Článek
Dnes už si nevyvěšujeme vlajky z okna ve dnech státních svátků. Pamatuji však dobu za mého dětství počátkem šedesátých let minulého století, tedy za socialismu, že byla povinnost, aby o státních svátcích visely v každém pražském domě v každém okně směřujícím do ulice dvě vlajky: československá a sovětská. Na našem domě na vnějším rámu každého okna byly přitlučeny plechové úchyty, do kterých se vkládaly látkové vlajky přichycené na dřevěné tyčce. Navíc na domě, kde jsem bydlel, byl připevněn kovový stožár, na nějž se připevňovala velká československá vlajka, která zakrývala okna v několika patrech. V předvečer svátku obcházel byty domovník, jednoruký pan Čudakov a kontroloval, jestli všude praporky visí. Pokud někdo neměl dostatek praporků, tak je pan Čudakov přinesl.
Dnes už se objevují vlajky zpravidla jen na veřejných budovách a v Praze jimi doplňuje Dopravní podnik čelní strany tramvají a autobusů.
V době sociálních sítí nastal takový nepravidelný zvyk, že lidé si ozdobí vlajkou profil či úvodní fotku.
V době po začátku ostré války na Ukrajině si mnozí lidé dávali ze sympatií na profil (zvláště fejsbúkový) ukrajinskou vlajku. Vzápětí si začali jiní lidé dávat na profil českou vlajku, aby tak dali najevo, že jsou vlastenci, kteří s podporou Ukrajiny nesouhlasí. Tyto vlajky ponechávají lidé na svých profilech i řadu týdnů. Toto vymezování se mi nelíbí. Ale už řadu let si dávám dne 28. října jako úvodní fotku českou státní vlajku. Tu následující den vyměním zpět za jinou fotku.
Tak sem učinil i včera, 28. října.
Jeden můj fejsbúkový přítel sdílel status z profilu Otakar Foltýn s tímto textem:
***
Asi se každému z nás stala zvláštní věc. Zejména na sociálních sítích vidíme agresivně diskutující osobu (či bota) s naší vlajkou v profilovce. Automatický pocit je, že to je člověk zpravidla proruský či přinejmenším nepřímo nadbíhající autoritářství. Sice to ne vždy je pocit správný, ale proč ten pocit rozhodně nemá vůbec nabíhat ve spojení s českou vlajkou. Naše vlajka přece nepatří fašizujícím ignorantům, či všeho schopným obdivovatelům vlády pevné ruky bez demokratických hodnot.
To si naše vlajka přece nezaslouží. Zvláště dneska. Svátek vzniku státu je především svátkem hodnot a tradic, na kterých náš stát stojí. Českou vlajku mají užívat patrioti, kteří chápou cenu svobody, za kterou naši předci zaplatili krví.
„Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.“ TGM
Dnes je svátek kladných hodnot, na kterých stojí náš stát. Užijme si ho. Patří svobodným lidem a svobodě samotné, která nikdy není zadarmo a bez práce.
***
Napsal jsem pod ten sdílený příspěvek na profilu svého přítele, že si klidně dávám o státním svátku českou státní vlajku jako úvodní fotku na fejsbúk. Že mi to pan Foltýn, strategický komunikátor vlády, nemusí připomínat.
Kupodivu se pod mým komentářem objevila reakce profilu Otakar Foltýn:
***
Otakar Foltýn: Dobře, je skvělé, že to není třeba připomínat. Tak snad nemusím připomínat, že připomínky, které nepotřebujete, nemusíte číst.
***
Informace o autorovi profilu tam chybí, takže nemohu s jistotou tvrdit, že se jedná o plukovníka Foltýna, pověřeného vládou strategickou komunikací s občany. Avšak připojil jsem svůj názor jako kdyby to byl on.
Tomáš Němec: S tím nesouhlasím, pane plukovníku. Snažím se číst i ze zdrojů, se kterými nesouhlasím. Nikoli dozvídat se o nich jen z jiných pramenů, tedy pramenů s těmi SPRÁVNÝMI názory. Snažím se utvořit si svůj vlastní pohled. Zajímá mě tedy i to, jakým způsobem se vyjadřujete Vy, když jste ve funkci vládního zmocněnce pro strategickou komunikaci. Vy vlastně v současné době určujete směr myšlení, který je správný a způsob komunikace, který je správný. Se zájmem jsem si vyslechl diskusi o dezinformacích na internetu v redakci Echo24, které se zúčastnil kromě Vás také Daniel Vávra ze Společnosti na obranu svobody projevu. Bylo z ní totiž patrné, že když se osobně v jedné místnosti setkají lidé s různými názory z opačných názorových skupin, mohou si snadno vyjasnit různé chápání pojmů a pohledů, což v podstatě dopisováním na sociálních sítích nejde. Proto já sleduji různé názorové proudy přímo, a ne přes někoho. Spousta mých tzv. fejsbúkových přátel mi má třeba za zlé, že jsem do Europarlamentu volil Filipa Turka. Jenže zatímco oni se o jeho existenci dozvěděli až v týden voleb, já jsem sledoval jeho názory už dva roky předtím v jeho internetových vystoupeních. Kdo se o něm dozvěděl až několik dní před volbami z komentářů Českého rozhlasu a České televize, dostal s ním i přišitou nálepku, že je to proruský dezolát, který je proti pomoci Ukrajině. Ale já jsem z jeho pragmatických vystoupení dospěl k jinému názoru. Proto sleduju různá, často protichůdná média. Kromě těch veřejnoprávních třeba Deník N, DVTV, Echo 24 a XTV. Některým se říká provládní, jiným protivládní. Vztaženo k současné vládě. Pokud v příštích sněmovních volbách vyhraje Burešova strana, promění se znaménka toho, co bude provládní a co protivládní.
***
Jeho reakce mi připadla jako by nečetl, co jsem napsal výše. Taková rozkazovačná.
Otakar Foltýn: Máte úplnou svobodu číst, co chcete. Pakliže nechcete, aby vám kdokoliv něco připomínal, nečtěte to.
***
Napsal jsem tedy:
Tomáš Němec: Děkuji za povolení. Mám však pocit, že jste nepochopil, co jsem napsal, pane plukovníku. Škoda.
***
Profil Otakar Foltýn to uzavřel tím, že mě onálepkoval:
Otakar Foltýn: Nechápete vy. Nic vám nepovoluji. Máte svobodu projevu včetně svobody být za pitomce.
***
Bylo to v duchu skutečného plukovníka Foltýna. Před časem jinou skupinu lidí označil za svině. Já jsem dopadl lépe. Jsem pouhý pitomec.
Nějak mi vytanul na mysli citát ze Švejka:
***
Podíval se krvežíznivě na Švejka a řekl:
„Netvařte se tak blbě.“
„Já si nemohu pomoct,“ odpověděl vážně Švejk, „já jsem byl na vojně superarbitrován pro blbost a prohlášen ouředně zvláštní komisí za blba. Já jsem ouřední blb.“
***
Zdroje:
3. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
