Článek
Co je švýcarský model a proč přichází?
Tradiční skupinová fáze, ve které se 32 týmů rozdělilo do osmi skupin po čtyřech, bude nahrazena ligovým systémem. Nový formát tedy již zmiňovaný švýcarský model zahrnuje 36 týmů. Každý z těchto týmů odehraje celkem osm zápasů (4 venku a 4 doma). Soupeře na tato utkání určil los, který se konal 29. srpna v Monaku. Všechny týmy, které se kvalifikovali do základní skupiny ligy mistrů si vylosovali vždy dva týmy ze čtyř výkonnostních košů. Celková tabulka po odehrání základní části pak určí, kdo postoupí do vyřazovací fáze. Postup ze základní fáze ligy mistrů bude vypadat následovně ten, kdo v ligové tabulce skončí na prvním až osmém místě, postupuje rovnou do osmifinále. Týmy od devátého do 24. místa budou hrát play-off kolo, ze kterého se kvalifikuje druhá polovina osmifinálového obsazení. Kdo skončí 25. či horší, v Lize mistrů končí. A s tím i v Evropě – v nové sezoně už nebude platit, že se dá z Ligy mistrů „propadnout“ do Evropské ligy.
Proč se na tento model vůbec přešlo? Podle UEFA je cílem zvýšit atraktivitu soutěže, nabídnout více špičkových zápasů a umožnit větší počet týmů z různých zemí účastnit se nejprestižnějšího evropského turnaje.
Výhody a nevýhody nového formátu
Jedním z hlavních přínosů nového modelu Ligy mistrů je zvýšení počtu atraktivních zápasů na nejvyšší úrovni. Fanoušci se mohou těšit na častější střety mezi elitními kluby, jako jsou Bayern Mnichov a Liverpool, už v základní fázi, což zvyšuje zájem diváků i mediální pokrytí. Rozšíření počtu účastníků z 32 na 36 týmů také přináší nové příležitosti pro kluby z méně prestižních fotbalových zemí, které se díky většímu počtu míst mohou snadněji zapojit do nejprestižnější soutěže Evropy. Tento krok navíc přispívá k propagaci fotbalu v regionech s nižším koeficientem UEFA, čímž rozšiřuje jeho globální dosah. Zvýšení počtu zápasů v základní části přináší také ekonomické benefity, především díky větším příjmům z prodeje televizních práv, reklam a vstupenek. Finanční zisky z těchto zdrojů by měly posílit nejen kluby, ale i celkové fungování soutěže.
Přestože nový formát Ligy mistrů přináší řadu výhod, existuje také několik významných nevýhod, které vzbuzují kritiku mezi fanoušky i odborníky. Jedním z hlavních problémů je zvýšená fyzická zátěž na hráče, kteří budou muset odehrát více zápasů během už tak nabité sezóny, což může vést k častějším zraněním a poklesu kvality hry. Menší kluby, ačkoliv mají teoreticky více příležitostí se do soutěže zapojit, mohou být znevýhodněny novým systémem kvalifikace, který upřednostňuje kluby s vysokým koeficientem UEFA. Tím se prohlubuje ekonomická a sportovní nerovnost mezi elitními a menšími kluby. Kritici také poukazují na riziko ztráty tradičního kouzla a jednoduchosti původního skupinového formátu, který byl pro fanoušky přehlednější a lépe sledovatelný. Dalším problémem je možná únava fanoušků z nadbytku zápasů, což by mohlo vést k poklesu zájmu u méně atraktivních utkání.
Přechod na švýcarský model ligy mistrů zajisté představuje významný milník v historii Ligy mistrů. UEFA si od této změny slibuje větší atraktivitu a ekonomický zisk, ale její skutečný dopad na sportovní úroveň evropského fotbalu se ukáže až v následujících sezónách.
