Článek
Současně si jejich oběti připomínáme prostřednictvím vlčího máku, symbolu padlých, který má v českém prostředí stále silnější tradici.
Oběti českých a slovenských vojáků šly v tomto konfliktu do statisíců. Jen Transsibiřskou magistrálu lemují až do Vladivostoku pomníky československých legionářů, mnohdy zničené nebo zaniklé.
Pomníčky padlých z první světové války je možné vidět v mnoha českých městech a vesnicích. Do rakousko-uherské armády a domobrany bylo mobilizováno asi jeden a půl milionu Čechů a Slováků. A jejich ztráty byly opravdu obrovské. Odhady jdou do statisíců. Uvádí se až 300 tisíc. Další byli zmrzačení nebo jinak psychicky poškození, což jsou další statisíce. Mnoho lidí se ztratilo ve světě, a neví se tedy, zda padli, anebo zemřeli v zajetí. Přesné číslo tak není známo.
Hroby Čechů a Slováků z první sv. války jsou roztroušeny v Haliči, v severovýchodním Slovensku, v tehdejší Podkarpatské Rusi v ruském Jekatěrinburgu, ale i na Dálném východě ve Vladivostoku. Nemluvě už o těch v Itálii či Francii. Jeden z největších hrobů je v obci Kalinivka nedaleko ukrajinského Zborova. Poprvé tam do bojů proti rakousko-uherským a německým jednotkám vstoupila na straně Ruska po svržení cara Mikuláše II. a nastolení prozatímní vlády legionářská československá střelecká brigáda (1. - 2. července 1917).
Cesta Čs. legií z Ruska
Na obou stranách tak naproti sobě stáli Čechoslováci. Bylo mnoho případů, kdy proti sobě stáli otec a syn, sousedé nebo spolužáci ze školy. Na obou stranách padly stovky Čechoslováků.
Politické pozadí: Brestlitevský mír a ohrožení legií
Situace československých legií v Rusku se dramaticky změnila po Brestlitevském míru, podepsaném 3. března 1918 mezi bolševickou vládou a Centrálními mocnostmi. Bolševici se tímto aktem zavázali:
- ukončit válku s Německem a Rakousko‑Uherskem,
- stáhnout Rusko z první světové války,
- odzbrojit všechny zahraniční jednotky na svém území, včetně československých legií.
Pro legionáře to znamenalo zásadní problém. Jejich cílem bylo dostat se do Francie a pokračovat v boji proti Rakousku‑Uhersku — tedy proti nepříteli, se kterým bolševici právě uzavřeli mír.
Bolševické sověty začaly legie vnímat jako potenciální hrozbu a zároveň jako „zboží“, které by mohly vydat Němcům výměnou za politické ústupky.
Napětí vyvrcholilo čeljabinským incidentem (14. května 1918), kdy rakousko‑uherský zajatec zranil československého legionáře. Legionáři útočníka potrestali, ale bolševici incident využili jako záminku k pokusu o odzbrojení celého sboru.
Legionáři se odmítli vzdát zbraní — nejen z principu, ale i proto, že by to znamenalo jejich konec. Tím začala otevřená ozbrojená konfrontace, která se během několika týdnů rozšířila po celé Transsibiřské magistrále.
Boje na Transsibiřské magistrále (1918–1920)
Transsibiřská magistrála byla páteří Ruska — 9 288 km dlouhá tepna spojující evropskou část země s Dálným východem. Kdo ovládal magistrálu, ovládal Sibiř.
Legionáři se během léta 1918 stali nejdisciplinovanější a nejlépe organizovanou silou na této trati. Zatímco bolševické jednotky byly často špatně vycvičené a demoralizované, legionáři měli:
- zkušenosti z fronty první světové války
- vysokou morálku
- jasný cíl — dostat se domů
- schopnost improvizace a organizace
Zajímavosti z bojů:
- Obrněné vlaky se staly ikonou legií — byly mobilní, silně vyzbrojené a často rozhodovaly bitvy.
- Legionáři si vytvořili vlastní poštu, noviny, divadla i orchestry, aby udrželi morálku.
- V některých oblastech byli jedinou fungující silou, která dokázala zajistit pořádek.
- Legionáři provozovali vlastní železniční dílny, kde opravovali lokomotivy i vagóny.
- V některých městech zavedli prozatímní správu, aby zabránili rabování a násilí.
- Vydávali noviny jako Československý deník, které informovaly o situaci na frontě i doma.
Legionáři tak nebyli jen vojáci — byli organizátory, techniky, správci i ochránci civilního obyvatelstva.
Odevzdání zbraní čs. legionářů bolševikům v Penze, jaro 1918
Odevzdání zbraní československých legionářů bolševikům v Penze (1918)
Napjatá situace na Volze
Město Penza bylo na jaře 1918 jedním z klíčových bodů na trase československých legií směrem na východ. Právě zde se poprvé naplno projevilo napětí mezi legionáři a bolševickými sověty, které vyvrcholilo v událostech, jež předznamenaly pozdější ozbrojený konflikt.
Bolševici se po Brestlitevském míru snažili zastavit přesun legií, protože:
- se obávali jejich vojenské síly
- chtěli je odzbrojit podle podmínek míru
- a zároveň se objevovaly tlaky ze strany Německa, které požadovalo, aby legie nebyly dále vyzbrojené
Penza se tak stala místem prvního velkého střetu vůlí.
Rozkaz k odevzdání zbraní
V dubnu 1918 vydal místní sovět v Penze rozkaz, aby československé jednotky odevzdaly těžké zbraně — zejména kulomety a dělostřeleckou výzbroj.
Bolševici argumentovali tím, že:
- zbraně potřebují pro obranu revoluce
- legionáři jsou „cizí ozbrojená síla“
- a že odzbrojení je podmínkou jejich dalšího přesunu
Legionáři byli postaveni před dilema. Jejich hlavní cíl byl pokračovat do Vladivostoku, nikoli se zaplést do ruské občanské války. Proto se rozhodli k dočasnému kompromisu.
První odevzdání zbraní – gesto dobré vůle
Část těžkých zbraní byla skutečně odevzdána. Legionáři však:
- ponechali si osobní výzbroj
- odmítli vydat všechny kulomety
- a trvali na tom, že bez zbraní by byli vydáni napospas nepřátelským skupinám
Tento krok měl být gestem dobré vůle, které mělo uklidnit situaci a umožnit další přesun vlaků.
Bolševické provokace a rostoucí nedůvěra
Odevzdání zbraní však situaci neuklidnilo. Naopak:
- bolševické oddíly začaly legionáře šikanovat
- docházelo k zatýkání jednotlivců
- sověti zdržovali odjezdy vlaků
- a objevily se pokusy o úplné odzbrojení
Legionáři si uvědomili, že bolševici nejednají v dobré víře.
Penza se tak stala symbolem ztráty důvěry mezi oběma stranami.
Penza jako předzvěst ozbrojeného konfliktu
Události v Penze byly jedním z klíčových momentů, které vedly k rozhodnutí legií nepodřídit se dalším bolševickým rozkazům.
Když se o několik týdnů později odehrál čeljabinský incident, legionáři už měli zkušenost s tím, že bolševické sliby nejsou spolehlivé.
Penza tak nepřímo přispěla k tomu, že legie:
- odmítly další odzbrojování
- převzaly kontrolu nad magistrálou
- a staly se jednou z hlavních sil odporu proti bolševikům
Zajímavosti a širší souvislosti
- Odevzdání zbraní v Penze bylo jedním z mála případů, kdy legionáři ustoupili — později už podobné požadavky odmítali.
- Bolševici v Penze se snažili využít situace propagandisticky a označovali legionáře za „kontrarevolucionáře“, přestože ti se původně nechtěli do ruské politiky vůbec zapojovat.
- Události v Penze ukázaly, že bolševické vedení nebylo jednotné — některé místní sověty chtěly s legiemi spolupracovat, jiné je chtěly odzbrojit silou.
Boj československých legií s bolševiky a otázka: mohly zabránit vzniku Sovětského svazu?
Legionáři jako nečekaná síla na ruském území
Když v květnu 1918 vypukly první střety mezi legionáři a bolševiky, nikdo netušil, že se z nich stane jedna z nejlépe organizovaných a nejdisciplinovanějších ozbrojených sil v Rusku.
Legionáři ovládli během několika týdnů tisíce kilometrů Transsibiřské magistrály, včetně velkých měst jako: Samaru, Kazaň, Jekatěrinburg, Omsk, Irkutsk.
Jejich postup byl tak rychlý a efektivní, že se o nich v Evropě i USA začalo mluvit jako o „armádě, která drží Sibiř“.
Proč se legionáři střetli s bolševiky?
Legie původně nechtěly bojovat proti bolševikům. Jejich jediným cílem bylo dostat se do Vladivostoku a odplout do Francie.
Boj vypukl proto, že:
- bolševici chtěli legie odzbrojit
- legionáři se odmítli vzdát zbraní
- chaos občanské války znemožňoval bezpečný přesun
Jakmile však došlo k otevřenému konfliktu, legionáři se stali klíčovou silou protibolševického odporu.
Legionáři a pád Kazaně: největší úspěch proti bolševikům
V srpnu 1918 dobyly československé jednotky Kazaň, kde se nacházela část ruského státního zlatého pokladu.
Tento úspěch měl obrovský dopad:
- bolševici utrpěli těžkou politickou i vojenskou ránu
- protibolševické síly v Rusku (tzv. „bílí“) získaly prestiž i finance
- legionáři se stali symbolem odporu proti Leninově vládě
Mohly legie zabránit vzniku Sovětského svazu?
Tohle je fascinující otázka, kterou historici řeší dodnes.
Odpověď není jednoduchá ale dá se shrnout do několika klíčových bodů.
1. Legionáři byli vojensky silní, ale početně malí
- Celkem cca 60 000 mužů
- Rusko mělo miliony mobilizovatelných vojáků
- Legionáři ovládli magistrálu, ale ne celé Rusko
2. Jejich úkolem nebylo svrhnout bolševiky
- Politickým cílem bylo vznik Československa, ne změna režimu v Rusku.
- Masaryk i Beneš trvali na tom, že legie se nesmí stát nástrojem ruské politiky.
3. Bílá armáda byla nejednotná a chaotická
- Kolčak, Děnikin, Judenič — každý měl jiné cíle
- Chyběla koordinace, strategie i podpora obyvatelstva
- Legionáři často suplovali jejich neschopnost
4. Západní mocnosti nechtěly rozsáhlou intervenci
- USA i Francie podporovaly stabilizaci magistrály, ne svržení bolševiků
- Nikdo nebyl ochoten poslat dostatek vojáků
5. Legionáři nakonec museli myslet na návrat domů
- Po roce 1919 už bylo jasné, že válka v Evropě skončila
- Československo vzniklo — a legie byly potřeba doma
- Prodloužený boj v Rusku by ohrozil jejich návrat
Historické závěry
Většina historiků se shoduje, že:
- legionáři sami o sobě nemohli zabránit vzniku Sovětského svazu
- ale mohli jeho vznik zpomalit
- a v roce 1918 vážně ohrozili bolševickou vládu, která byla tehdy velmi křehká
Někteří badatelé dokonce tvrdí, že kdyby Západ poslal větší podporu a bílí velitelé byli jednotnější, bolševici mohli být poraženi.
Legionáři by v takovém scénáři hráli klíčovou roli — byli nejdisciplinovanější a nejspolehlivější silou na straně antibolševického odporu.
Obrněný vlak Orlík poblíž Irkutsku 1918 či 1919
Zajímavost: Leninův strach z legií
V archivech se dochovaly dokumenty, které ukazují, že Lenin a Trockij považovali československé legionáře za jednu z největších hrozeb pro bolševickou vládu.
Trockij je dokonce označil za:
„nejnebezpečnější kontrarevoluční sílu na ruském území“
To samo o sobě ukazuje, jak významnou roli legie v Rusku hrály.
Anketa
zdroje:
https://medium.seznam.cz/clanek/historicky-nadsenec-ceskoslovensti-legionari-v-rusku-v-boji-proti-bolsevikum-v-letech-1918-1920-93911
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_legie
Velmi děkuji za případnou podporu prostřednictvím tlačítka „Podpořte autora“. Je to silná motivace i závazek přinášet zajímavé a užitečné texty. Jako autoři vidíme pouze částku a čas transakce, nemůžeme proto poděkovat adresně. Částka 100 kč je ekvivalentem 2 500 zobrazení.
