Článek
V podcastu Ve vatě od Seznam Zpráv vystoupil investor do nemovitostí, který má údajně přes 200 nemovitostí a 15 hypoték. Takové investice ale společnosti nijak neprospívají. Na rozdíl od investic do výroby nebo inovací nepřinášejí více zboží, vyšší produktivitu ani méně práce. Naopak; masové skupování bytů zvyšuje ceny a snižuje dostupnost už tak nedostatkového statku, jakým je bydlení. Jediný, kdo z tohoto spekulování profituje, je samotný investor, a to na úkor ostatních.
Podobných patologických jevů existuje jistě více. Co ale tuto situaci posouvá do absurdní roviny, je skutečnost, že tento typ činnosti stát fakticky dotuje. Pojďme si vysvětlit jak.
Daňová úleva je účetně ekvivalentní státní dotaci. Představme si zaměstnankyni, která vydělává 30 000 Kč čistého. Pokud by stát chtěl její příjem zvýšit na 32 000 Kč, má v zásadě dvě možnosti: buď snížit její daňovou povinnost, nebo jí dát přímý příspěvek. Výsledek je stejný jak z pohledu zaměstnankyně, tak z pohledu státu. Zaměstnankyni zůstane v peněžence o 2 000 Kč více, zatímco státní rozpočet je chudší o 2 000 Kč. Daňová úleva je proto jen jinou formou státní dotace.
A právě takovou podporu stát poskytuje investorům do nemovitostí. Příjmy z nájmu totiž podléhají celé řadě výjimek a odpočtů. Lze si odečíst úroky z hypotéky, náklady na správu nemovitosti, daň z nemovitosti nebo třeba dopravu spojenou s pronájmem. Zaměstnanec si nic podobného odečíst nemůže.
Největší výjimkou je ale fakt, že příjmy z nájmu nepodléhají sociálnímu a zdravotnímu pojištění. To znamená obrovský rozdíl oproti běžnému zaměstnanci.
Uveďme si to na příkladu: investor má příjem z nájmu 20 milionů korun ročně. Díky odpočtům a výdajům se může dostat na velmi nízkou efektivní daň, případně i do účetní ztráty. Ve výsledku odvede několik set tisíc korun, nebo možná milion či dva.
Zaměstnanec s obdobným příjmem by na daních a odvodech zaplatil přibližně 30 až 40 % nákladů práce — tedy okolo 8 milionů korun ročně.
Rozdíl mezi zdaněním zaměstnance a realitního investora, tedy těch přibližně 7 milionů korun, pak ve skutečnosti představuje nepřímou státní dotaci pro další skupování bytů.
Nemůžeme se divit dnešním cenám bydlení, když stát daňovým systémem zvýhodňuje spekulaci s byty. Dokud bude výhodnější skupovat nemovitosti než pracovat, dostupnost bydlení se zlepšovat nebude.
