Článek
Sociální sítě dnes patří k nejčastějším námětům veřejných debat. Tyto diskuse vesměs nepostrádají kritický tón, ale chybí jim odpovědi. Přesněji řečeno návrhy, co se sítěmi při vší jejich škodlivosti dělat.
Po patnácti až dvaceti letech masového používání se síťová digitální média stávají v podstatě jen bojištěm s klesající důvěrou veřejnosti v jejich obsah. Vede se na nich boj všudypřítomného marketingu o peníze, boj ideologií o vládu nad člověkem a světem a nakonec i boj o pozornost, kterou má udržovat často velmi stupidní zábava nebo sousedovy fotky z dovolené.
O tom, že síťová digitální média škodí prakticky v každé oblasti, které se dotýkají, už přitom byly popsány stohy vědeckých materiálů. Devastují psychiku hlavně mladým generacím a jsou vlastně antivztahová. Nevídaným způsobem také škodí veřejné debatě. A především jakoby celou společnost stupidifikovaly.
Jak mohou v takové situaci sociální sítě nahradit tradiční média v jejich roli platformy pro veřejnou debatu a komunikaci a platformy pro šíření informací a narativů? A jak by za takových okolností mohly sítě nabízet alespoň minimální úroveň důvěry v obsah? Jen tím, že se změní, opraví.
Osvěta už je prostě málo. A to i vzhledem k tomu, že se v USA začíná nezdravě propojovat moc technologických gigantů vlastnících sociální sítě a nejvyšší moc politická. Zkusme tedy posunout diskusi k úvahám o jednotlivých opatřeních na záchranu společnosti a lidského myšlení. A zkusme tomu dát statut jaký mělo deset přikázání:
DESATERO:
I. VSTOUPÍŠ JEN S JEDINOU A SKUTEČNOU IDENTITOU – Kam vede možnost vytvářet si volně elektronické identity, je vidět především na množství podvodů na sítích, šíření fakenews a trollování. Přitom už sedmdesát procent dospělých Čechů dnes používá bankovní identitu. Povolit vstup do světa webů a sítí jen s jednou skutečnou a ověřenou identitou tak nemůže být technický problém.
II. NEPROMLUVÍŠ O TOM, ČEMU NEROZUMÍŠ – Na počátku internetu stála snaha odborných institucí o sdílení informací. Laicizace se pak naopak stává počátkem jeho konce. Každý producent obsahu v digitálním prostředí by proto měl mít uvedenu u svého profilu doložitelnou odbornost. Doložitelnou dokladem o vzdělání, praxí, absolvování kurzu… Na sítě to může vrátit důvěru v informace a znalosti.
III. KDO ŠÍŘÍ VĚCI VEŘEJNĚ, JE VYDAVATEL/VYSÍLATEL – Pro každého producenta veřejně šířeného obsahu by na sítí měly platit stejná pravidla a podmínky jako pro vydavatele a vysílatele. Tedy registrace, žádosti o licence, podřízení se mediálním zákonům a radám pro tisk, rádia i televize. Mezi youtuberem a TV Nova například není žádný rozdíl, ale jen pro jednoho z nich platí mediální zákony. Neférovost tohoto rozdílu je do nebe volající a není možné, aby občan s mobilním telefonem mohl cokoli, když pro tu samou činnost máme zákony. Sdílet cizí obsah na svých profilech a stránkách by mohli pouze producenti obsahu a za sdílený obsah by nesli plnou odpovědnost.
IV. DODRŽÍŠ ETICKÉ ZÁSADY – Producenti veřejně přístupného a šířeného obsahu musí také v digitálním prostředí dodržovat tradiční žurnalistické etické zásady. Povinné by mělo být uvádění zdrojů informací, možnost se vyjádřit k obsahu, který se vás týká. Neměla by chybět povinnost opravit chybu nebo zveřejnit omluvu, a povinné musí být i jasné a výrazné rozlišení informačního příspěvku od marketingu a propagace. Producent obsahu by pak samozřejmě měl mít možnost hájit svou svobodu slova až u Ústavního soudu.
V. BUDEŠ CTÍT AUTORSKÝ ZÁKON – Autoři autorských děl (ne každá zpráva, fotka nebo video je autorské dílo) by měli mít možnost své digitální dílo registrovat díky digitální identitě občana. Snadno by pak své vlastnictví dokazovali. Šíření díla by mohlo být možné jen s jejich digitálním souhlasem.
VI. PODŘÍDÍŠ SE AUTORITĚ STŘEŽÍCÍ PRAVIDLA – Specializovaný úřad by měl na sítích registrovat uživatele a producenty obsahu, vydávat jim licence, ověřovat odbornost, registrovat autory a jejich autorská díla. K jeho kompetencím by patřilo i řešení stížností, dohled na dodržováním etických zásad nebo nad pravidly šíření reklam a marketingu.
VII. ODMÍTNEŠ AMORÁLNÍ MANIPULACI S OBSAHEM – Komerčně či politicky zaměřená manipulace s obsahem sítí je prostě neetická. Řeč je o nechvalně známých algoritmech a nelze s nimi udělat nic jiného, než jejich používání zakázat a penalizovat. Uživatel sítí má právo byt pánem toho, jaký obsah si vyhledá, a reklamní průmysl nesmí zneužívat vlastností a zájmů uživatele. Ani moderace výsledků vyhledávání by neměla být dovolena. Dobrovolně bychom prostě do Metrixu hlavu strkat neměli.
VIII. VSTOUPÍŠ PLNĚ AŽ JAKO DOSPĚLÝ – O škodlivosti sítí pro děti a mládež toho bylo napsáno tolik, že by pro jejich používání měla být nastavena stejná věková hranice jako u alkoholu. Vzhledem ke vstupu jen s ověřenou identitou se dá uvažovat třeba o svolení být na sítích dvě hodiny denně od čtrnácti let, čtyři hodiny denně od šestnácti, a plně pak až od osmnácti. Omezovat vstup by pak šlo snadno třeba i u lidí, kterým by působení na sítích zakázal soud nebo lékaři.
IX. SOUKROMÉ UDRŽÍŠ V SOUKROMÍ – Je velkou otázkou, jak velké skupiny přátel nebo folowerů označit už za veřejné, a jaké ještě za soukromé. Zkusme tuto debatu začít u čísla pět set. Skupiny pod touto hranicí by mohly mít obsah přístupný jen členům. Vznikl by tak chráněný prostor pro spolky, rodiny nebo kluby, kde by mohly šířit své záležitosti, aniž by potřebovaly registraci jako vydavatelé nebo vysilatelé. Sdílení obsahu takových skupin by nebylo možné bez souhlasu členů.
X. VYSMĚJEŠ SE HLOUPÝM ZBYTEČNOSTEM – Není hloupější a zbytečnější věci, než je „lajk“. Pro tvorbu, šíření a sledování obsahu nemá absolutně žádnou hodnotu, protože jde pouze o chvilkové a povrchní vyjádření emocí. A stejně zbytečné je, aby mohl každý komentovat cokoliv jedovatými poznámkami. Komentář je vytvářením a šířením obsahu, a měl by ho tak šířit jen registrovaný producent obsahu. Pro komentování úplně postačí možnost poslat svůj komentář nějakému producentovi a šiřiteli obsahu, a ten ho může na svou odpovědnost na sítích šířit.
Nejde tu přitom o tvorbu pravidel zasahujících do obsahu, ale o rámcové desatero, které ohraničí a zorganizuje fungování jedné oblasti demokratické společnosti. Cílem není cenzura, ale naopak by taková pravidla měla vrátit na mediální scénu zodpovědnost, důvěru, kultivovanost, serióznost a také řád.
Dnes se v médiích opět hojně filozofuje o světě, době a civilizaci. Může to být projevem obav z negativních proudů ve společnosti, ale je to příznakem i toho, že doba je ideově hodně vyprázdněná. Většinou jsou přitom obhajovány už definované a vyzkoušené věci. Z jedné strany je to demokracie s kapitalismem, a z druhé nacionalismus a různá počáteční stádia fašismu.
Nové odpovědi, které by doba potřebovala, se nerodí, a k tomu je nové mediální prostředí plné podivné pseudoreality místo toho, aby bylo odrazem reality skutečné. Hlavním problémem nového mediálního prostředí se tak stala prázdnota a v ní řádící faleš. Pokusit se to zvrátit může být otázkou zachování euroatlantické demokratické civilizace.
# Tomáš František Přibyl, novinář
