Článek
Sám jsem už asi před půl rokem reagoval napsáním své osobní zkušenosti. Můj článek se jmenoval „Za komoušů nebylo ani líp ani hůř, za komoušů bylo jinak“.
Máme třicet pět let po změně režimu v roce 1989. Doba je jiná. Tahleta srovnávání mě připomínají, jak Československý rozhlas tehdy neustále upozorňoval na to, kolikrát více tun oceli se vyrobilo a o kolik více tun uhlí se vytěžilo v roce 1975 než za první republiky. Dnes by se podobně dalo říkat, o kolik více osobních počítačů a mobilních telefonů máme více než v roce 1975.
Lidi vzpamatujte se! Doba bez mobilních počítačů a mobilních telefonů se v blízké době nevrátí! Zrovna tak se nevrátí doba, kdy závodní organizace ROH v podniku, kde jsem pracoval, hromadně kupovala lístky do pražských divadel a pak je nabízela se slevou zaměstnancům. Nebo když ROH v zimě přistavilo v sobotu před vchod do závodu autobus a kdo chtěl, mohl s ním za deset korun odjet na jednodenní lyžování do Špindlerova mlýna. A tentýž závodní výbor ROH pořádal v pracovní době politické školení pro nestraníky. Účast na něm byla důležitější než pracovní výsledky.
Dnes slyším často o buzeraci zaměstnanců v korporátech. Nevím přesně, co je korporát. Ale asi to bude něco podobného, jako byly tehdy národní podniky. Protože všechno patřilo státu a na penězích bylo napsáno: „Bankovky sú kryté zlatom a jinými aktívami štátu“.
