímu nepříteli. Bitva také značně posílila japonský nacionalismus, který přispěl ke druhé světové válce.
Od bitvy u Cušimy před pár dny uplynulo už 120 let. Ruský problém s přístupem na volné moře, který je prvotní příčinou mnoha válek s touto zemí, ovšem trvá dodnes.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
