Článek
Odpověď je ne. A to i přesto, že ke zmíněným argumentům, podporujícím aby byl prezident prostým jmenovačem vlády, patří i to, že vláda je odpovědná podle ústavy sněmovně a volby vlastně končí až tím, že nová vláda získá důvěru sněmovny.
Existuje totiž dalších nejméně deset stejně zásadních argumentů, proč ty zmíněné nestačí. A tyto další argumenty situaci při jmenování vlády výrazně proměňují.
Tento komentář však nechce tvrdit, že zastánci toho, že prezident je prostý jmenovač, argumentují nesmyslně a deset zásadních důvodů, které tento text vyjmenuje, nějak neguje výsledky voleb a dohodu nové koalice. Situace je prostě jen složitější a hodnotit se dá pouze podle všech principů, ne jen podle menší části z nich.
Proč to tedy se jmenováním vlády není pouze o výsledku voleb a o tom, co si usmyslela sněmovní většina?
1. Prezident není při výběru premiéra ústavou nijak limitován jednoduše proto, že ve sněmovně může vzniknout řada velmi složitých politických situací, které by pouhý jmenovač bez názoru řešit nemohl.
Například se v ní může vytvořit většina shodující se na nějakém porušení ústavy. Naše ústava však zakazuje změnu podstatných náležitostí demokratického právního řádu.
Nebo ve sněmovně nemusí vzniknout žádná většina, či se může rozpadnout a hledání nové může trvat příliš dlouho. Už třikrát se Česko od svého vzniku ocitlo v situaci, kdy byla jmenována úřednická vláda, za kterou nestála žádná koalice. A tak by se dalo pokračovat ještě dlouho.
2. Nejvyšším ústavním činitelem je u nás právě prezident. Předseda vlády je až čtvrtým. Tím, že prezident uplatňuje svou ústavní moc, se přitom nestáváme poloprezidentským nebo prezidentským systémem.
Prezident má ve vztahu k vládě právě jen ústavní moc, a tím, že řeší střet zájmů budoucího premiéra, nijak nezasahuje do moci zákonodárné, výkonné ani soudní. Rozložení mocí v ústavě prezident nemění!
Jako hlava státu je však jakousi poslední instancí nad ústavními institucemi a ústavní soud je rozhodčím a vykladačem. Proto také může prezident odvolat vládu, která měla podat demisi, ale neudělala to.
3. Prezident také vyhrál volby a jeho mandát je, co se týče počtu voličů, také velmi silný. Dokonce vyhrál volby, ve kterých porazil současného předsedu ANO a kandidáta na premiéra.
V situacích, kdy se jako při sestavování vlády potkávají dva mandáty ze dvou různých voleb, nelze jen tak jeden z nich automaticky nadřadit tomu druhému. Musí spolu jednat a dohodnout se.
4. Demokratické země si vytvářejí kvůli historickým zkušenostem systémy pojistek, které mají bránit tomu, aby demokracii používali jako cestu k moci politici s totalitními cíli.
A také si vytváří pojistky a omezení, které mají bránit věcem, které demokracii škodí. Jednou z nich je střet zájmů. Ten sice nebrání nikomu kandidovat a být zvolen, ale stojí nad výsledky voleb při sestavování ústavních orgánů.
5. Ve věci ústavy a demokratických zásad a hodnot nelze na prezidenta pohlížet jen jako na instituci svázanou paragrafy. Je potřeba, aby měl možnost být prezidentem také podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jak to říká text jeho slibu.
6. Ze sedmdesátého článku ústavy plyne, že jmenování člena vlády by nemělo vytvořit rozpor s ústavou. A z toho, že členy vlády jmenuje prezident pak plyne, že by byl za takový rozpor spoluodpovědný s premiérem při jmenování ministrů, a že by za to byl zcela odpovědný v případě jmenování premiéra.
Jestli tu takový rozpor je, v danou chvíli může posoudit jen prezident a nikdo ho nemůže tlačit do toho, aby v rozporu se svým svědomím jednal protiústavně.
7. V demokracii platí nepsané pravidlo, že hodnoty stojí nad vším. I nad právnickým výkladem ústavy a zákonů. Studenti etiky se učí, že právo je jen minimem morálky a každý zákon nemusí přinášet spravedlnost.
Bez toho, aby hodnoty měly tak velkou váhu, by demokracie byla jen systémem, ve kterém by každý prosazoval své zájmy právě bez ohledu na zásady, spravedlnost nebo cnosti. Ve státě, ve kterém se neřeší, co je dobro a co zlo, totiž nakonec zlo proroste všechno.
8. Ústava je víc než dokument pro právníky. Je to společenská smlouva všech občanů. I těch, jejichž hlasy ve volbách propadly, i těch, kteří volili strany, které volby prohrály. Při její aplikaci tak není potřeba na prvním místě její právní výklad, ale především diskuse a shoda občanů.
9. Střet zájmů premiéra může dopadnout na všechny obyvatele Česka a nejde tak o maličkost, kterou by prezident zveličil a zneužil.
10. V ústavě je napsáno, že člen vlády nesmí vykonávat činnosti, které jsou v rozporu s jeho funkcí. A slovo ‚nesmí‘ lze vykládat i tak, že proto prostě být jmenován nemůže.
Ústava totiž formuluje vzhledem ke své povaze spíše principy, než jasně znějící paragrafy, které najdete v zákonech a vyhláškách. Člen vlády by prostě neměl mít dva zájmy, které jsou ve střetu.
Jde tedy o to, aby nastala situace, kdy předseda vlády nebude mít zájem na tom, aby jeho firma pobírala dotace a získávala státní zakázky…
-
A teď si to všechno složte dohromady i s tím, že ANO vyhrálo volby, sestavilo většinovou koalici a nová vláda bude odpovědná sněmovně.
Prezident je prostě v neuvěřitelně komplexní a komplikované situaci, kterou mu naservírovala nová sněmovní většina, jejíž lídr svůj střet zájmů stále ještě nevyřešil.
Přesto nelze prezidenta obviňovat z toho, že by bránil vzniku nové vlády ANO, SPD a Motoristů. Prostě jen chce, aby byly naplněny všechny principy, které mají být naplněny při vzniku nové vlády.
# Tomáš František Přibyl, novinář
