Článek
Jak jedna věta změnila všechno
Seděli jsme u večeře, obyčejný pátek. Měla jsem na sobě nové šaty, které jsem si koupila jen kvůli němu. Chtěla jsem, aby si mě všiml. Místo toho se podíval na můj talíř a řekl, že bych mohla „trochu ubrat“. Neřekl to zle, spíš s tím svým typickým úsměvem, který jsem dřív milovala. Ale v tu chvíli to bolelo víc než jakýkoli křik. Celý večer jsem pak jen mlčela. On si ničeho nevšiml.
Tichý plán
Další den jsem se postavila před zrcadlo a poprvé po dlouhé době se na sebe podívala jinak. Ne jako žena, která se snaží být milá a pochopená, ale jako někdo, kdo se ztratil. Rozhodla jsem se, že to změním. Ne kvůli němu, i když to tak možná začalo, ale kvůli sobě. Přestala jsem jíst sladké, začala chodit běhat, přidala jsem jógu. První týdny byly peklo. On si ničeho nevšímal. Po měsíci jsem měla o pět kilo méně, po třech měsících o deset. Ale ta čísla už nebyla to hlavní.
Nová já
Najednou jsem se cítila volnější. Lidé v práci si toho všímali, chválili mě. Poprvé po dlouhé době jsem se usmívala bez důvodu. Jednoho dne mě kolega pozval na kávu. Nejdřív jsem odmítla, měla jsem pocit, že dělám něco špatného. Ale pak jsem si vzpomněla na ten večer, kdy mi přítel řekl, že jsem tlustá. A šla jsem.
Ta káva se protáhla na tři hodiny. Povídali jsme si o všem možném, smáli jsme se. Bylo to jiné. Nebyl to flirt, aspoň ne zpočátku. Ale cítila jsem se zase jako žena. Když mě doprovodil domů a lehce se mě dotkl, celé tělo mi ztuhlo. A pak jsem ho políbila.
Bez výčitek
Měla bych cítit vinu, ale necítila jsem nic takového. Možná úlevu. Ten vztah s přítelem už dávno skončil, jen jsme to oba odmítali přiznat. S milencem jsme se vídali potají několik týdnů. Nebylo to o lásce, spíš o tom, že jsem konečně znovu objevila sama sebe. Naučil mě, že nejde o číslo na váze, ale o to, jak se člověk cítí.
Když jsem odešla
Jednoho rána jsem prostě sbalila věci a odešla. Přítel se divil, proč. Řekla jsem mu, že si zasloužím víc než poznámky o tom, jak vypadám. Stál ve dveřích, nechápal. Já se poprvé po letech usmála upřímně. Venku svítilo slunce, bylo léto a já měla pocit, že dýchám poprvé.
Od té doby jsem se k němu nevrátila. Zhubla jsem deset kilo, ale hlavně jsem ztratila člověka, který mě nutil pochybovat o sobě. A našla jsem jiného, který mi pomohl uvěřit, že jsem dost dobrá taková, jaká jsem.
