Češi spoří, ale bohatnou banky. Proč spořicí účet nestačí

Češi jsou národ spořivý. Peníze na účtu máme „pro jistotu“, „na horší časy“ nebo prostě proto, že nechceme riskovat. Spořicí účet se stal symbolem bezpečí – peníze jsou po ruce, nehrozí výkyvy a člověk má pocit kontroly.

Jenže realita je méně uklidňující.

Zatímco my máme dobrý pocit, banky na našem klidu vydělávají. A ne málo.

Spořicí účet dnes většinou nabízí úrok, který sotva pokryje část inflace. Pokud inflace činí tři procenta ročně a účet vydělá jedno nebo dvě, rozdíl nejde ve váš prospěch. Každý rok si za stejné peníze koupíte méně – pomalu, nenápadně, ale jistě.

To není spekulace ani pesimistický scénář. To je matematika.

Peníze na účtu sice nominálně zůstávají stejné, ale jejich kupní síla klesá. A čím déle tam leží, tím větší je rozdíl mezi tím, co by mohly dělat, a tím, co skutečně dělají.

Důvodů je několik a většina z nich nemá s financemi nic společného.

Mnoho lidí má z investování strach. Spojují si ho s krizemi, propady, spekulanty nebo titulky o lidech, kteří „přišli o všechno“. Jiní mají pocit, že investování je složité, že vyžaduje čas, znalosti nebo vysoké částky.

A pak je tu třetí skupina – lidé, kteří to „chtějí někdy řešit“, ale pořád to odkládají. Peníze tak zůstávají na účtu ne proto, že by to bylo ideální řešení, ale proto, že je to nejjednodušší možnost.

Jenže jednoduché řešení není vždy to nejvýhodnější.

Spořicí účet není špatný nástroj. Má své místo – jako rezerva, krátkodobá jistota nebo peníze na nečekané výdaje. Problém nastává ve chvíli, kdy na něm leží dlouhodobé úspory.

Peníze, které nebudete potřebovat rok, pět let nebo deset let, by měly pracovat jinak než hotovost na běžné výdaje. Pokud nepracují, pracují proti vám.

A tady se dostáváme k jádru problému:
nejde o to „riskovat“, ale vyhnout se jisté ztrátě.

Investování si lidé často představují jako výběr konkrétních akcií, sledování grafů a neustálé rozhodování. To ale není jediná – ani nejrozumnější – cesta pro běžného člověka.

Existují nástroje, které umožňují investovat jednoduše, pravidelně a bez nutnosti sledovat trhy každý den. Právě tady dávají smysl ETF – burzovně obchodované fondy, které sledují celé trhy nebo indexy.

Namísto sázky na jednu firmu tak investujete do stovek či tisíců firem najednou. Riziko se rozkládá, náklady jsou nízké a celý proces je překvapivě přehledný.

ETF nejsou zázračným řešením, ale řeší několik zásadních problémů, se kterými se lidé potýkají:

Právě nízké náklady jsou klíčové. Vysoké poplatky totiž dokážou dlouhodobé výnosy výrazně snížit – často víc, než si lidé uvědomují.

Pokud se chce člověk v ETF zorientovat, dává smysl začít přehledem fondů, jejich zaměření, poplatků a historické výkonnosti. Takové srovnání nabízí například ETFprůvodce.cz, který slouží spíš jako mapa než jako návod „co koupit“.

Důležité je říct jednu věc otevřeně:
ETF ani investování obecně nejsou o rychlých ziscích.

Jsou o dlouhodobém přístupu, pravidelnosti a trpělivosti. O tom, že peníze nepracují proti vám, ale pro vás. Že inflace není tichý nepřítel, ale faktor, se kterým počítáte.

A hlavně – že nemusíte být odborník, abyste dělali rozumná finanční rozhodnutí.

Ironií je, že zatímco lidé mají pocit bezpečí, banky s jejich penězi pracují velmi efektivně. Investují je, půjčují dál a vydělávají. Rozdíl mezi tím, co vydělávají ony, a tím, co připisují klientům, je jejich byznys.

Otázka tedy nezní, zda peníze pracují.
Otázka zní, pro koho.

Spořicí účet má své místo, ale není řešením pro dlouhodobé úspory. Pokud peníze neinvestujete, rozhodujete se – jen pasivně. A pasivní rozhodnutí má velmi aktivní dopad.

Investování dnes není výsadou bohatých ani odborníků. Díky jednoduchým nástrojům, jako jsou ETF, a přehledům typu ETFprůvodce.cz se v něm může zorientovat i ten, kdo s financemi teprve začíná.

A možná je právě tohle ten první krok:
ne dělat něco složitého, ale přestat dělat nic.