Článek
Občas má člověk pocit, že v životě potřebuje kompas. Pokud vám stejně jako mně někdy připadalo, že na vašich činech a rozhodnutích vlastně vůbec nezáleží, že žijete jaksi naprázdno a že kdybyste byli zítra vymazáni z existence, málokdo by si toho všiml, nezoufejte. Řešení je poměrně snadné.
Já byl vždycky od přírody kreativní člověk, což je v kontextu hledání smyslu života učiněná spása. Díky tomu totiž nepotřebujete ostatní lidi k tomu, abyste se zabavili. I bez kamarádů jsem tak mohl vytvářet vlastní fotbalové turnaje, malovat scény z bitev s Indiány na Divokém západě nebo pořádat závody různých modelů aut na skluzavce připevněné v dětském pokoji na žebřinách. Obzory se mi neskutečně otevřely hlavně krátce před 5. narozeninami, kdy jsem se naučil číst a psát.
Odpovědnost v každodenním životě
Ne každý má ovšem to štěstí, že by ho podobné věci naplňovaly. A naopak, když se člověk, zvyklý žít naplněný život díky vlastní kreativitě, dostane mezi lidi a pocítí potřebu (či tlak okolí) se s nimi spojit, často to nefunguje. Může mít pocit, že ho ti lidé nechápou, a že on nechápe je. Že se jejich preference a vůbec styl komunikace totálně míjejí. Je to frustrující.
Být ostatními odmítán není příjemné. Někomu se povede to vyřešit už v dětství, někomu nikdy.
Řešením v tomhle případě není nátlak na ostatní, aby vás mezi sebe přijali. Není to ani přetvořit svou osobnost tak, abyste byli otevřenější, zábavnější, vtipnější, dominantnější, nebo cokoli jiného, aby vás lidé začali respektovat a byli na vás vůbec zvědaví. Tyhle prvky přitom mezi svými vrstevníky ve škole i později zaznamenáte, jsou naprosto běžné. Nedá se říct, že by to byl projev zdravé osobnosti. Bez ohledu na konkrétní formu je to volání ve stylu „Mějte mě rádi!“. Po tom toužíme všichni, jen dlouho nevíme, jak na to.
Dramatický posun v životě většiny lidí nastane, pokud se jim narodí dítě. Jistě znáte ze svého okolí příklady toho, jak moc to člověka změní. Pro slova, že se z nesnesitelného spratka (klidně ještě ve 40 letech) stane milující a zodpovědný rodič, nemusím chodit nikterak daleko. Děje se to. A přesně v té odpovědnosti je to kouzlo.
Aby nedošlo k mýlce, rozhodně nedoporučuji každému, aby si co nejdříve udělal dítě. Pokud však jste mladí a máte pocit, že váš život uvízl na mrtvém bodě, možná vám v něm chybí trochu víc odpovědnosti. Nemusí to být nic velkého, pro začátek si kupte třeba kytku nebo rybičky. Najednou zjistíte, že tu kytku musíte občas zalít, aplikovat postřik proti mšicím, rybičkám pořídit akvárium, pravidelně je krmit a čistit jim filtr. Pečujete o ně z vlastní vůle. A rázem máte ze života lepší pocit.
Vyšší úroveň sebepoznání
Když už se zvládnete postarat o kytku nebo o rybičky, můžete jít dál. Extrémně nenáročné zvíře je třeba králík – zvlášť pokud žije ve dvojici nebo ve větší skupině, nemusíte mu věnovat skoro žádnou pozornost. I tak ale potřebuje přístup k senu a čisté vodě, volný prostor na pobíhání, občas dát pamlsek, pohladit, vyčistit ubikaci. Králíkovi je jedno, jestli jste zrovna vyhráli v loterii nebo vás dneska vyhodili z práce. Nemůžete ho nechat umřít hlady, protože budete celý víkend oslavovat nebo utápět svou bolest v alkoholu.
Mít domácího mazlíčka je taková mírná až střední úroveň odpovědnosti. Pokud to není pes, nevyžaduje vaši pozornost tak často.
Kam tím mířím, je asi jasné. Díky péči o něco nebo o někoho a odpovědnosti, kterou za něj přijímáte, máte větší kontakt s realitou. A taky to oslabuje vaše ego, což je nesmírně pozitivní účinek. To, co děláte, nemá vliv jen na vás samotné, ale i na svět kolem vás. Ono to platí obecně, ale tyhle případy to ukazují naprosto názorným způsobem. Jakmile žijete ve světě, který není jen o vás a vašich rozmarech, ale je tvořen sítí vzájemných vztahů, odpovědnosti a péče, jste spokojenější.
Funkční svět nevytvoříte svůdnými pózami z posilovny, které sdílíte na instagramu, ani rádoby moudrými citáty. To je pravý opak seberozvoje: je to volání „Všimněte si mě! Mějte mě rádi!“. Proč by vás neměli rádi, že? Vždyť vás sleduje už 10 000 lidí. V takovém případě se ozývá vaše dětské já, které ještě nenašlo své místo ve světě. Není to žádný zločin. Někomu se to nepovede celý život.
Svoboda musí mít hranice
S tím dost úzce souvisí dnešní módní trendy životního stylu, která nám v podstatě říkají, že na všechno máme právo a že naši svobodu nesmí nikdo v ničem omezovat. Je to daň za pohodlný život, který žijeme – dneska se nemusíme bát, že nás zatknou, protože čteme nevhodné knihy nebo protože bratr emigroval do Západního Německa. Atmosféra všeobecné svobody nám dává pocit, že můžeme všechno a že je všechno extrémně jednoduché. Jenomže ono je to často naopak.
Vzpomeňte si na film (či povídku od Stephena Kinga) Vykoupení z věznice Shawshank. Andy Dufresne je poměrně úspěšný právník, který má krásnou manželku a žije ve světě, kde mu v zásadě nic nechybí. Když je však jeho manželka zastřelena a on se ocitne neprávem za mřížemi, přijde lusknutím prstů o všechno. A přesto právě až ve vězení, na místě, kam se nikomu nechce, si najde toho nejlepšího kamaráda.
Hloubku a funkčnost vztahů totiž často neurčuje svoboda vybrat si to nejlepší, co je k dispozici. Jsem přesvědčen, že my lidé to neumíme. Který muž, kdyby měl k dispozici tisíc žen, by si mezi nimi dokázal vybrat tu, se kterou dokáže prožít ten nejvíc šťastný a naplněný život? Může se nám to nelíbit, ale k volbě obvykle musíme být dotlačeni vnějšími okolnostmi. Za socialismu museli mít lidé mezi sebou hlubší vztahy, protože bez nich by byli ztraceni. Dnes nejsou – a tak je nemají.
Dnešní módní pojetí svobody nám říká, abychom se vyhýbali závazkům. Díky tomu můžeme cestovat kamkoli, pracovat odkudkoli, navazovat náhodné známosti kdekoli na světě. A ano, nezpochybňuji, že v určité fázi života by si to měl každý vyzkoušet. Bez určitých kotevních bodů, které udržují náš život při zemi, si však většina z nás po určité době začne připadat prázdná.
Maslowova pyramida potřeb staví na vrchol potřebu seberealizace. Tu jistě může mnohým lidem dodávat svoboda cestovat, pracovat, stýkat se s kým chceme. Jenomže opomíjíme skutečnost, že se zaměřujeme na její vrchol – aniž bychom měli postavené základy.
Maslowova pyramida potřeb. Jako každá stavba, i tahle pyramida se staví od základů směrem vzhůru.
Závislost je opak smyslu
Opačná situace pak nastává, kdy člověk podléhá nějaké závislosti. Je přitom jedno jaké. Závislost si s ohledem na mediální pokrytí nejčastěji spojujeme s drogami, jako je alkohol nebo nikotin, či třeba s pornem. Závislostí je ale nepřeberné množství: někteří lidé jsou závislí na romantických vztazích či sexu, jiní jsou posedlí fyzickým vzhledem, posilováním nebo klidně i prací (sen každého zaměstnavatele).
Pro hranici mezi neškodnou zálibou a nezdravou závislostí existuje poměrně jednoznačné pravidlo. Ve chvíli, kdy kvůli své „zálibě“ odkládáme povinnosti běžného života, nebo na ně do určité míry rezignujeme, jen abychom mohli tuhle zálibu provozovat, jde o závislost. Když chodí člověk pozdě do práce nebo do školy (a co nejdříve odtamtud mizí), aby mohl uspokojit svou závislost, je hranice definitivně překročena.
Opět platí, že závislost je svým způsobem hlas vnitřního dítěte, které nenašlo své místo ve světě. Chceme dělat pořád to, co nás baví, díky čemu se cítíme líp, a vyhýbat se věcem, které jsou nepříjemné. Jenomže stejně jako dítě časem dospěje, i nás nevyhnutelně dostihnou povinnosti, a především přestane nás bavit si jenom hrát. Hrát si totiž není rutina, je to její opak. Když je pro nás rutinou opíjet se každý pátek v hospodě nebo si každé ráno pouštět porno, už to není zábava. Je to spíš za trest.
Co s tím?
V knize Stopařův průvodce po Galaxii od britského spisovatele Douglase Adamse výkonný počítač po 7,5 milionu let výpočtů uvedl, že odpověď na „Základní otázku života, vesmíru a vůbec“ je „42“. Protože tuhle odpověď nechápeme, celkem jasně to ukazuje, že neznáme tu správnou otázku.
V našem případě nebude ta správná otázka znít, jaký je smysl života. Bude znít spíš nějak takhle: „O co se chci postarat?“. Odpověď na ni je první krok k tomu, abychom žili naplněný život. Jeho smysl totiž rozhodně není ve vyhýbání se odpovědnosti. Je v tom, abychom si té odpovědnosti postupně brali více a více, a dokázali se tak propojit se světem kolem nás. Ovšem jen takové, která pro nás bude smysluplná.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
video o závislosti (v angličtině): https://www.tiktok.com/@rabbi_shais_taub/video/7430555774721510699
