Článek
Začalo to prý starostí o mě
Když dcera poprvé řekla, že bych měla byt prodat, znělo to jako nevinná starost. Prý je na mě velký a prý bych si měla dopřát pohodlí. Jenže její představa pohodlí byla nájemní byt nebo domov, kam bych se měla odstěhovat co nejdřív. Tvrdila, že je to pro mě bezpečnější a že bych už nemusela nic řešit.
Vnitřně se mi to příčilo. Ne proto, že bych neměla ráda změny, ale protože jsem cítila, že za jejím tlakem je něco, o čem nemluví. Postupně začala prosazovat prodej víc a víc. Měla na to téměř připravenou řeč, jako by si ji nacvičila. Mně to však připadalo čím dál podezřelejší.
Čísla jí vzala vítr z plachet
Jedno odpoledne jsem si sedla a všechno spočítala. Výtěžek z prodeje, poplatky, co by zůstalo mně, co by mohla dostat ona, kdybych část peněz rozdělila ještě za života.. Výsledek byl dost překvapivý. Hlavně pro ni. Vyšlo mi, že by dostala při spravedlivém rozdělení zhruba jen 200 000 Kč.
Když jsem jí to řekla, výraz v jejím obličeji se změnil okamžitě. Žádné další argumenty o mém komfortu, žádné řeči o bezpečí v nájmu. Jen krátké ticho a rychlá věta, že prodej možná není nejlepší nápad. A pak dodala, že je lepší byt ponechat tak, jak je, protože ceny půjdou nahoru.
Věta, která mě zastavila v půli kroku
O pár dní později pronesla něco, co mi zůstalo v hlavě doteď. Řekla, že byt má velký potenciál a že jednou může mít mnohem vyšší hodnotu. Neřekla to jako návrh. Spíš jako plán, který se jí hodí až v momentě, kdy já už nebudu rozhodovat.
V ten okamžik jsem pochopila, proč se tak snažila, a proč tak rychle ustoupila. Nešlo o mě. Nešlo o moje pohodlí ani o to, kde budu žít. Šlo o to, aby z prodeje měla co nejvíc. A když zjistila, že teď by to bylo málo, rozhodla se počkat, až se hodnota zvýší. Až se to bude hodit jí.
Myšlenka, kterou jsem už pustila z hlavy
Ten den jsem si uvědomila, že svůj byt neprodám nikomu a kvůli nikomu. Zůstanu tu tak dlouho, jak budu chtít. A jestli si dcera myslí, že je výhodnější počkat, tak ať čeká. Já jsem si alespoň poprvé naplno připustila, že její starost nebyla starost. Byla to kalkulace, která přestala být výhodná, když do ní poprvé nahlédla opravdu do detailu.
