Článek
Příchod do nového prostředí
Když jsem k ní přicházela s malým kufrem, cítila jsem směs úlevy a rozpaků. Říkala, že nechce, abych byla sama, a já tomu ráda uvěřila. První dny byly klidné. Seděly jsme společně u stolu, povídaly si a já se snažila být co nejméně na obtíž. Vařila jsem jednoduché jídlo, uklízela po sobě a většinu času jsem trávila ve svém pokoji. Připadala jsem si jako návštěva, která nechce překážet.
První náznaky změny
Změna nastala nenápadně. Jednou se zmínila o tom, že voda je nějak dražší než obvykle. Podruhé pronesla, že elektřina roste každým dnem. Nic jsem na to neříkala, nechtěla jsem rozdmýchávat nepříjemné téma. Jenže postupně začala být napjatá. Otevírala účty a zkoumala je déle než dřív. Já si připadala jako číslo na faktuře, ne jako člověk.
Rozhovor u stolu
Jedno odpoledne mě pozvala do kuchyně. Seděla u stolu s papíry, které pečlivě seřadila. Oznámila mi, že moje přítomnost jí navyšuje výdaje a že si nemůže dovolit, abych u ní zůstala. Řekla to klidně, skoro až úředně. Nabídla mi pomoc s výběrem domova seniorů. Nečekala jsem to. Myslela jsem, že tu pro mě bude, protože jsem tu byla vždy i já pro ni. Místo toho jsem poslouchala věty, které mě bolely víc než osamělost.
Cesta zpět k realitě
Domov seniorů jsem přijala bez odporu. Neměla jsem sílu se hádat. Když jsem si balila věci, uvědomila jsem si, že člověk může být pro někoho přítěží i tehdy, kdy se maximálně snaží, aby nebyl vidět. Dcera mi ještě pomohla s převozem, ale cesta proběhla mlčky. Když odjela, stála jsem v novém pokoji sama a snažila se přijmout, co se stalo.
Nečekané ticho
První noc jsem nespala. Ne kvůli cizímu prostředí, ale kvůli pocitu, že mě vlastní krev dokázala přepočítat na koruny. V domově je klid, ale ten klid ve mně zatím nenašel místo. Teprve tu si uvědomuji, že samota se dá zvládnout. Horší je vědomí, že jste byli odloženi, protože vás někdo spočítal do poslední koruny a vyšel jste jako nevýhodná položka.
