Článek
První nadšení
Už nějakou dobu jsem si pohrávala s myšlenkou, že si k důchodu trochu přivydělám. Nešlo mi o velké peníze, spíš o pocit, že jsem mezi lidmi a že mám nějaký režim. Když jsem viděla, že nedaleký obchod hledá brigádnici, připadalo mi to ideální. Znala jsem to tam, chodila jsem tam roky nakupovat a říkala si, že doplňování zboží a obsluha pokladny nemůže být nic složitého. Všechno ve mně volalo, ať to zkusím.
Setkání s realitou
Když jsem dorazila na pohovor, paní z personálního byla milá. Mluvila klidně, přikyvovala, a dokonce ocenila, že jsem aktivní i ve vyšším věku. Už jsem si malovala, jak si dvakrát týdně odkroutím pár hodin a mezitím budu doma vyšívat nebo péct. Pak ale vytáhla papír se směnami. Nejdřív jsem si myslela, že mi omylem podala rozpis lidí na plný úvazek. Ne. Byl to plán pro brigádnici. To slovo tehdy zaznělo úplně jinak, než jsem čekala.
Směny bez slitování
Podle rozpisu bych měla začínat někdy před šestou ráno, protože prý je potřeba nachystat prodejnu před otevřením. Další dny by naopak končily v 10 v noci, protože se musí doplnit všechno zboží po celém dni. Mezi tím nepravidelné směny, někdy tři dny za sebou, jindy pauza jen na půl dne, a do toho povinné soboty i neděle. Vyslechla jsem si, že se směny mění podle toho, jak přijde kamion, a že je potřeba být flexibilní. To slovo mě praštilo do čela. V mém věku nejsem flexibilní ani u skříně, natož v takovém provozu.
Pocit, který rozhodl
Když jsem si představila, že po takové směně dojdu domů, sednu si na židli a nebudu schopná vstát, úplně se mi sevřel žaludek. Chtěla jsem si přilepšit, ne se uštvat. Navíc bych při jejich rozpisu ani nemohla plánovat návštěvu u doktora nebo obyčejný výlet za vnoučaty. Všechno by se muselo točit kolem směn, které se měnily ze dne na den. Tehdy mi došlo, proč se tam střídají lidi jako na běžícím pásu.
Nakonec úplně jiná volba
Z prodejny jsem odcházela s pocitem, že mi někdo v kapsách vypnul poslední zbytky nadšení. Domů jsem šla pomalu a cestou přemýšlela, zda jsem to nevzdala příliš rychle. Jenže čím víc jsem o tom přemýšlela, tím jasněji jsem cítila, že tenhle typ práce by mi vzal přesně to, co jsem si chtěla udržet. Klid, pravidelnost a možnost rozhodovat sama za sebe.
