Článek
Začátky kariéry a vzestup ke slávě
Diego se narodil 30.října 1960 v Buenos Aires do chudé rodiny. Když bylo Maradonovi osm let, objevil ho hledač talentů při hře za místní klub Estrella Roja. V březnu 1969 ho na doporučení přítele a rivala Gregoria Carriza přijali do juniorského týmu Los Cebollitas. Již jako dvanáctiletý bavil diváky během poločasů svou technikou s míčem.
Dvacátého října 1976 debutoval Maradona v profesionálním fotbale za klub Argentinos Juniors. Stal se tak dosud nejmladším hráčem v historii argentinské ligy, který do ligového utkání nastoupil.(deset dní před svými 16.narozeninami)
Maradona vstřelil svůj první ligový gól jako profesionální fotbalista proti týmu Marplatense San Lorenzo 14. listopadu 1976, v tomto zápase dokonce později přidal i druhý gól. V této sezóně a tedy i první Maradonově sezóně v profesionálním fotbalu odehrál celkem 11 zápasů a kromě dvou branek při svém debutu žádný gól nevstřelil.
Rozkoukal se až o rok později v sezóně 1977, kdy Maradona odehrál 49 zápasů a vstřelil 19 gólů, čímž se začal dostávat na radary ostatních jihoamerických klubů.
Boca Juniors
Maradonovy se začalo dařit více a více a proto mu začal být klub Argentinos Juniors malý. V tomto klubu nakonec strávil 5 let a vstřelil 115 gólů ve 167 zápasech. Dne 1981 přestoupil za 4 milióny amerických dolarů do argentinského klubu Boca Juniors. Maradona debutoval dva dny po podepsání smlouvy, v tomto zápase se mu dokonce podařilo dvakrát skórovat. Přestože vztah mezi Maradonou a trenérem Bocy Juniors Silviem Marzolinim nebyl ideální, klub zažil velmi úspěšnou sezónu. Zisk ligového titulu si zajistil remízou s Racing Clubem, což byl jediný domácí argentinský titul, který Maradona během kariéry získal.
Přechod do Evropy: Těžké období ve španělsku
Po mistrovství světa roku 1982 Maradona uskutečnil svůj životní přestup do španělského klubu FC Barcelona za tehdejší světový rekordní poplatek 7,6 milionu amerických dolarů.
V první sezóně se mu podařilo s Barcelonou vyhrát dvě trofeje, Copa del Rey a Copa de la Liga, oba proti Realu Madrid. V utkání již zmíněného finále Španělského ligového poháru zaznamenal Maradona další ikonickou branku, během které se po nahrávce Carrasca driblingem vyhnul brankáři, ale ani v této situaci se neunáhlil, a ještě uchránil balón před obráncem, který se skluzem pokoušel gólu zabránit.
V září roku 1983 se Maradona v zápase proti Athleticu Bilbao zranil, poté co jej fauloval Andoni Goikoetxea. Bilbao bylo v této době ve velmi dobré formě a mělo schopnost koukrovat větším klubům jako Barcelona či Real Madrid. Bilbao se nakonec stalo v této sezóně španělským mistrem. Barcelona však měla ještě možnost s již uzdraveným Maradonou vyhrát alespoň Španělský pohár. Finále se odehrávalo na stadionu Santiago Bernabéu roku 1984 právě proti Athelticu. Na hřišti znovu stál Goikoetxea a na Argentince si připravil další ostrý zákrok. Jeden hráč, který do zápasu ani nenaskočil Miguel Sola se snažil během konce utkání z lavičky Maradonu vyprovokovat. Atheltico nakonec tento vyhrocený zápas vyhrálo 1:0. Maradona se však po ukončení utkání neudržel a dostal se do potyčky se soupeřem, z čehož se záhy stala vřava všech hráčů na hřišti. Reputace Barcelony i Maradony poklesla, na stadionu byl navíc přítomen i král Juan Carlos I. Barcelona propustila trenéra Menottiho a tehdejší prezident Núñez se rozhodl Maradonu prodat.
Argentinec proto přestoupil do Neapoli a stal se tak po druhé v kariéře předmětem nejvyšší přestupové částky.
Zlatá éra v Neapoli
Na stadiónu v Neapoli přivítalo Maradonu celkem 70 tisíc příznivců tohoto italského klubu. V této době se Neapol nenacházela v úplně nejsilnější formě. Avšak posilování kádru ze strany prezidenta Corrada Ferlainoa vzbuzovalo určité naděje.
Hned první ligový zápas Maradona prohrál 3:1. První vítězný zápas nastal až při debutu na domácím hřišti ve 4.kole proti týmu Calcio Como, kde Argentinec gólem podpořil výhru svého klubu 3:0. Neapol nakonec skončila v této sezóně osmá. Maradona se však stal se svými 18 góly třetím nejlepším střelcem ligy.
V sezóně 1986/87, do níž vstoupil Maradona jako čerstvý mistr světa, vstřelil celkem 17 gólů ve 41 zápasech a pomohl dovést Neapol k historicky prvnímu titulu v Italské lize. Ke všemu to v roce 1987 nebyla jediná trofej, kterou Maradona s Neapolí vyhrál. Neapol se totiž dostala do finále Coppa Italia, kde porazila Atalantu 4:0 a oslavila tak double.
V listopadu 1988 se Maradona společně s neapolským týmem probojoval až do finále poháru UEFA. Jejím finálovým soupeřem byl Stuttgart, který v tomto finálovém klání vstřelil první branku. Poté však byla odpískaná ruka jednoho z obránců Stuttgartského týmu a následnou penaltu proměnil právě Maradona. Vítězný gól dal neapolský celek až v samém závěru utkání, kdy u toho opět byl Maradona, který asistoval Carecovi. V druhém finálovém utkání konaném tentokrát na půdě německého týmu dokázal Maradona se svým týmem remízovat 3:3 a tak Neapol poprvé vyhrála evropskou soutěž.
Závěr
Diego Maradona byl bezpochyby jedním z největších fotbalistů všech dob. Jeho nezapomenutelný talent, kouzelná technika a nezastavitelný zápal pro hru ho vystřelily na fotbalový vrchol, kde zanechal nesmazatelnou stopu. Mistrovství světa 1986 a jeho zlatá éra v Neapoli zůstávají ikonickými momenty, které stále inspirují generace fanoušků po celém světě. Během kariéry získal mimo jiné titul mistra světa, dvakrát vyhrál italskou Serii A, triumfoval v domácí argentinské lize a přidal i pohár UEFA. I přes osobní problémy, které ho provázely během jeho kariéry a v posledních letech života, zůstává Maradona nepopiratelnou legendou, jejíž odkaz v historii fotbalu nikdy nezmizí.
