Článek
Jsem technik. Když jsem psal těžší texty, častokrát jsem strávil víc času přemýšlením, jaké napsat y/i nebo s/z než reálným předáním informace. Pamatuji se, jak jsem ze zoufalství napsal na Ústav jazyka českého, jestli by nešlo zrušit „y“ všude tam, kde nemění význam. Reálně to jsou tři slova: mít, vít a bít. Hodně mě překvapilo, že mi odpověděli. Zamítavě, samozřejmě. Že od tří uvedených slov se odvozují další (např. bydlet od být atd.) a že tedy takovou změnu nelze udělat.
Tak koukejte.
Nejdřív se zbavíme těch zmíněných tří slov:
- být => jsít (jsem, jsi, jsme .... zůstává stejné)
- mít => mět (mám, máš, měl ... zase zůstává stejné!)
- vít => vět (věju (věnec), věješ ... preferuje tvar z hovorové češtiny)
Zrušení „y“ má trochu dalekosáhlejší důsledky než jen eliminaci vyjmenovaných slov. Nejen že ušetří mentální kapacitu mozku a čas ve školách, který by se místo toho mohl vyplnit třeba kritickým myšlením, ale hlavně odstraní rody a shodu podmětu s přísudkem! Už jsem vás dostatečně nalákal? Pojďme na to.
Zpočátku bylo ve hře vytvoření nového obojetného i/y. Ideálně ÿ ale jen s jednou tečkou. Bohužel se to nedá napsat na normální ani nenormální klávesnici (zkoušel jsem i vietnamskou a ta má šílenosti jako dvě znaménka najednou). Předpokládejme tedy klávesnici českou. Musíme si tedy vystačit s i/y. Používání pouze „y“ vypadá fakt divně, takže volba padla na absolutní používání „i“.
Zmizeli jsme tedy „y“. Abychom zachovali výslovnost, tak měkčené souhlásky budeme opravdu měkčit. Takže děti budou děťi. Nelze takhle nahradit i ě, protože neexistuje např. měkčené m.
Ale zpátky ke slovesům. Zkusíme vyčasovat sloveso být, protože ostatní se, kromě infinitivů, nezměnila. Z být se odvozuje i podmiňovací příčestí (takové ty věci jako by/bychom/bys, které většina lidí píše i vyslovuje špatně). Prostě nahraďte jakékoli by za jsi.
Časování
přítomný (nemění se): já jsem, ty jsi, on je, my jsme, vy jste, oni jsou
minulý: já/ty/on (byl) jsil, my/vy/oni jsili
podmiňovací: já/ty/on (bych) jsich, my jsich(om), vy jsich(te), oni jsich(i)
podmiňovací (návrh 2): já by jsem, ty by jsi, on by, my by jsme, vy by jste, oni by
podmiňovací minulý: já/ty/on jsíchal, my/vy/oni jsíchali
podmiňovací minulý (návrh 2): já/ty/on by jsil, my/vy/oni by jsili
On by se šel projít. => On by se šel projít.
On by se býval rozhodl jinak => On by se jsil rozhodl jinak.
Zachoval bych „by“ a „vy“ a „my“ - přece jenom to hodně trhá očima. Naštěstí se od nich už nic neodvozuje, takže to můžou být samostatně stojící slova. Taky je potřeba zachovat „byt“, protože jeho nahrazení je v podstatě nemožné.
Osobně se mi víc líbí návrh 2 podmiňovacího způsobu protože ho většina lidí už stejně používá- kolikrát jsem viděl „my by jsme“ místo „my bychom“. Takže proč nevyužít příležitosti a kodifikovat ono „špatné“ používání. Čímž dokonce kodifikujeme „my by šli“ a „já by šel“. Reálně to cuká očima jen pro to „já“ - jinak pohoda. Pořád by šlo psát „já bych šel“ ale řadilo by se to do archaismů.
Příklady
Sveřepí šakali zavytě vyli na bílý měsíc => Svěřepí šakali zavitě vili na bílí měsíc.
Rve to někomu žíly? Mně ani ne.
Kdybych věděl o mývalích norách, nevybral bych neslyšící rybu => Kdijsich věděl o mívalích norách, nevibral jsich neslišící ribu.
Uznávám, že to trochu bolí do očí … ale není to jen o zviku?
Jejich děti a ženy běhaly po moři jako Mojžíš => Jejich děťi a ženi běhali po moři jako Mojžíš.
Tady narovnáváme nepravidelnost, proč ve slově „děti“ ono „i“ změkčuje předchozí souhlásku, ale ve slově „moři“ píšeme explicitně háček? Nemělo by to spíš být „mori“, které by se mělo číst jinak od „mory“. Co kdybychom začali psát všechno jedním způsobem - změkčení souhlásky pokaždé - žádné spoléhání na občasné změkčení "i"-čkem. Děťi a moři. Lepší? Ve zbytku slov můžete prostě přestat psát „y“ a začít psát „i“. Nebo jste ještě našli překážku? Máte lepší nápad? Dejte vědět do komentářů.
