Článek
Ryba smrdí od hlavy, praví staré moudro. A mnohokrát už se ukázalo, že skvěle platí. Naposledy v případě Petra Fouska, šéfa fotbalového svazu. Ten byl před pár roky do své funkce zvolen ve chvíli, kdy se český fotbal probíral z řádění Romana Berbra.
Bylo jasné, že musí přijít člověk s jasnou vizí, odvahou a rozhodností. Místo toho si delegáti zvolili pravý opak. Chlapíka, který přešlapuje na místě, bojí se cokoliv rozhodnout, mluví pro širší fotbalové publikum nesrozumitelnou funkcionářskou hatmatilkou a obklopuje se podobně nevýraznými lidmi jako je on sám.
V poslední době se hodně řešila především mdlá hra fotbalové reprezentace. Protože nakonec i ta přesně zapadla do Fouskova šedivého světa. Proč? Mimo jiné proto, že předseda FAČR opakovaně dával důvěru trenérovi Jaroslavovi Šilhavému.
Muži hodnému, a i celkem čestnému, ale jinak trenérovi bez invence, bez ráznosti, bez schopnosti vyvíjet se a být autoritou pro hráče. Národní tým sice nakonec v superlehké skupině ubojoval postup na EURO, ale byla to cesta plná nepohledných zápasů, divných vyjádření.
Jediný výrazný moment přišel na konci, když se trojice hráčů Coufal, Kuchta, Brabec rozhodla celému národu ukázat, že mají k Šilhavému respekt velký jako bublinka oxidu v minerálce. A tak se den před zápasem zkárovali v baru Belmondo a udělali symbolickou tečku za touhle kapitolou.
Po Šilhavého rezignaci pak přišla další možnost, aby Petr Fousek ukázal, že ví, jak situaci řešit. Má na Strahově sportovní radu, má erudované trenérské sdružení v čele s Vernerem Ličkou. Předseda, který chce problém správně řešit, by se poradil právě s nimi a pak rozjel vyjednávání.
Co udělal zoufalec Fousek? Složil novou komisi, které předsedá a v níž je většina bafuňářů, kteří mají na Strahově dělat spoustu věcí, ale rozhodně ne vybírat trenéra a řešit při tom své zájmy. Že pane Adolfe Šádku? Že pane právníku Šidljaku? Že lobbisto Richtře?
Takže až v lednu Fousek vítězoslavně předstoupí před veřejnost se jménem nového trenéra fotbalové reprezentace, nečekejte zázraky. Vždyť koho si k sobě může vybrat šedivá myš? Rozhodně ne predátora připraveného měnit pořádky.
Vsadil bych si na Vítězslava Lavičku, tedy takový klon Jaroslava Šilhavého. Bude poslouchat, nebude dělat rychlé tahy a nároďák dál pojede cestou průměrnosti.
