Článek
Jak jsem pochopil z několika článků, které se v poslední době na tohle téma vyrojily, kouření sousedů na okolních balkonech trápí obzvlášť v letních měsících řadu lidí. Je to pochopitelné – když ve večerních hodinách po úmorných vedrech odestřete závěsy nebo roztáhnete žaluzie a otevřete okna dokořán v očekávání vítaného přílivu chladného vzduchu, to poslední, po čem toužíte, je odporný nikotinový zápach od sousedů. A to nemluvím o případech, kdy kouří marihuanu, případně se sejdou dva takoví výtečníci, takže se z jednoho balkonu line smrad cigaret a z druhého jointů. Skutečně kulturní zážitek.
Zcela bez mučení přiznávám, že jsem neměl tušení, že ve většině stanov bytových družstev je zapovězeno užívat balkony a jiné společné prostory způsobem, který by mohl být ostatním uživatelům bytových domů na obtíž. Je to naprosto logické; o nadměrný zápach, hluk a další nepříjemnosti nikdo nestojí. Osobně bych to aplikoval i na vytírání chodeb domu jakýmsi příšerným přípravkem, který se ze všeho nejvíc blíží „vůni“ octa smíchaného se zkvašenými mandarinkami, a zakázal používat výtah ženám, které na sebe nastříkají před odchodem na rande (nebo kam) tolik parfému, že v něm vyhubí všechen kyslík, ale mé názory jsou přece jen trochu radikální. Je mi jasné, že žádat po lidech ohleduplnost, nebo dokonce upřímnou starost o zájmy ostatních lidí, je v dnešní době trochu moc. Často tak chodím do pátého patra po schodech a jsem v nejlepší kondici, co jsem kdy byl.
Podobné řešení, kdy bych nepříjemnou situaci proměnil ve stav, který mi vlastně prospěje, mě však ohledně kouření a hulení na okolních balkonech dlouho nenapadalo. Napadlo mě, že se třeba dám dohromady se ženou, která bude kouřit, a budu špehovat sousedy, kdy vypustí děti na balkon, a tehdy vyšlu na balkon s krabičkou cigaret svou vyvolenou, s tím, ať se vrátí nejdřív za hodinu, až mi skončí fotbal. Tahle představa ztroskotala na několika věcech. Nejsem zrovna typ na vážné seznamování, a když už, kouření by pro mě bylo jedním z nejvážnějších eliminačních kritérií. Vážnějším důvodem bylo to, že sledovat sousedy, kdy jim můžu škodit, je trochu moc práce. A především mi připadalo, že kouření asi bude těžko tak moc vadit někomu, kdo sám kouří.
Přišlo zase léto a já jsem se ve svém bytě, nešťastně orientovaném na západ, opět pekl. Rozhodl jsem se, že zde končí legrace, a protože byt sdílím se zvířaty, která horko nesou ještě hůř než já, bude potřeba ho vychladit. Prozkoumal jsem nabídku a za vcelku rozumných 10 tisíc korun jsem pořídil mobilní klimatizaci včetně látkové kapsy na okno, do které se umístí trubka pro vývod horkého vzduchu. Když jsem se rozhodoval, do kterého okna odvod umístit, napadla mě jedna z nejlepších myšlenek v životě. Hned napravo od mého krajního okna v obývacím pokoji se totiž nachází balkon, na který chodí soused pravidelně (a nepříjemně často) kouřit. Jal jsem se tedy instalovat kapsu na obvod okna. Soused zrovna přišel na cigaretu, chvíli mě se zájmem pozoroval, pak vyfoukl kouř mým směrem a s blahosklonným úsměvem zalezl.
Se zadrženým dechem (už se mi černalo před očima) jsem dílo dokončil, rozepnul zip na kapse a vytáhl trubku klimatizace otvorem ven. Po zapojení a nastavení teploty na 24 stupňů jsem s uspokojením zaznamenal, že proud horkého vzduchu míří přímo na sousedův balkon. Po několika dlouhých červencových dnech intenzivního používání klimatizace začaly jakési kytky, které tam pěstoval a které podezřele připomínaly konopí, vadnout a usychat. Soused se na balkoně objevoval stále, ale čím dál výrazněji nadával na vedro, a jeho kuřácké pauzy se zkrátily na minimum.
Po určité době se soused na balkoně přestal objevovat úplně. Klimatizace tedy splnila hned dva cíle: zlikvidovala největší zdroj smradu z cigaret šířícího se do mého bytu, a ještě mi v parných červencových dnech (kdo nikdy nežil v Praze, neumí si zdejší klima představit) poskytuje vítané osvěžení.
Samozřejmě jsem si říkal, jestli vytloukat klín klínem je v téhle situaci to nejlepší řešení. Dospěl jsem však k závěru, že ano. Zlikvidovat nelegální pěstírnu marihuany, vyhnat kuřáka z jeho rajónu, který přímo ohrožuje bezpečnost a příjemné ovzduší mého bytu, a ještě si jako bonus vychladit domácnost, to je skvělý výsledek. Jsem mladý člověk a než situaci zbytečně vyhrocovat přes nějaké domovní předpisy a schůze družstva, upřednostnil jsem zábavnější řešení. A kdyby si soused náhodou chtěl stěžovat, vždycky můžu klimatizaci posunout o okno dál. Jakmile mě však začne znova obtěžovat zápachem, dávám ji zpět na původní místo vedle jeho balkonu. A v případě potřeby kupuji výkonnější model, který mu tam spálí vedle rostlinek i květináče. Sousedské soužití přece člověka musí hlavně bavit.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
vlastní zkušenost autora se sousedskými vztahy v bytovém domě na západě Prahy
