Příběh Pelého – Fotbalová legenda

Pelé, vlastním jménem Edson Arantes do Nascimento, se narodil 23. října 1940 v brazilském městě Três Corações. Vyrůstal však v nedalekém Bauru, kde pocházel z velmi skromných poměrů. Už od útlého věku si přivydělával, kde se jen dalo, aby pomohl rodině. Jeho rodina byla opravdu velmi chudá a neměla ani na pořádný fotbalový míč, a proto byl malý Pelé nucen si po ulicích kopat s ponožkou naplněnou starými novinami, popřípadě s grapefruitem.

Jeho otec, známý pod přezdívkou Dondinho, byl bývalý profesionální fotbalista, který po ukončení kariéry pracoval jako sanitář. Matka byla zaměstnaná jako pomocná síla v domácnostech. Právě otec ho přivedl k fotbalu a stal se jeho prvním trenérem.

Pelé však začal svou fotbalovou cestu v místním klubu ve městě Bauru, kde ho vedl trenér Waldemar de Brito. Ten si rychle všiml jeho mimořádného talentu a doporučil ho do slavného klubu Santos FC a právě tam začal Pelého vzestup mezi legendy.

Dne 7. září 1956 vstřelil Pelé jako střídající hráč v utkání Santosu proti Corinthians de Santo André svůj první gól v profesionálním fotbale. Jeho talent se rychle projevil. V následujících měsících dominoval domácí soutěži a stal se nejlepším střelcem Campeonato Paulista. Skvělé výkony mu vynesly pozvánku do brazilské reprezentace, kde debutoval v roce 1957 ve věku pouhých 17 let.

Svět se o výjimečnosti mladého Brazilce naplno přesvědčil na jeho prvním mistrovství světa v roce 1958 ve Švédsku. Tehdy ještě neplnoletý Pelé zazářil v rozhodujících zápasech turnaje, kdy v semifinále proti Francii vstřelil hattrick a ve finále dvěma góly zpečetil vítězství Brazílie nad domácím týmem. Země fotbalu se konečně dočkala svého prvního světového titulu a Pelé se rázem stal národní ikonou.

O čtyři roky později na mistrovství světa v Chile měl Brazílii opět dovést k titulu, ale kvůli zranění odehrál jen část turnaje. Přesto tým vedený Garrinchou dokázal triumf obhájit. Pelého mistrovská jízda však vyvrcholila až v roce 1970 na šampionátu v Mexiku. Tehdejší brazilský tým, považovaný za jeden z nejlepších v historii, si došel pro titul suverénním způsobem, a Pelé v jeho čele předvedl vrchol svého umění. Ve finále proti Itálii otevřel skóre a později připravil ikonickou přihrávkou gól pro Carlose Alberta.

V následujících letech se z Pelého stala skutečná globální fotbalová hvězda. Největší evropské kluby jako Real Madrid, Inter Milán, Juventus nebo Manchester United se jej snažily přivést do svých řad. Pelé byl však v Brazílii tak obdivován, že se jeho případný odchod do zahraničí stal národní otázkou. Prezident Jânio Quadros dokonce v roce 1961 prohlásil Pelého za „oficiální národní poklad“, čímž fakticky znemožnil jeho přestup do ciziny.

Pelé byl znám svou neochvějnou loajalitou k brazilskému klubu Santos FC, kterému zůstal věrný neuvěřitelných 19 sezón. Během této doby odehrál 660 soutěžních zápasů a nastřílel 643 gólů, čímž se stal historicky nejlepším střelcem klubu. Se Santos získal nespočet trofejí, včetně několika titulů v brazilské lize, dvou triumfů v Poháru osvoboditelů (jihoamerická obdoba Ligy mistrů) a dvou vítězství v Interkontinentálním poháru, kde Santos dokázal porazit i slavné evropské velkokluby.

V roce 1971 se Pelé rozloučil s brazilskou reprezentací, když odehrál svůj poslední zápas v národním dresu. O tři roky později, v roce 1974, oznámil konec profesionální kariéry. Přesto ho fotbal ještě jednou zlákal a v roce 1975 přijal nabídku klubu New York Cosmos a zamířil do Severoamerické fotbalové ligy (NASL). Jeho příchod znamenal obrovský boom pro popularitu fotbalu v USA. Stadiony byly vyprodané, hvězdy světového fotbalu se začaly zajímat o americkou ligu a Pelé se stal ambasadorem tohoto sportu v Severní Americe.

V roce 1977, ve své poslední sezóně, dovedl Cosmos k ligovému titulu, čímž symbolicky završil svou legendární kariéru. Jeho rozlučkový zápas v říjnu 1977 proti Santosu byl velkolepou událostí, na které se sešli fanoušci i osobnosti z celého světa. Tímto zápasem se Pelé definitivně rozloučil s profesionálním fotbalem, ale jeho odkaz ve světě sportu zůstává nesmazatelný.

Po ukončení profesionální kariéry v roce 1977 Pelé zdaleka nezmizel ze světa fotbalu. Naopak stal se jeho největším ambasadorem. Po celém světě propagoval fotbal jako prostředek sjednocení a inspirace pro mladé hráče. Spolupracoval s FIFA, která ho jmenovala Velvyslancem fotbalu, a pravidelně se objevoval na světových šampionátech jako čestný host a komentátor. V roce 2000 byl FIFA oceněn jako Hráč století společně s Diegem Maradonou.

Jeho vliv se neomezoval jen na propagaci sportu. Pelé aktivně podporoval rozvoj mládežnického fotbalu a účastnil se projektů zaměřených na vzdělávání a sport pro děti v chudých regionech. Byl klíčovou osobností při organizaci mistrovství světa 2014 v Brazílii, kde jeho přítomnost symbolizovala bohatou historii brazilského fotbalu.

Pelé se po kariéře angažoval také v politice. V letech 1995–1998 zastával funkci ministra sportu Brazílie, kde se snažil bojovat proti korupci ve fotbale a prosazoval zákony na ochranu hráčů. I když jeho politická dráha nebyla dlouhá, jeho vliv na sportovní legislativu v Brazílii byl významný.

Vedle politiky se věnoval i charitativní činnosti. Byl velkým podporovatelem UNICEF a dalších organizací pomáhajících dětem, zejména v oblasti vzdělání a sportu. Aktivně se zapojil do kampaní proti chudobě a prosazoval práva dětí, inspirován vlastními těžkými začátky v chudinských čtvrtích Brazílie.

Pelé nebyl jen fotbalista, ale byl také symbolem radosti ze hry, talentu a odhodlání. Jeho příběh ukazuje, že i chlapec z chudých poměrů může dosáhnout světové slávy a stát se legendou, která inspiruje generace. Na hřišti fascinoval svou elegancí, kreativitou a schopností rozhodovat zápasy, zatímco mimo něj byl ambasadorem fotbalu, ochráncem mládeže a hlasem pro spravedlnost ve sportu.

I po své smrti zůstává nesmrtelný a to nejen v historii fotbalu, ale i v srdcích milionů fanoušků po celém světě. Jak řekl sám Pelé: „Všechno je možné, když se věnuješ tomu, co miluješ.“ A právě tímto mottem se může inspirovat ještě mnoho dalších generací.